9.
Doktoři vyběhli snad ze všech pokojů a snažili se mě od Toma odtrhnout. "Katie, to já sám….bez Angie prostě nemůžu být….když ji nemám…nemá život smysl!!" ježiši! Ten hlupák si podřezal žíly a já ho nenechala ani něco říct. Ale kdybych ho nechala… co by mi řekl? Promiň Kat, měl to být Jordan a ne Donnie. Kdyby tam Donnie nešel tak se to nestane mu, ale Jordanovi. Vytrhla jsem ruku z jeho sevření a procedila mezi zuby. "To jsou jen hloupé kecy! Angie není první a ani poslední co Tě opustí kvůli jinému! Tak se s tím smiř a Donnieho už nech na pokoji!!!!" doktoři mě pustili a já odešla zpátky ke kavamat. Tam už stála Angie a Jordan: "Tak jak je Donniemu?" byla jejich otázka, kývla jsem a obešla je. Vybrala jsem si zase horkou čokoládu. Chytla jsem ji do ruky a opatrně usrkla. "Katie…." Začala Angie "Jsi v pořádku? Něco se stalo! Poznám to!" no, ještě abys to nepoznala když už se nějaký ten pátek známe. "Tom se pokusil vzít si život, hm… přímo před mýma očima!! Prý bez Tebe nemůže žít. Naštěstí mu tu ruku okamžitě zavázali. Teď se nám smůla lepí na patu…" sedla jsem si rychle na lavičku vedle automatu, protože jsem cítila jak se mi podlamují kolena. "Kat..to je mi líto.." sedla si vedle mě a pokynula Jordanovi aby nás nechal o samotě. S pochopením kývl: "Kdyby jste něco potřebovali jsem u Donnieho" oznámil a odešel. "Tak o co jde Kat?" tentokrát, jsem ji vylíčila vše co mě zklamalo, překvapilo a taky rozčílilo. Pozorně poslouchala a pak mě pohladila po vlasech: "Je toho na Tebe teď moc. Pojedeme už zpátky.. v Čechách se…" nedopověděla to protože jsem ji přerušila: "Nechci do Čech Angi, chci být tady. Mám pocit, že konečně někam patřím." Padly jsme si do náručí a ještě si povídali od klucích. Po hodince jsme šli zase za Donniem a on klidně spal. Pohladila jsem ho po vlasech a políbila. Sedla jsem si na židličku, která stala vedle jeho postele. Opatrně jsem ho chytla za ruku a něžně po ní hladila. Po chvíli jsem usla.
…
"Katie, lásko…" někdo mě krásně hladí po vlasech. Doufám že to je Donnie, že už je v pořádku. Pomalu jsem otevřela oči a Donnie se na mě spokojeně usmíval. S tou obvázanou hlavou vypadal vážně komicky. "Doktoři říkali, že jsi tu semnou byla pořád. Jsem fakt rád, že jsi tu teď se mnou." Pohladil mě po tváři a prohlíželi si mě od hlavy k patě. "Jsi unavená, měla by sis jít lehnout. Zajdi s Tvoji kamarádkou do pokoje a prospěte se. Kdyby, se na Tebe venku vrhnuli novináři, jakože určitě se vrhnou, neříkej jim nic." Ještě chvíli mě poučoval co bych měla nebo neměla. Seděla jsem a pozorně ho poslouchala. Jeho příjemný hlas je krásné poslouchat. Ještě k tomu, když si zpívá ve sprše. Ale to pššt. Rozloučil se semnou se slovy: "Drž se krásko. Až Ti bude lépe, dej mi nějak vědět. Pořádně se vyspi." Ohla jsem se k němu a políbila ho. On se zavrtěl do peřiny a pomalu se mu zase zavírali oči. Počkala jsem než usne a potichu odešla. Vyšla jsem na chodbu a na lavičce spokojeně spali Jordan a Angi. Jordan ji ochranitelsky držel kolem ramen a ona se tiskla k jeho hrudníku. Jak romantické pomyslela jsem si ironicky koho by napadlo, že tak úžasný den se tak zvrtne.. zklamaně jsem se podívala na ty dvě hrdličky a opatrně jsem probudila Angi. "Hej, Donnie Ti vzkazuje, že máš jet se mnou na hotel. A že se za nim pak máme stavit, žádné rozmlouvání s novináři." Kývla na mě a políbila Jordana na čelo. Pošeptala mu něco do ucha a zvedla se: "Tak, jdeme?" kývla jsem a vydaly jsme se na cestu. Byly jsme už u východu a tam nás zastavil vysoký chlap, oblečený v obleku s dalšími takovými lidmi za sebou. Celkem jsme se lekly. "Slečno Kate, pan Wahlberg, si pro Vás objednal osobní stráž, budeme Vás doprovázet až k pokoji." To co řekl mě celkem zarazilo. Souhlasila jsem, nic jiného mi asi nezbývalo a vyšla jsem s několika muži kolem sebe. Sotva jsme vyšli z nemocnice vrhlo se na nás hejno novinářů. "Slečno jak se jmenujete?" "Slečno, spíte s Donniem Wahlbergem?" "Jak jste se s Donniem seznámili?" bodygárdi nás protlačili až k limuzíně. Vyvalila jsem se na sedadlo a počkala než David (tak se jmenuje jeden z těch ochránců) zavře za Angie dveře. Jeli jsme asi pul hodiny k hotelu a tam se celá ta maškaráda opakovala. Horda novinářů, tisíc otázek. Konečně jsme byly v hotelu a jely výtahem nahoru. Když jsem odemykala pokoj ucítila jsem zvláštní vůni. Takovou povědomou. Otevřela jsem dveře a nemohla jsem uvěřit svým očím.