close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2009

Heh...

8. září 2009 v 16:37 | MrS.ChRiStiE |  KRISTEN DIARY*

Ahooojky..tak se semka hlasim :D
heh....zatim jsem tu toho moc nepridala ze??
az na prvni dil nasi nove povidky....maximalne NIC :D
takze...blbe...ale pravdive vysvetleni...mam NTB...tudiiz> vsechno na mega PC...zatim nemam nic presunute zde...ani povidku s Donniem...jen pravo na život tento mesic tu bude dvakrat...MOZNA!! nemam to zde...ptz mi nejde flashka...a na CD se mi to cpat nechce...mam zrovna Ty ze kterych to nejde maznout...a ani prepisovat a postupne ukladat....a jelikoz mam 12 dil uz rozepsany..nechci to nějak poměnit...nebo hůř...zkazit..takže to budu mit vše jak na mega PC tak i na NTB..tak to bude i zde na webu.. doufam že to chapete... mno ale...ten NTB...je super.... sice nezvyk :D porad hledam mys:D ruzne znaky mi tu taky chybi :D a hlavne... ta blba numerická klávesnice :D porad delat pres shift toe tes o nervy..:D a prepinat to na angl. klavesnici se mi taky nechce:D nebo kdyz mam oprene ruce o NTB a omylem zajedu myší na něco jinýho a jsem zrovna rozepsaná a nevšimnu si toho tak píšu do jiného slova další:D takže...:D celkem sranda:D chybi mi tu i to obycejne kolecko od mysi kterym posouvate:D to tu taky neni:D:D juj:D jeste jsem ho nepochvalila :D je doobrej :D nemuzu si stazovat...no azz na Ty malickosti :D:D:D

Tak papa :*

Oh, Canada - 4. díl

6. září 2009 v 19:52 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<
Už je to skoro měsíc, co bydlíme v Kanadě. Nejsem taková puťka jako tehdy. Tady mám opravdu jiný život. Mám tady skvělou kamarádku, dva superní kamarády a…miluju zimu!!! Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na to, že musím mluvit anglicky. Pak na nás jednou zaklepala naše nová sousedka a její dcera. Je tak stará jako já, jmenuje se Delinda a je fakt úžasná. Chodíme spolu do jednoho baru, kde hraje každý den DJ. Jednou jsem Delindě řekla, že bych taky chtěla být DJ a ona hned šla za tím DJejem a vše mu řekla. No a tak mám odpoledne aspoň co dělat. Učím se djejink. Je to celkem fuška, ale snad se to do budoucna naučím. S DeeDee, Mikem a Erikem jezdíme i lyžovat. Kluci jsou samozřejmě skoro pořád ve vzduchu, protože skáčou na různých skokáncích a tak. My s DeeDee je jen obdivujeme. A nejen je. Díky DeeDee znám taky některé freestylové lyžaře. Když jsem u ní byla poprvé, měla pokoj polepený plakáty, na kterých byl nějaký lyžař. Později jsem se dozvěděla, že je to Simon Dumont, kterého obdivuje. Mě tím nakazila taky, jenže mě se teď nelíbí Simon, ale jeho "kolega" TJ Schiller. Sice jeho plakáty nemám, ale chystáme se s DeeDee na jednu soutěž, kde budou oba dva. Jdou tam s námi i Erik a Mike.
"Mami, nezapomeň, že pozítří jedu s DeeDee na tu soutěž, jo?" volám na mamku, která zrovna chystá večeři. "Jo, neboj, nezapomněla jsem na to. Jak dlouho tam budete?" "No asi tak dva dny. Podle toho, jaké bude počasí. Jestli bude nějaká chumelenice, tak to asi vzdáme. Doufám, že tam aspoň budu možnost se s ním vyfotit. A myslím, že DeeDee nebude proti, když dostane podpis od Simona." zasmála jsem se. Mamka samozřejmě o našich tajných snech ví a zcela nás (s podivem) chápe. Taťka teď moc není doma. Pořád něco vyřizuje a tak jsme doma samy. Někdy k nám DeeDee příjde a povídáme si celou noc a sníme o dni, který má přijít. O soutěži, na kterou pojedeme.
Čas se krátil a už byl den před pátkem, tedy dnem kdy jsme měly odjíždět. S DeeDee, Mikem a Erikem jsme seděli na posteli a uvažovali zrovna o tom, jestli si s sebou budeme brát lyže. "No, já myslím, že se nic nestane, když si je vezmeme. Určitě tam bude nějaký svah, kdy bychom si mohli zalyžovat. Na střeše je místa dost. Takže…" řekl Erik a čekal na odpověď. "Takže je už jisté, že ti vaši to auto půjčí, jo?" zeptala jsem se zvědavě. "Jo, jo, už je to 100%!" "Fajn. Tak v tom případě si je beru. Přece si nenechám ujít bezva lyžování, ne?" "Jo, přesně." Dodali Mike s DeeDee. Fajn, a bylo dohodnuto. Rozloučila jsem se s nimi a šla si nachystat věci. Kalhoty, triko, a bundu jsem si připravila na židli a vše ostatní jsem si dala do batohu. Pak jsem si ještě připravila své miláčky. Moje úžasné lyže. Prostě je zbožňuju. Pak jsem si ještě na batoh připnula přilbu a šla jsem se osprchovat.
Ráno jsem musela vstávat brzy. Po snídani jsem šla dát mamce pusu a šla jsem pro DeeDee. Kluci už netrpělivě čekali venku. "Holky, vám to ale trvá!" řekl Mike a s Erikem se začali smát. "Hahaha. To všechno děláme jenom kvůli vám, klukům, abychom se vám líbili. Ale nemyslete si, že ti kluci jste vy!" odsekla jsem. Podívali se na sebe a uraženě si šli sednout zpátky do auta. Chudáčci. To si je zas budu muset udobřit, abychom vůbec vyjeli. DeeDee zrovna vyšla z domu a tak jsem na ní zamávala. "Hele asi jsem trochu urazila ty naše ješity. Doufám, že už jsou v pohodě." DeeDee jenom zakroutila hlavou a už si to šinula k autu. "Tak co kluci? Jedeme na výlet, ne? Vstříc novým zážitkům." Kluci uraženě otočili hlavy a dělali jako by nic. "No tak, kluci, já to tak nemyslela. Co bychom bez vás dělaly? Vy jste naše zlatíčka." řekla jsem nejmileji, jak jsem dokázala a každému jsem dala pusu na tvář. Kývla jsem na DeeDee ať udělá to samé. Kluci se rázem změnili. "Jasně holky. Jedeme!" "Jako malí Jardové." Všichni se na mě nechápavě podívali. "Jo, sorry vy česky neumíte, co?" zasmála jsem se. No co občas se mi zasteskne po mé rodné řeči.
Když jsme dojeli na místo, soutěž už byla v plném proudu. Jeli jsme celkem dlouho, takže už byl skoro večer. Z davu jsem slyšela, že za chvíli má je TJ. S DeeDee a rukama jsme se protlačili dopředu a čekali, až se objeví. Na velké obrazovce jsme viděli jeho skoky. A to jsme pak řvali: woow, týýjo, supeeer, jooo a pak jsme s DeeDee začaly řvát: TJ, TJ, TJ!!!! To když už byl dole. Kluci na nás jen nechápavě koukali a my se jen hihňaly. Potom jel Simon a to bylo to samé. Akorát, že místo TJ jsme křičely: Simon, Simon, Simon! Po skončení soutěže, jsme s DeeDee a kluky stáli u jednoho stolku a poslouchali hudbu když DeeDee najednou řekla: "Hele, támhle jde ten tvůj TJ!" Ani jsem se nestačila podívat, kde je a už jsem vytahovala foťák. "Kde? Kde?" DeeDee ukázala jeho směrem. Rozběhla jsem se za ním….

