
14 dni uběhlo jako voda. Mezitím jsem se dokonce odhodlala i k tomu, abych si domluvila s Djem v baru, kde s Dee chodíme, lekce Djejingu. Sice jako zatím nejsem žádný profík, na to mám ještě dost času, ale tak základy už nějaké mám. Paul (tak se jmenuje) je celkem spokojený, i když má někdy nerva :b . No co, jsem jenom člověk, ne?
Odpoledne, když jsem přišla od Paula, Dee už byla u nás. "Ahoj Kristy, doufám, že už máš sbaleno, a že dneska půjdeš brzo spát." Zeptala se Dee. "Ano, mami." Odpověděla jsem ironicky. Mamka se na nás podívala a jen zakroutila hlavou. My jsme se na rozdíl od ní zasmály. Šly jsme nahoru do pokoje a sedly si na postel. "Tak co ozval se ti Simon?" zeptala jsem se Dee. "Jo, napsal mi, že se na mne těší. Já se už nemůžu dočkat. A co Tj? Tobě se ozval?" "No volal mi, že si prej nemám zapomenout doma lyže. Tss, vtipálek. Nejdůležitější věc!" S Dee jsme se ještě chvíly bavily a pak nás mamka zavolala k večeři. Po večeři Dee odešla a já se šla umýt a lehnout. Mamka si přišla ještě "pokecat" a pak jsem se v klidu mohla odebrat do říše snů.
Ráno jsem se vzbudila docela brzo. Ještě mnohem dřív než jsem měla vstávat. No jo, to jsem celá já. Nedočkavost a nervozita je moje slabost. Potichu jsem došla do kuchyně a šla jsem se nasnídat. Po snídani jsem se šla umýt a obléct se. Bylo ještě brzo, tak jsem se šla dívat na televizi. Ha, pohádky :D No jo, to je moje. Celá zažraná jsem se dívala až do chvíle, než začal někdo klepat. Pdívala jsem se na hodiny a zjistila, že už je 7:00, a že je to nejspíš Dee. Rychle jsem si doběhla pro věci, napsala mamce vzkaz a běžela (no, spíš jsem se o to pokoušela, s tím batohem na zádech a lyžemi v ruce to moc nešlo) ke dveřím. Když jsem je otevřela, málem mi všechno vypadlo z ruky. "TJ! Tý jo, co tady děláš?" překvapeně jsem vykřikla a chtěla jsem se mu vrhnout kolem krku, ale raději jsem to neudělala (asi opět chyba, ale tak nevadí). Tj se jen usmál a hodil hlavou k domu, kde bydlí Dee. Dee jen zamávala a věnovala se Simonovi, který přijel s Tjejem. Tj mi vzal věci a odnesl je do auta. Potom se opřel o kapotu a s úsměvem se na mě díval. "Co je? Co se tak koukáš?" zeptala jsem se stydlivě. "No, nic. Jen, že ti to sluší. Vypadáš tak na 10 v těch culíčkách." Zasmál se a pomalu šel ke mně. No to doufám, že mi to sluší. Taky jsem se s těma vlasama plychtila včera dost dlouho, taky kvůli toho, jsem se moc nevyspala, říkala jsem si a čekala co bude dál. Když ke mně došel, chytl mně za ruku a podíval se mi do očí. "Tak co pojedem?" Zeptal se Simon. Sakra! Tj se rychle pustil mé ruky, kývnul a odešel k autu. Dee jen do Simona ždrcla a zaklepala si na čelo, potom přišla ke mně a řekla: "Neboj! Máš na to celej den." Mrkla na mě a dovedla mně k autu. Měla jsem v té chvíli na Simona takovou zlost, ale pak se na mně TJ usmál a mně hned bylo lépe. Přišla mi SMS. Asi mi píše mamka. Když jsem zprávu otevřela, zjistila jsem, že mi píše Simon, a že se mi omlouvá. Když jsem odlepila oči od displeje, viděla jsem, jak se Simon na mně provinile dívá. Mrkla jsem na něj a mávla rukou na znamení, že si s tím nemá lámat hlavu. Vesele se otočil zpátky a já už byla v klidu.
Mamka mi na konec opravdu napsala. To už jsme, ale byli na sjezdovce a užívali si toho krásného počasí, které v ten den bylo. Kluci se předváděli, jak jinak. A my byly unešené. Zase jsme se fotili a poprosili jsme nějakého kluka, ať nás vyfotí všechny dohromady. Takové ksichty, jaké jsme házeli na těch fotkách. I ten kluk se musel smát. Mě bylo úplně krásně až do chvíle, než byl večer a my jsme museli odjet. Na sjezdovce jsme byli až do zavíračky, takže jsme si to pořádně užili.
Když jsme dorazili domů s Tjejem jsme zůstali u auta. "Hele, my jsme něco nedokončili, pamatuješ?" zaptal se mně Tj a já se na něj udiveně podívala. Zase mě chytl za ruku a podíval se na mně. Teď už nás ale nikdo nevyrušil. Políbili jsme se. Když jsem otevřela oči, byla jsem jako ve snu. Nemohla jsem tomu uvěřit. S Tjejem jsme ještě chvíli stáli v objetí u auta. "Asi už bych měl jít, ať není Simon nervózní. Jsem rád, že jsem s tebou dneska mohl být. Pak ti zase napíšu kdy, se sejdem, jo?" řekl Tj a chytl mě kolem ramen. "Taky jsem ráda. Budu se těšit. No a doufám, že ti nebude vadit, když se sejdem jen my dva?" mrkla jsem na něj a on rychle zakroutil hlavou. "To víš, že mi to nebude vadit!" Usmáli jsme se na sebe a vyšli zpoza auta. Simon už netrpělivě postával kousek od auta. Dee už asi odešla a on chudák nechtěl rušit. Bylo mi ho líto, tak jsem za ním došla, dala mu malou pusu na líčko a omluvila se mu. Simon mávnul rukou a celý promrzlý běžel do auta. Tj mi ještě pomohl vytáhnou věci z auta a pak už jsme se rozloučili. Ještě jsem na něj zavolala, ať zapne v autě topení, ať mu tam Simon nezmrzne. Tj se jen zasmál a nastoupil do auta. Pak už jsem jen viděla zadní světla auta. Doma jsem se šla osprchovat a s noťasem a kartou z foťáku jsem skočila do postele. Když jsem si tak prohlížela fotky, nad každou jsem se usmívala a nejvíce nad tou kde jsme dělali ty ksichty. Dokonce za mnou přišla i mamka. Ukázala jsem jí fotky a obě jsme se smály.