
13.
Projížděli jsme ulicí Brodway, byla to dlouhá ulice, která se táhla New Yorkem, bylo zde tolik obchodů, chtěla jsem se zastavit a proletět je, ale teď ne. S Donniem, teda hlavně já, jsme se kochali ranním New Yorkem, slunce osvětlovalo všechny různé vedlejší uličky, pozorně jsem pozorovala cestu, ale někdy moje pohledy unikaly k Američanům. Většina z nich měla v ruce hamburger a coca colu. Jak se mohou po ránu takhle cpát. Donnie se mě pevně držel a pokaždé když jsme zatáčely, tiskl se ke mně ještě víc. Podívala jsem se do zpětného zrcátka a všimla si, že Donnie má helmu otevřenou. Vytřeštěně se na mě koukal a sem tam sledoval cestu. Helmu si po chvíli zavřel. Byla jsem šťastná, že moji první jízdu jedu s mojí láskou. Jeli jsme dál a dál a zastavili se v nedaleké restauraci. Restaurace se jmenovala Hard Rock Cafe, byla to velká prosklená budova, restaurace byla hned jako první, vešli jsme dovnitř a usadili se do zadních prostorů restaurace. Číšník za náma přišel ani né za minutku. "Dobrý de…" nedořekl to, asi nemohl uvěřit vlastním očím že vidí Donnieho. "Eh…pardon, že tak civím, ale jsem zde nový, nepočítal jsem, že zde uvidím zrovna vás a s vaší půvabnou dcerou." Donnie se na mě zaraženě podíval, i já jsem byla celkem zaražená. "Ehm, to je moje přítelkyně…" Donnie nadzvedl obočí a ten mladý číšník zrudl.. "Ježiši…tak to se Vám omlouvám slečno. Vypadáte tak mladá, omlouvám se i Vám…" on byl očividně úplně zmatený. Usmála jsem se na Donnieho a ujala se slova: "To se stává, prosím donesl by jste nám jídelní lístek, máme celkem hlad" mladičký číšník se na mě mile usmál a já si všimla na jmenovce jeho jména.. David.. Další David.. "Prej dcera" Donnie tím byl celkem překvapen. "To fakt vypadám tak staře?? Není mi ani 40…teda zatím" pobaveně jsem se na něj podívala a chytila ho za ruku. Naše zamilované pohledy nešlo přehlédnout. "Ehm…Dobrý den.." před náš stůl se postavila nějaká malá holčička, vypadala fakt rozkošně. Modré kulaté očka a dva pletené copky, růžové šatičky a bílé botky. "Ahoj" usmáli jsme se na ní s Donniem "Co si přeješ?" Ta maličká rozpačitě přešlápla "Dobrý den, jmenuji se Rosie, mohl by jste se mi podepsat, pane Wahlberg?" Donnie se na ní roztomile usmál a začal hledat propisku. Rosie, ale byla rychlejší a už ji Donniemu podávala. "Takže Rosie ano?" nesměle kývla a sledovala jak se Donnie podepisuje na malou kartičku. "Tak, prosím" Rosie si od něj stydlivě vzala kartičku a usmála se. "Nashledanou hrdličky". S úsměvem na tváři opustila náš stůl a my se na sebe opět podívali. "Donoušku," nahnula jsem se k němu a letmo ho políbila na líčko "to bylo od Tebe hezké". Na jídelním lístku byl velký výběr jídla, pití a zákusků, vůbec jsem nevěděla co si vybrat. Donnie si jídelní lístek pročítával a letmo se po ně koukal. "Nevím vůbec co si mám dát." Pobaveně se na mě zpoza lístek podíval "Dej si co chceš, je dobré kuřecí maso s hranclema, je to tam napsané jako Kuře na ananasu." A pohledem opět sjel na výběr jídla. Číšník přišel asi po dvou minutách a nervózně přešlapoval. Zvědavě jsem zvedla oči od jídelního lístku a chvilku ho pozorovala. Jeho oči těkaly z Donnieho na mě. Musela jsem se pousmát. "Co si dáte k pití?" konečně se odhodlal se náš na něco zeptat. Podívala jsem se na Donnieho a ten konečně odložil jídelní lístek a začal se věnovat číšníkovi. "Já bych si dal jedno malé pivko prosím, a Ty? Co si dáš?" číšník i Donnie na mě upřely pohledy a já zvažovala možnosti. Mattoni ani Korunní májovou tu určitě mít nebudou.. Tady mají jen coca colu, fantu, sprite, Pepsi a další takové ty sladké vody… "No, tak já si teda dám, nějaký pomerančový džus, máte?" číšník kývl a začal si zapisovat. "A jídlo? Máte vybrané?" Donnie kývl a začal diktovat svoji objednávku. A pak byla řada na mě.. "No… Já si dám to kuře na ananasu… S hranolkama prosím…" číšník kývl a odešel. Ani mě nepřekvapilo, že jsme jídlo měli hned, Donnie je velká hvězda. Po jídle jsme tam ještě chvíli seděli a povídali si o všem možném, o mě, o nás, o jeho kapele a tak dál. Pak kolem nás šel zase ten číšník a zeptal se nás jestli něco nepotřebujeme. "Zaplatím," Donnie už začal šmátrat po peněžence a číšník rychle odběhl pro účtenku. "Dělá to 267 dolarů." Donnie mu podal peníze a nechal mu i spropitné. Pak jsme z restaurace rychle vyšli ven a nasedli na motorku. Na to, že jsme vyjeli z hotelu kolem 13. hodiny, se vracíme celkem pozdě, nečekala jsem, že chvilky s ním uběhnou tak strašně rychle. Bylo něco kolem 19. hodiny a my teprve vyjížděli k hotelu, ještě jsme si udělali okružní jízdu po Brodwayi. Na křižovatce jsem cítila jak mi v kapse vibruje mobil. Jelikož bylo na každé straně takové menší stání tak jsem zastavila na jednom z nich a rychle jsem zvedla telefon. "Prosíííím?"