Právo na život > 1

5. září 2009 v 19:03 | MrS.ChRiStiE |  *Právo na život*
1.
Ema vstala a položila si ruku na místo kde ji Paolo držel. Ještě teď ji krk bolel. Paolo ji od minulého měsíce opakovaně bil. Ema mu pro jistotu, raději nic neříkala. Letmo se podívala na hodiny a smutně zavrtěla hlavou.. Půl jedné… Unaveně si sedla na kožený gauč, který kupovali spolu, to byly ještě ty šťastné chvilky, on ji miloval, teď? Dá se tomu ještě říct láska? Pomaloučku přejížděla rukou po gauči a narazila na něco měkkého, na malého plyšáčka, kterého jí dal Paolo, když spolu začali chodit. Byl to malý hnědý medvídek se záplety a srdíčkem v packách. Ema ho pojmenovala Billy, to jméno se ji vždy líbilo. Položila ho zpátky na gauč a zvedla se pro telefon, když v tom slyšela řinčení klíčů. Už je tady. Ema potichu našlapovala na podlahu, aby mohla rychle a neslyšně přejít do ložnice, aby dělala, že spí. Bylo to, ale těžké ložnice sice byla hned naproti, ale chodba byla široká a obývák větší, a ona teď stála v jednom z jeho rohů. "Emo….Emičko…" Paolo se nemohl dostat do dveří, tak ji volal aby mu otevřela, klepal na dveře a dodatečně taky zvonil. Ema se ani nepohnula, nevěděla co dělat. Dostane zase namláceno když mu otevře? Když mu neotevře tak jí zmlátí. "EMO!!" Paolo už zvyšoval hlas.. Tak tohle bylo špatné znamení… Paolo si nakonec otevřel a uviděl stín, které vytvářelo měsiční světlo ve kterém Ema stála. Ema couvla a narazila do hifi. Potichu zaklela. Paolo už mířil k ní. Ema se tam vždycky schovávala, podle Paola byla moc hloupá. Paolo natáhl ruku a popadl Emu. Surově ji držel za paže a třásl s ní. Pak ji prudce odhodil, Ema narazila zády do zdi a vyrazila si dech. Lapala po dechu a hledala čeho se muže chytnout. Zachytila se malého botníku který stál vedle ní. Pomalu se zvedala a rozkoukávala se. Hlava se ji točila a zatmívalo se jí před očima. "Svlíkni se!" vykročil Paolo k ní. "Dělej!" Ema odvrátila pohled. Bolelo jí to, ona ho pořád milovala. "Ne…"špitla… Tohle neměla říkat… Paolo ji chytl za ruku a táhl ji do ložnice. Ema se bránila, chytala se zdí, skříněk, všeho co bylo po ruce. Nepomohlo.. Paolo ji shodil na postel a začal ji vztekle svlíkat. Ema nahmatala něco tvrdého.. BUDÍK.. Popadla ho a uhodila s ním Paola, ten se na ni stihl jen podívat a upadl do bezvědomí. Ema se rychle zvedala. Neměla moc času, sundala ze sebe těžkého Paola a hledala si nové tričko, Paolo ji její košili úplně roztrhal. V bedně našla menší sportovní tašku a začala do ní házet nezbytné věci. Oblečení, hygienické potřeby, notebook a foťák. Rychle vyběhla z ložnice a stáhla bundu z věšáku. V mžiku ji na sebe oblíkla a už otevírala dveře. Pro jistotu dům i zamkla.. Pátá ulice, tak malá ulička a jaké věci se tu dějí.. Ema se líně toulala po městě, velké paneláky se kolem ní měnily, chvíli procházela kolem růžového, pak zeleného a pak obyčejně šedého. Věděla kam jde, se své nejlepší kamarádce Connie, měla jí to říct už předtím, když to začalo.. Ona by jí pomohla, je to právnička. Došla do čtvrti kde jsou menší rodinné domky a vilky, její kamarádka bydlí v jednom z nich. Pomalu došla k jejímu narůžovělému domku a posadila se na schůdky. Její přítel brzy půjde do práce, teda možná. Ema se nejistě podívala na hodinky. "Páni…" vzdychla Ema při pohledu na čas, po městě se toulala asi 5hodin, tak rychle to uteklo. Je půl šesté, Conniin přítel by už mě vyjít, vždy chodí tak po půl. Ema se neklidně pohupovala a čekala na Jakoba. Uběhly asi dvě minuty a Jakob se objevil ve dveřích. "Proboha Emo, co tady děláš..??" Ema vstala a pomalu se na něj otočila. "Ježiši! Co to máš na tom obličeji?!" Jakob ji neopatrně chytl za paže a Ema ucukla bolestí. "Promiň, to jsem nechtěl" Jakob ji pohladil po vlasech a ona se na něj smutně usmála. "Je Connie vzhůru?" Jakob se otočil a otevřel ji. "Ano je, vidím, že by jste si měly promluvit Emi." Přátelsky ji objal a šel do práce. Ema potichu zavřela dveře a odložila si tašku na velký botník. Opatrně ze sebe sundávala bundu a čepici. Pak až teprve mohla jít do bytu své kamarádky. Před vchodem do předsíně si sundala conversky a otevřela vstupní dveře. Trochu to zavrzalo. "Miláčku?" ozvala se Connie z ložnice "něco sis zapomněl?" Ema neodpovídala a šla dál. "Kdo je to?" do vstupní haly šlo slyšet jak Connie slézá z postele. "Connie…." Promluvila potichu Ema do tmy, došla ke dveřím od ložnice a nakoukla do místnosti. "Emoušku, co Ty tady? A tak brzo ráno?" Ema se pomalu posadila vedle kamarádky a dala se do vyprávění.. Jak to začalo, co Paolo dělá a že ji bije. Connie se na ni soucitně dívala a kývala souhlasně hlavou. "Emi, to víš, že tu zde můžeš zůstat, ale za chvíli mi zde má přijít můj klient, takže mohla bych Tě poprosit, došla bys mi na nákup?" Ema se na ni pobaveně podívala, byla ráda, že tu může zůstat a tak ji tohle nevadilo. "Samozřejmě, nebudu Vás rušit." Mrkla na Connie a psala si co má nakoupit. Pomalu vyšla z baráčku a všimla si že už svítí sluníčko, tady to není nic nového, tady svítí slunce už o půl osmé. Teď i bylo půl osmé. Tak dlouho si povídaly. Ema došla do obchodu a popadla důležité věci co měla na papírku i to co bude potřebovat ona sama. Když vycházela z obchodu všimla si, že na druhé straně parkoviště stojí Paolo. Narazila si čepku a dívala se do země. On ji ale poznal! "Emo…!!Ty d*vko!!" Ema na nic nečekala a rozeběhla se. Doběhla do nějaké slepé uličky, chtěla z ní vyběhnout, ale Paolo už na jejím začátku stál. "Taková smůla co, baby?" Ema od něj znechuceně odvrátila pohled. "Dívej se na mě" surově ji chytl za čelist a vrazil ji facku. Byla tak silná, že Ema upadla na zem. Letmo se na něj podívala a všimla si, že se usmívá, ze rtu už ji začala valit krev. Paolo na nic nečekal a vší silou ji kopl do boku. "Co to děláte?!" ozval se silný hlas za Paolem. On se sebejistě otočil, ale když uviděl kdo před ním stojí, vysoký muž, v -určitě- drahém černém obleku, už se tak jistě necítil. "To Vám může být jedno!!" odplivl si a odrtátil od něj pozornost. Ema se na toho neznámého prosebně podívala.. "Po-moc.." špatně se ji mluvilo, dýchalo, myslela si že umírá. Byla to velká bolest. Ten muž na nic nečekal a odrthl Paola od Emy. Chytil ho za ramena a prudce ho odhodil. Paolo byl v šoku ale odhodlal se k ráně, on ji však odvrátil a dal Paolovi pěstí. Paolo se zhroutil. "Jmenuji se Billy, pomůžu Vám.." vzal Emu do náručí a už ji nesl ke svému černému autu.

