
V zajetí drog - 1 -
Tohle se nemělo stát…tohle ne…máma byla ten nejlepší člověk na světě. I když si občas šlehla. Možná právě proto teď stojím u její otevřené rakve a dívám se na její pobledlou tvář. Je bílá jako stěna…do piče, proč se musela předávkovat? Nevím co budu bez ní dělat. Je mi sice 21 let, a dokážu se o sebe postarat sama, ale co bude s mým bráchou. No on je sice o rok starší, ale jede v tom největším svinstvu, které může být. A to jsou drogy. Naučil se to od mámy. Jen já sem zůstala ,,čistá''.
Ani se nedivím tátovi, že hned po tom, co jsem se narodila, mámu opustil. Ale i tak, máma na tom byla bledě, mohl s ní aspoň chvíli být. Aspoň po tu dobu co se snažila s tím svinstvem přestat, ale on to neudělal. A máma znovu podlehla a začala s tím zas. No a samozřejmě, že si ten hnus vařila v kuchyni a píchala si ho v obýváku. Vůbec se za to nestyděla. Když bylo bráchovi patnáct, už s tím vším ,,nádobíčkem'' uměl pracovat. A tak, když mamka odešla do práce (dělala na směny) šel si uvařit dávku aby si mohl šlehnout. Když se jednou máma vrátila z práce a zjistila to, vynadala mu, ale Alex byl už závislý…už mu nebylo pomoci a máma věděla, že to stejně jednou přijde. Nechala ho v tom. Jednou se tak zřídili, že mně o půlnoci vytáhli z postele a nutili mně ať to zkusím taky. Ale já jsem jim vynadala, že jsou oba dva totální debilové, a že si tímhle ničí život. Pak jsem se sebrala a odešla do pokoje. Bylo ticho. Myslela jsem, že si konečně uvědomili co dělají, ale oni se za chvíli tomu, co jsem jim řekla, začali smát. Usnula jsem. Na druhý den jsem zjistila, že se máma předávkovala a brácha vzal roha, aby ho nenašli policajti. Seděla jsem u mámy celou dobu, a čekala na sanitku, kterou stačil brácha zavolat před tím než zdrhnul. Ale už bylo pozdě. Brečela jsem. Hodně jsem brečela. Nešlo to zastavit…
No, a teď jsem na pohřbu. Brácha je tu taky. Je teď mojí největší oporou. I když pořád bere drogy mám ho ráda a nikdy ho neopustím.
Ani se nedivím tátovi, že hned po tom, co jsem se narodila, mámu opustil. Ale i tak, máma na tom byla bledě, mohl s ní aspoň chvíli být. Aspoň po tu dobu co se snažila s tím svinstvem přestat, ale on to neudělal. A máma znovu podlehla a začala s tím zas. No a samozřejmě, že si ten hnus vařila v kuchyni a píchala si ho v obýváku. Vůbec se za to nestyděla. Když bylo bráchovi patnáct, už s tím vším ,,nádobíčkem'' uměl pracovat. A tak, když mamka odešla do práce (dělala na směny) šel si uvařit dávku aby si mohl šlehnout. Když se jednou máma vrátila z práce a zjistila to, vynadala mu, ale Alex byl už závislý…už mu nebylo pomoci a máma věděla, že to stejně jednou přijde. Nechala ho v tom. Jednou se tak zřídili, že mně o půlnoci vytáhli z postele a nutili mně ať to zkusím taky. Ale já jsem jim vynadala, že jsou oba dva totální debilové, a že si tímhle ničí život. Pak jsem se sebrala a odešla do pokoje. Bylo ticho. Myslela jsem, že si konečně uvědomili co dělají, ale oni se za chvíli tomu, co jsem jim řekla, začali smát. Usnula jsem. Na druhý den jsem zjistila, že se máma předávkovala a brácha vzal roha, aby ho nenašli policajti. Seděla jsem u mámy celou dobu, a čekala na sanitku, kterou stačil brácha zavolat před tím než zdrhnul. Ale už bylo pozdě. Brečela jsem. Hodně jsem brečela. Nešlo to zastavit…
No, a teď jsem na pohřbu. Brácha je tu taky. Je teď mojí největší oporou. I když pořád bere drogy mám ho ráda a nikdy ho neopustím.
pls pište komentíky.....
konešněěě:)sem se těšila upe maximálně:)) rychle další dílek:))