Skandar Keynes

5. září 2009 v 18:12 | Kikuška |  *Ostatní Star*
Takže, dneska má narozeniny Skandar z filmů o Narnii. Tímto mu chceme popřát všechno nejlepší k narozeninám, hodně štěstí, zdraví, lásky a spoustu krásných rolí v mnoha úspěšných filmech!!
No a tady je malé info:

Celé jméno: Skandar Amin Casper Keynes
Datum narození: 5. 9. 1991
Místo narození: Londýn, Anglie,
Výška: 173 cm

Skandar Keynes načal svou profesionální hereckou kariéru ve hře Macbeth, kterou sehrál s Royal Shakespeare Company pro britskou televizi Channel 4. Roli získal pouhých několik měsíců poté, co se zapsal na divadelní školu v Islingtonu. Ihned po prvotním úspěchu následovala další televizní role - tentokrát si zahrál opuštěné dítě v dokumentárním dramatu Jonathana Meadea The Victorians. O několik měsíců později se objevil na divadelním pódiu v pantomimické adaptaci klasické pohádky Popelka. V roce 2001 si zahrál malého Enzoa Ferrariho v životopisném snímku Enzo Ferrari.

Roku 2005 se objevil jako malý Edmund ve filmovém zpracování knihy slavného C. S. Lewise, Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Režie se ujal Andrew Adamson (Shrek, Shrek2). Film vypráví příběh čtyřech sourozenců, kterým se během hry na schovávanou ve venkovském sídle starého profesora podaří pomocí magické skříně dostat do jiného světa. "Upřímně řečeno, mám opravdu tu nejlepší roli," říká mladý herec se svým typickým humorem. "Samozřejmě se mi hodně podobá. Je to tyran rodiny, což jsem i ve skutečnosti, a také dokáže lehce podlehnout pokušení. Edmund je černá ovce rodiny a pořád si utahuje z Lucinky (Georgii Henley). Nakonec se ale díky dobrodružství, které zažije v Narnii, změní v lepšího člověka. V jeho osobnosti dojde k velmi podstatným změnám, díky nimž si začne svých blízkých vážit.", dodává Skandar Keynes.

Oh, Canada - 3. díl

5. září 2009 v 17:56 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<
Zápas skončil výhrou Jičína nad Dvorem Králové 28:25, a tak z toho kluci byli celí šťastní. S fanoušky si podávali ruce a fanoušci je poplácávali po zádech za dobrý výkon. Šla jsem si sednout ven a čekala na Filipa venku. Konečně se kluci začali pomalu loudat z haly. "Ahoj kluci, hráli jste dneska superně! Hele, kde máte Filipa?" "Noo, on se ještě sprchuje. Na něj tady totiž někdo čeká. My se osprchujem až doma." Mrkl na mě významně Martin. Rozloučili jsme se a já se nervózně zvedla. "Ahoj. Promiň, že jsi musela čekat, ale určitě by ses nechtěla obímat se zpoceným házenkářem." řekl a políbil mě. "No to sice ne, ale raději se budu obímat se zpoceným házenkářem než s nikým. Jo a mimochodem, chytal jsi dneska fakt dost dobře." Řekla jsem a dala mu pusinku na líčko. Mezitím jsme došli ruku v ruce až k jeho bytu. "No a tady bydlím zase já. Doufám, že tu nejsi naposled." …
A taky, že nebyla. Za Filipem jsem jezdila pokaždé, když jsem měla volnou chvíli. On za mnou samozřejmě taky jezdil. Dokonce jsme se jednou byli projít v Zoo. Když už jsem s ním byla měsíc, pozvala ho maminka k nám na chatu, aby ho poznal i zbytek rodiny. V ten den byl hrozně nervózní a byl tak roztomilý. Naštěstí všechno dopadlo dobře. Moc se všem líbil a všichni mi ho schválili. Na druhý den ráno šla mamka s taťkou do obchodu. Zůstali jsme na chatě úplně sami. Jo, tušíte správně, co se tam asi dělo. Vyspali jsme se spolu. Byl něžný, protože věděl, že je to pro mě poprvé.
Jenže každá pohádka jednou skončí a ani tady to nebyla výjimka. Byla jsem doma a taťka se zrovna vrátil z práce. S mamkou jsme se zrovna o něčem bavily a on významně řekl: "Tak holky, mám pro vás zprávu. Mohly byste si ke mně sednout?" Poslechly jsme a udiveně jsme se na sebe podívaly. "Dneska si mě k sobě zavolal šéf a řekl mi, že musím odjet na rok a půl do Kanady. Udělat tam nějaké školení nebo tak něco. Dovolil mi, že semnou můžete jet. Má tam zařízené bydlení v nějakém rodinném baráku. Takže za dva týdny odlétáme. Tak to je to, co jsem vám chtěl říct. Co vy na to?" I on nevypadal moc nadšeně, ale je to jeho práce. V tu chvíli se mi chtělo brečet. Opustit domov, Filipa a rodinu? To nemůžu! "No mě tady nic nedrží, já s tebou pojedu ráda. Angličtinu docela ovládám, takže se tam určitě neztratím." Řekla mamka s nadšením a podívala se na mne. Když viděla, jak jsem naštvaná, hned mě zarazila. "No ty o tom ani neuvažuj! Je ti to jasné! Pojedeš s námi. Nemůžeš být pořád tady. Co bych za to dala já, ve tvém věku, kdybych se mohla jet do ciziny naučit jazyk. Pojedeš s námi a tečka!" "Cože? Ale já nechci jet do nějaké stupidní Kanady! Mám tady Filipa, můžu bydlet u něj! Já s vámi nepojedu!" To už jsem křičela a hystericky brečela. Utekla jsem do pokoje a popadla telefon, vytočila Filipovo číslo a čekala, až to zvedne. "Ano, co se děje?" "Filipe, mám jet s našima na rok a půl do Kanady! Já to bez tebe nevydržím! Mohla bych bydlet u tebe?" "A co na to vaši? Dovolí ti to. Ale no tak to beze mě vydržíš. Vždyť už teď se vidíme málo kdy a taky to zvládáme, ne?" No tak tohle mě teda už dorazilo! "To snad nemyslíš vážně! Já myslela, že budeš rád, že chci bydlet s tebou. No dobře, tak jak chceš, pojedu tam a už si na tebe ani nevzpomenu. Stejně když s tebou nejsem, vůbec na tebe nemyslím. Mě už je to všechno jedno." Zavěsila jsem telefon a zabořila hlavu do polštáře. Pane bože, co jsem to udělala? Proč jsem to Filipovi řekla? Zavolám mu a omluvím se. Zvedla jsem telefon a vytočila jeho číslo. Nezvedá to, naštval se na mně! Šla jsem se osprchovat. Na hlavu jsem si nechala téct proud vody a uvažovala jsem o tom všem, co se dneska stalo. Po sprše jsem se vrátila do pokoje. Mamka seděla na posteli a čekala, až se osprchuju. "Pořád jsi naštvaná? Pochop rok a půl v Kanadě. Byla bys tady sama. A i když jsi dospělá, nechci prostě, abys tady zůstala sama, víš?" "Já vím, mami, promiň, že jsem tak vyjela. Ale teď už je to stejně jedno." Mamce jsem řekla, že do té Kanady s nimi pojedu, že mi stejně nic jiného nezbývá, a že se mi tam snad bude i líbit. Asi hodinu možná i víc jsem seděla na zemi a přemýšlela o všem. Jako bych se do Kanady měla snad odstěhovat na vždy. Vždyť to bude jen přes rok, to je přece… Někdo zazvonil. Otevřít šla mamka. "Kiki, pojď sem! Máš návštěvu." Když jsem došla ke dveřím, stál na chodbě Filip. "Ahoj," řekla jsem překvapeně. "co tady děláš?" "Přišel jsem se ti omluvit." Pustila jsem ho dovnitř. Sedli jsme si na postel a já mu řekla: "Proč se mi chceš omlouvat ty? Já jsem po tobě vyjela. Jako úplná kráva! Promiň, ale v té chvíli jsem byla fakt naštvaná. Víš, s mamkou jsem se dohodla, že s nimi do té Kanady pojedu." Pak bylo ticho. Až najednou Filip řekl: "Víš, já jsem ti vlastně přišel říct něco jiného. Já…dostal jsem nabídku. Do jiného klubu. Do Německa. Takže…víš…nevím, jestli je to v téhle chvíli zrovna vhodné ti to říkat, ale…" Ježíš, tak už se vymáčkni, říkala jsem si v duchu. "…že by vlastně bylo nejlepší, kdybychom se rozešli." Wow. Tak tohle byla pěkná podpásovka. Koukala jsem na něj jako bych spadla z višně. "No tak to jsi mě teď dostal. Ale máš pravdu. Přeju ti to. Určitě jsi na takovou příležitost čekal celý život. Tak co poslední pusa?" Políbili jsme se. Krásný dlouhý polibek a pak dlouhé obětí. V objetí jsme zůstali snad půlhodiny. Měla jsem hlavu položenou na jeho rameni a on mě hladil po vlasech.
U dveří jsme si dali ještě pusu. Už jsem chtěla zavřít, ale… "Počkej, ještě jsem ti chtěl něco dát." Zahrabal do batohu a vytáhl svou házenkářskou mikinu. "Abys na mně nezapomněla." Jé, děkuju. Tak to počkej, já ti taky něco dám. Zaběhla jsem do pokoje a přinesla mu jeden z mých náramků, které jsem pletla. No a to byl definitivní konec. Od té doby jsme se už neviděli. Občas jsme si napsali, ale teď mi měla začít nová éra mého života.


Oh, Canada - 2. díl

4. září 2009 v 20:18 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<
Ráno, když jsem se vzbudila, měla jsem na mobilu zmeškaný hovor a SMS. Na noc jsem si vypnula zvonění, abych se v klidu vyspala. Zpráva i hovor byly od Martiny, psala, proč už jsem se neozvala a jestli jsem venku potkala Filipa, že hned jak jsem odešla, že on se najednou sebral a běžel za mnou. Rozhodla jsem se, že jí odepíšu později, protože v sobotu vyspává určitě déle než já a ještě k tomu ani nevím, do kolika tam byla. Vstala jsem a šla jsem se nasnídat. Bylo teprve sedm hodin, ale pro mě je to celkem pozdě. Jsem zvyklá vstávat dříve než všichni normální lidi. :D Přežvykovala jsem chleba a myslela na to, jestli Filip ještě spí nebo je takový blázen jako já když v tom do kuchyně přišla mamka. "Jak to, že jsi přišla tak pozdě? A co Martina, jak se má?" Byla jsem celkem překvapená, že nezuří víc. "No trochu jsem se zdržela. Přišli tam házenkáři z Jičína, víš. Tak jsme se s nimi dali trochu do řeči. Ale neboj, cestou zpátky jsem měla doprovod. Jo Martina se má celkem dobře. Rozešel se s ní přítel, tak z toho byla celkem smutná, ale ne moc dlouho. Však jí znáš." řekla jsem s úsměvem a ukousla další sousto. "Martina šla s tebou až domů? To je hodná." Až jsem se z toho zakuckala. Ona si myslí, že mě doprovodila Martina. No ta určitě. "Ne doprovodil mě Filip. To je ten brankář, víš, ten co jsem ti ho ukazovala." Mamka jen významně pokývala hlavou a šla si zpátky lehnout. Asi byla ráda, že mě nedoprovodil až nahoru, ale myslím, že na to mě zná až moc dobře. Ví, že tohle bych neudělala a ještě s prvním klukem co mě kdy k baráku doprovodil. No jo v tomhle jsem ještě mimino. Prostě jsem nikoho neměla a co vše je jednou poprvé, ne.
Po tomhle dni uplynul nějaký ten pátek, nějaké SMSky a nějaké telefonáty s Filipem. Od toho večera jsme se ještě neviděli. Ale to mělo všechno přijít. Samozřejmě jsem mezitím musela rodičům vyklopit, kdo mi to vlastně skoro každý den volá a píše.
V pondělí mi napsal, že mají v Jičíně zápas a jestli chci, mám se přijet podívat. A tak jsem se taťkovi omluvila, že ve středu mu nepřijdu pomoct do firmy jestli, mu to nevadí, že bych chtěla jet za Filipem do Jičína. Taťka ze začátku chvíli váhal, ale pak svolil, že mám štěstí, že mě zrovna nepotřebuje a tak jsem mu poděkovala a šla jsem makat, abych si nadpracovala tu středu. Nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím!
S odjezdem jsem měla trošku problém, i když je mi už 19, mamka měla pořád problém s tím, že jsem chtěla u Filipa přespat, abych si ho aspoň užila. Nakonec jí taťka přemluvil a řekl, že už jsem velká holka a že snad nejsem blbá! No a tak už si teď v klidu můžu sbalit věci. Zítra už totiž jedu. Mamka pořád chodí do pokoje a kontroluje mě, co jsem si sbalila, jak kdybych byla na základce a ona kontrolovala, jestli nemám v batohu náhodou cigarety. "Mamko, co furt stresuješ?! Prosím tě, ty mi nevěříš, nebo co? Snad mě znáš, ne?" Už jsem byla fakt zoufalá, ale mamka řekla něco, co mě dost překvapilo: "Já vím, broučku, promiň. Ale jsi moje dcera, tak mám o tebe strach. Jarda už tady nebydlí, tak se nemám o koho starat. Občas mi to schází. Vím, už jsi dospělá, ale jsem tvoje maminka a to my, maminky holt děláme." Pohladila mě po tváři a já se najednou rozbrečela jak želva. Hned jsem jí objala. "Mám tě ráda, mami!" "Já tebe taky, Kristýnko." V tom do pokoje vešel taťka a nechápavě se na nás díval. To musel být pohled. Dvě ubrečené ženské! "Co je? Co se stalo? Snad se od nás nestěhuje, ne, mamino? Tak nebulte!" Musely jsme se s mamkou smát. Tohle by taťka asi nepochopil.
Na druhý den ráno už jsem byla nachystaná, rozloučená a šla jsem na vlak. Zápas byl dopoledne, takže jsem jela celkem brzy. Ještě jsem napsala Filipovi, že už vyjíždím a šla na nástupiště. Ve vlaku to bylo celkem v klidu. Nikdo nerušil, nikdo nečuměl a cesta uběhla rychle. Když jsem vystoupila, Filip už na mě čekal. Když jsem šla k němu, nevěděla jsem, jestli ho mám pak obejmout nebo mu dát pusu, ale to mě nemuselo trápit. Filip to udělal za mě. Objal mě, u toho mě ještě nadzvednul a dal mi pusu na líčko. "Ahoj, nemohl jsem se tě dočkat. Tak co jaká byla cesta, dobrý?" "Jo v pohodě. Taky jsem se na tebe těšila. Zubří včera hrálo hodně dobře. Díval ses?" No a to už jsme byli ve své živlu. Celou cestu ke sportovní hale jsme si měli o čem povídat. Filip mi to tam všechno ukázal a šel se převléct. Potichu jsem si sedla na tribunu a dívala, se kluci připravují na zápas. Poznala jsem některé, co byli s námi v hospodě. Dokonce oni poznali mě, mávali na mě a něco si šeptali. V tom přišel Filip a trenér je zavolal k sobě. No a tak jsem sledovala, jak trénují a dívala se, jak se do haly hrnou první fanoušci. Seděla jsem u hřiště a tak jsem měla na Fílu dobrý výhled…..

Oh, Canada - 1. díl

3. září 2009 v 19:31 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<
Sedím s Marťou v hospodě u baru. Sice máme už dávno po maturitě, ale pořád tomu nějak nemůžeme uvěřit. Teď zrovna mi zase "vyčítá", že jsem si s ní nedala pivko. Ale já na ten alkohol fakt moc nejsem. Kofola to je moje, hlavně teda čepovaná. Najednou se do hospody nahrne skupinka starších kluků. Jsou mi nějací povědomí. Ten poslední…bože vždyť to je Filip! Brankář házenkářů z Jičína! Vlastně všichni jsou to jičínští hráči. Honem šťouchnu do Martiny, ta málem vylila pití na bar. "Co děláš?" ptá se naštvaně. "Hele, to jsou hráči z Jičína. Dneska přece hráli ten zápas! Ty jo, co tady dělají? Vypadají nějak sklesle…že by Karviná zase vyhrála?" Martina už nevydržela moje nadšení a chytla mě za loket a řekla: "Tak pojď, prosím tě, jdem si k nim sednout, jinak to tady s tebou už nevydržím. Čapni tu tvojí kofolu a jdem!" Celkem jsem to nezachápala, ale to už bylo jedno, protože už jsme stáli u nich a Martina už do nich něco hustila. "No a to je moje kamarádka Krista. Díky mě fandí házené, že?"
"Eeeh, co…no jasně…" řekla jsem trochu zmateně, protože jsem jí vůbec nevnímala. Pořád jsem se musela dívat na Filipa. Bože, Filip, je to vážně on! Stojím tady před ním a vypadám jak….no jako blbec. "Tak co, holky, sednete si k nám?" řekl Martin. "Co si dáte? My platíme." "No já si dám pivo a Kikina si dá kofolu." "Děkujem." Aspoň jsem poděkovala, když mě Martina nenechala nic jiného říct. Vyčítavě jsem se na ní podívala, ale ona už byla v plném hovoru. Za chvíli jsem se už i já se všemi horlivě bavila. Míjela témata za tématy, hodina za hodinou. Jen tak, ze zvyku jsem se podívala na hodinky. Ježiši, to už je půl dvanácté. Ještě si zajdu na záchod a půjdu. Martina řekla, že my holky držíme spolu a šla na záchod se mnou. "Tak co? Co mu říkáš? Líbí se ti, že jo? Řeknu ti o číslo, chceš?" Martina na mně chrlila otázka jak na počítač. "Zpomal prosím tě. Jo, to víš, že se mi líbí. Možná se líbím i já jemu, ale o číslo si když tak řeknu sama. Nejsem už malá, ne?" No to určitě! Malá sice nejsem, ale nervózní jak prase jsem. Jak se znám, tak jen co tam dojdu tak řeknu jen, že už jdu a víc ze sebe nedostanu. No samozřejmě, že to tak bylo! "Tak se mějte kluci a ať vám to příště výjde. Ahoj Marťo." Na Filipa jsem se aspoň usmála, když jsem mu neřekla ani o to blbé číslo. Vyšla jsem ven a nahlas řekla: "Bože, ty si tak blbá Kristýno, tak blbá!!" "Proč?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a za mnou stál Filip. "Ale nic. Jen že jsem něco promeškala. Ale to je jedno. Copak ty tady? Jak to, že nejsi ještě vevnitř?" "No řekl jsem si, že tě doprovodím. Je už pozdě a v noci není moc bezpečno." "Aha. Tak dík" No tak tomu bych ani ve snu nevěřila, že mě někdo půjde doprovodit. Cestou jsme se bavily o něm, o házené, o mě, o házené, o škole, o házené. Jde vidět, že prostě házenou žereme :D Došli jsme až na zastávku. Už jsem mu chtěla říct ahoj, v tom se mě zeptal: "Nebude ti vadit , když tě doprovodím až domů? Mám o tebe celkem strach. Už tak jsme cestou potkali hafo divných lidí." Celá překvapená jsem se na něj podívala. Byl jako sen. Jako princ na bílém koni. No dobře trochu přeháním, ale i tak to pro mě bylo něco neuvěřitelného. "No…jestli ti to nebude vadit. Já proti tomu nic nemám." V tramvaji jsme seděli vedle sebe. Byla jsem celkem nervózní už proto, že tam seděl takový divný týpek. Pořád čuměl. Vyšli jsme z tramvaje a přecházeli na druhou stranu, když jsem si všimla, že ten chlap jde pořád za námi. "Bože, on jde za náma!" řekla se potichu. Filip se otočil a řekl: "Počkej, něco zkusím." Objal mě kolem ramen a nenápadně se podíval do zadu. Chlap se jen ušklíbl, otočil se a šel pryč. "A je to. Konečně jsme se ho zbavili!" Podíval se na mě a usmál se na mě. "Děkuju. Já vím, já jsem hrozný strašpytel, ale strašně se bojím, když slyším ve zprávách o těch úchylákách." "Se mnou se bát nemusíš." řekl a přitiskl si mně blíže k sobě. Došli jsme až k našemu domu. "No, tak tady bydlím. Díky, že jsi mě doprovodil. Jsem ráda, že jsem nemusela jít sama." Pohladil mě po tváři a řekl, že to pro něj byla maličkost a že šel se mnou rád, no a že to má blízko do hotelu. A pak se zeptal: "O čem jsi to mluvila před tou hospodou? Co jsi promeškala?" "Říct si o číslo." Usmála jsem se, když mi ho začal diktovat. Potom co jsme si řekli dobrou noc a já už byla na odchodu, zastavila jsem se. "Počkej, Filipe!" Došla jsem k němu, chytla jsem mu hlavu do dlaní, podívala jsem se mu do očí a políbila ho. "To je takové menší poděkování. Tak dobrou noc." Otočila jsem se a odešla. Na chodbě jsem se ještě otočila a viděla, jak tam stojí a udiveně kouká. Doma jsem se osprchovala a potichu jsem přešla do pokoje. Když už jsem ležela, divila jsem se, že jsem se k takovému činu vůbec odhodlala. Co teď asi dělá Filip? Určitě už na mě dávno zapomněl. Další holka v jeho dlouhém seznamu. Najednou mi hraje mobil. SMS! Od něj! Zněla: "Chtěl jsem ti jen popřát krásnou noc. A Poděkovat za hezký večer. Doufám, že se zase uvidíme. Můžeš třeba přijet na nějaký zápas, jestli budeš chtít. Napíšu ti kdy a kam. Jo a děkuju za tu pusu. Tu jsem si snad ani nezasloužil. Tak dobrou a krásné sny. Filip" Odepsala jsem mu a říkala si tak po tomhle budu mít krásnou noc určitě!

Costas Mandylor

3. září 2009 v 15:17 | MrS.ChRiStiE |  *Ostatní Star*
Povolání: Herec
Věk: 47
Datum narození: 3. 09. 1962
Místo narození: Melbourne, Austrálie
Znamení: Panna
Výška: 183 cm

Všechno nejlepší COstásku... :*
za celý >TEAM< ;)

Oh, Canada - Úvod I.

3. září 2009 v 14:03 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<

No, tak jsem se rozhodla, že napíšu další povídku.
Povídka se jmenuje Oh, Canada proto, že se po 3. díle posuneme v ději do Kanady. Tam se potom bude odvíjet celá povídka. Nevím kolik bude mít dílů, ale doufám, že hodně. Protože v hlavě toho mám dost.
Zatím v povídce budou vystupovat tyto postavy:

Kristýna: má sice podobné jméno a vlastnosti jako já, ale to je tak vše. Narodila se 3. února 1989. Miluje házenou a do jisté doby neměla moc ráda zimu. Zatím je jejím přítelem Filip do budoucna se to však změní. Stane se světoznámou DJ-ejkou a… no to se nechte překvapit

Maminka: Jmenuje se Jana a svojí dceru má moc ráda. Pracuje v kanceláři, ale na jistou dobu jí bude muset opustit…

Tatínek: Ivo pracuje ve firmě, která své pracovníky posílá občas do zahraničí. Ivoše pošlou na rok a půl do Kanady. Nabídnou mu, že může sebou vzít i svou rodinu…

Filip: Filip je házenkář a budoucí přítel Kristýny. Ale…

Jarda: Bratr Kristýny. V povídce moc často nebude, ale ať víte.

Prozrazovat vám všechno se mi opravdu nechce ;)

ZUBR Extraliga – předehrávka 1.kola

2. září 2009 v 20:15 | Kikuška |  *HáZeNá
Tak, začala nová sezóna házená a Karviná opět vyhrála. Tady máte malou zprávičku.

Karviná podruhé v předehrávce vítězně


Další předehrávku mají za sebou házenkáři Karviné, které o víkendu čeká utkání evropského poháru. I v tomto zápase přivítali nováčka soutěže a tentokráte měli s Přerovem překvapivě hodně práce.
ZUBR Extraliga - předehrávka 1.kola

Karviná - Přerov 30:26 (17:13)

Překvapivě vyrovnaný průběh měla předehrávka prvního kola ZUBR Extraligy. Z důvodu účasti v evropském poháru již dnes přivítala Karviná tým nováčka soutěže Přerova. Ten v Karviné v deváté minutě dokonce vedl 5:4, ale šest branek domácích v řadě vrátilo stav utkání ve prospěch favorita. Hostující celek pak opět srovnal hru a druhou čtvrthodinu prvního poločasu dokonce vyhrál 8:7. V poločase vedla Karviná 17:13.

Ve čtyřicáté minutě se hostující celek po brance svého nejlepšího střelce Bechného přiblížil dokonce na rozdíl dvou branek, když na ukazateli svítil stav 21:19 pro domácí. Ti dokázali v následujících minutách opět výrazněji odskočit na 25:20, ale Přerov čtyřbrankovou sérií znovu domácí znervóznil. Závěrečné minuty pak zvládli lépe zkušenější domácí, ale Přerov i po prohře 26:30 odjížděl z Karviné spokojen.

Nejlepší střelci Karviné: Lyžwa 5, Faith 5/1, Hanták 4/1, Ivanov 4
Nejlepší střelci Přerova: Vrchný 7/1, Hubáček 4, Pörsök 3, Zemánek 3, Tydlačka 3

Sedmimetrové hody: 4/2 - 3/2, vyloučení: 4 - 5, rozhodčí: Bubeníček, Smékal, diváků: 792

Kompletní sestavy a další statistiky budou na webu přístupny po zadání klubovým redaktorem Karviné.

••Nepoučitelná > 6Díl > KONEC

2. září 2009 v 17:00 | MrS.ChRiStiE |  *Nepoučitelná*
Najednou se ze zatáčky vyřítilo auto, my sme se stačili vyhnout, ale Lili se to nepodařilo. Skončili sme v příkopě já ležela pod Maxovou těžkou motorkou a Max o kus dál. Lili ležela v kaluži krve v bezvědomí, já nemohla dělat nic, moto byla moc těšká nato abych ji odsunula, navíc jsem asi měla něco s rukou. Všimla jsem si jak řidič telefonoval, asi volá sanitku protože koukal na Lili, motorky a okolí. Položil to a rychle odjel. Franky se zvedl ze země a utíkal k Lili, hladil ji po ruce a plakal. Pak se zvedl a běžel směrem ke mě... Sanitka už byla u nás tak pomohl doktorům sundat ze mě tu těškou motorku, vydechla jsem a omdlela. Jediné co si z toho pamatuju jen to že na mě Max mluvil, dojeli sme a ja se probudila v nemocnici.byla jsem sama v pokoji, pak tam přišel doktor a spustil: "měla jste velké štěstí slečno Smithová, vaše děťátko naštěstí přežilo:)" cože?? řekl děťátko??"ehm...?co...??co ste to řekl...???"vyptavala jsem se, musel se zmýlit,"jste těhotná slečno, a máte na dvakrát zlomenou ruku a dvě žebra.."ups.. jak to mam říct maxovi a mámě..?Dál jsem se na nic neptala a on odešeel...
uběhly 2dlouhé měsíce..Lili sse stále neprobírala, ja byla tři měsíce těhotná...nikdo o tom ještě nevěděl...Motorkám sme se s Frankym od té doby vyhýbali..."slečno smithová, slečna Lili Kooková s váma chce mluvit..!!"cooo?? Lili se probrala?? jupíí....zvedla jsem se a běžela za ní do pokoje."Kate...já slyšela vše co jsi mi tu za ty dva měsíce povídala.."odkašlala se a pokračovala:"řekni mi to co si mi chtěla říct...dycky si skončila a já nevěděla co povídáš.."dopověděla a čekala na moji odpověĎ..."no..."začalla jsem..."jsem ve 3měsíci..jsem těhotná..otec je 100%Max...po oslavě se stalo co víš..a pak už nikdo nebyl..navíc je to přesně 3měsíce po oslavě..se Strifym sme použili kondom...ale s ním ne..navíc jsem šla na testy...a ukazalo se že otec je fakt Max"dokončila jsem..."Ehm..."podívala se na mě Lili zaražen...řekla bych že mě nepochopila protože byla ještě trochu mimo..."no..tak a cos tím děláš??!"řekla najednou po její dlouhém zvažování..."Asi mu to budu muset říct...nedá se nic dělat..jen se bojím že mě nechá i s miminkem bez pomoci a tak..že s náma nebude chtít mít nic společnýho.."...."ehm...??s jakým miminkem...??"upps...Max to všechno slyšel..a jen opařeně zůstal stát ve dveřích..."No Maxi..jsem těhotná..a...ve 3měsíci.."
Po 7měsících...:
Max to vzal v pohodě, narodila se nám krásná holčička, shodly sme se na jménu..pojemnovali sme ji Ashley...mamka a ostatní to vzali v pohodě...Lili je v pořádku, chodí na rehabilitace, 2x týdně. Je strašně šťastná, našla si nového přítele a s Frenkym se rozešla protože se na ni vykašlal. S Maxem sme se zasnoubili. Pořád sme spolu, a víte proč??

PROTOŽE JSEM NEPOUČITELNÁ :)

THE END!!

Právo na život > Úvodní díl

1. září 2009 v 16:45 | MrS.ChRiStiE |  *Právo na život*
Byla půlnoc, noc jako každá jiná. Úplněk měsíce osvětloval pátou ulici společně s pouličníma lampama. Po dlouhé době šly vidět i hvězdy, na konci ulice stál malý domek...:

Ema neklidně přecházela po obyváku, její hnědé vlasy se třpytily pod měsíčním světlem. Teď mělo přijít něco, co jí změní život... Ema se nervózně podívala ke dveřím... Pořád se nevracel.. Řekl, že jde jen na jedno pivko s kamarádem.. Teď už jsou to asi 3hodiny co je z domu.. Ema se unaveně sesunula na podlahu.. Už to trvá moc dlouho.. Chtěla to přehlížet, ale to se prostě nedalo.. Paolo je alkoholik, možná taky proto přišel o práci a jeho bývalý šéf ho už nikde nedoporučuje, dřív ho chválili, teď se v práci neudrží ani 3 měsíce... Do protialkoholové léčebny Paolo nikdy dobrovolně nepřihlásí.. "To radši zemřu!! Než abych tam byl s těma nulama!! Co se jen utápí v alkoholu!!" ječel na ni před měsícem Paolo když si mu, to dovolila, zase navrhnout. "Sám jsi takový..." špitla potichu Ema. "Co jsi to řekla?! Zopakujto!" Paolo se na ni vztekle vrhnul a chytil ji pod krkem. "Tohle už nikdy neříkej je Ti to jasné?!" Ema už lapala po dechu. Zhodil ji na zem a odešel.. Kam? Do hospody... Do baru... Tam kde se pije...

••Nepoučitelná > 5Díl

1. září 2009 v 14:00 | MrS.ChRiStiE |  *Nepoučitelná*
"Ehm...volal mi jenom jeden kamarád..."začala jsem se vymlouvat.."Kamarád?!Něco co nevím?!"hm..začal výslech"O co ti jde?!Tobě to taky může být jedno!Nic spolu nemáme!!"začala jsem křičet, už mi tekly i slzy, Lili to nevydržela a chytla mě za ruku a odvedla pryč od něj..Neměla jsem tak řvát ale....ale on si mě nemá přivlastňovat!!O co mu sakra de?!Ta noc se mi pořád dokola vrací..Já na ni mohu jen vzpomínat...:(.."Jedeme domů..Už je docela dost hodin..tak ať nedorazíme nějak moc pozdě:)!"všichni sme se tedy zvedli a nasedali, vyjeli sme pěkně postupně za sebou:Djako kačenky:D>Dawe,Peter,Max, Já s Lil a nakonci,aby se někdo nestratil, jel Frank.. Zastavili sme na křižovatce a přesně sme věděli kam půjdem...Do "naší" restauračky:)...Celkem rychle sme dorazili na místo.Sundala jsem si helmu a dala ji k Frankymu do kufru, Lili si dala helmu s bundou k Davidovi..Já ji tam dala taky protože Franky už neměl v kufru místo...Vešla jsem do hospy když mě v tom někdo chytl za ruku..Táhl mě směrem na pánské záchody, vtáhl mě do kabinky a položil si helmu na wc....Hm...Max...to jsem si mohla myslet...!!Pohladil mě po boku,tak jemně až mi naskočila husina:Dmlčela jsem a nevěděla co dělat...jen ho nechala ať si dělá co chce toužila jsem po něm...Podíval sem mi do očí a já se mohla rozpustit...ty jeho nádherné hnědé oči..Přitiskl se ke mě a ja jen cítila jak se chvěje....jen sme tak stáli a koukali na sebe..Já ohromená tím jeho pohledem a on...nevím..Políbil mě,spíše zdrženlivě,ae pořád se na mě tiskl, já už sem mu dala ruce kolem pasu,protože jsem pořád něměla odvahu udělat wíc..Přitáhla jsem si ho víc k sobě.Najednou mi začal rozepínat mikinu,sundal ji a začal mě hladit po břichu,lechtalo mě to ae co bych pro něj nevydržela..!!Už měl celou dlaň pod mým trikem pořád mě hladil a my se líbali, poslušně jsem se mu oddávala víc a víc..."Proč mi to děláš?"zeptala jsem se mezi tím co mě hladil"já nedělám nic.."a zase si mě přitiskl k sobě.."asi bychom se měli vrátit"navrhl po chvilce...má pravdu že sme se vytratili a zrovinka my dva:D..Vylezu z kabinky a koho nevidím..
Mno kdo jinej?!Stál tam Seb...On si mě zatím nevšiml..a ani by se to nestalo kdyby na mě Max nezavolal:"Zlato...máš tu mikinu...Ehmm?Kate?!"podal mi tu Mikinu a políbil mě..Seb zůstal stát jako opařený...Já se vymluvila na kámošku a sedím tu v hospě:(..."Sebe já..."začala jsem s vysvětlováním..."Ne to je v pohodě..Miluješ ho...a ja to tušil že my dva..no že nikdy nebudem pár...ale můžeme být pořád kamarádi..i když..."nadechl se a pokračoval"i když tě pořád budu milovat...!!ale ty...sis boužel vybrala...ehm...tohohle.."s odporem se podíval na Maxe..."Svez mě k vám zabalím si a vyrazím nemám už tu co dělat...Manažer je tady někde poblíž zavolám mu a...a on mě odveze zpět do německa..."kývla jsem, půjčila jsem mu helmu od Lil...Rychle jsem nastartovala a vyjeli sme...Strify si rychle zabalila manažer už byl u nás..Když nastoupil podíval se na mě...Vylezl a políbil mě na líčko..a pošeptal mi:"Nikdy tě nepřestanu milovat...promiň mi to.." Smutně odemně odstoupil a nasedl..Naposledy se na mě podíval...měla jsem pocit jakobychom se loučili naposledy..Nasedla jsem na moto a vyrazila zpět...Max tam na mě čekal a poznal že jsem smutná tak mě obejmul a něžně políbil..Vzal mě kolem pasu a šli sme společně do hospy..dyž sme dorazili dovnitř všichni už na nás čekali"kde ste byli?!"ouu je..začal výslech.."no já jela zavýst kámoše...a pak...no...sme... s Maxem...ehm..."začala jsem koktat.."Asi spolu něco máme:D"skočil mi do řeči Max..:D...Všichni se na nás dívali s otevřenou pusou...a najednou Franky vyskočil:"Ale dyť je o 18let mladší"...Lili do něj drcla a on pochopil že má sklapnout:D..."Ty rači pomlč:Dji je 17:D!!"zpražil ho Max:D..."Mno tak to už neřešte:Dobjednáme si ne??:D"začala jsem měnit tééma:D"Ehm..my máme objednáno..jen sme nevěděli co si vy dva dáte:D"aha...:Dcelkem stěr:Dnoo.."tak mi si dem objednat teda:D"otočila jsem se na podpatku a šla jsem za Maxem:D"2x kofolu...prosím"mezí tím čekání mě Max objal...a držel mě jak dyby mě netěl stratit..:Djak dybych mu měla někam utýct nebo co:D..:D"Pojedeš si semnou zítra koupit hlemu...jede i Franky.."navhrl...."jo jansě vezmeš mě jako spolujezdce..?protože..."nenechal mě to dopovědět:D"ty máš něco s moto?vypadala v pořádku:D":Dloool..."Nééé:Dona je v pořádku:Dale Lili si udělala řidičák tak ji chcu půjčit svoji na testováka:D.."A že se nepochlubila, se ji zeptej jestli nechce jet s námi:)"..zaskočil mě tímto návrhem:Dae byla jsem ráda že se zeptal:D..."Fááákt?!Bezvááá:*"skočila jsem mu do náruče a políbila ho..a čekala jsem dále na kofolu:D V hospě sme byli tak do 10hodiny...a Já pak s Lili jela k nám:)"Jsem viděla jak si mu skočila kolem krku:) jsem ráda že jsi konečně šťastná:"řekla mi Lili než sme usly:)
PíPíPíPíPíPíP....Aaaaa:Dbudík řve jako pominutý:Domg:D...Nasnidaly sme se osprchovaly a oblékly..Lili jsem pujčila svoji starou bundu a šla ji vyvézt moto..Po asi pěti minutách tu už byl Max i s Frankem tak sme vyrazili....S Maxem sme byli ve předu protože on už tu cestu zná..Lili jela za námi a Frank zase jako posledni:D.Už sme byli skoro na místě když v tom se to stalo........