
1.
Ema vstala a položila si ruku na místo kde ji Paolo držel. Ještě teď ji krk bolel. Paolo ji od minulého měsíce opakovaně bil. Ema mu pro jistotu, raději nic neříkala. Letmo se podívala na hodiny a smutně zavrtěla hlavou.. Půl jedné… Unaveně si sedla na kožený gauč, který kupovali spolu, to byly ještě ty šťastné chvilky, on ji miloval, teď? Dá se tomu ještě říct láska? Pomaloučku přejížděla rukou po gauči a narazila na něco měkkého, na malého plyšáčka, kterého jí dal Paolo, když spolu začali chodit. Byl to malý hnědý medvídek se záplety a srdíčkem v packách. Ema ho pojmenovala Billy, to jméno se ji vždy líbilo. Položila ho zpátky na gauč a zvedla se pro telefon, když v tom slyšela řinčení klíčů. Už je tady. Ema potichu našlapovala na podlahu, aby mohla rychle a neslyšně přejít do ložnice, aby dělala, že spí. Bylo to, ale těžké ložnice sice byla hned naproti, ale chodba byla široká a obývák větší, a ona teď stála v jednom z jeho rohů. "Emo….Emičko…" Paolo se nemohl dostat do dveří, tak ji volal aby mu otevřela, klepal na dveře a dodatečně taky zvonil. Ema se ani nepohnula, nevěděla co dělat. Dostane zase namláceno když mu otevře? Když mu neotevře tak jí zmlátí. "EMO!!" Paolo už zvyšoval hlas.. Tak tohle bylo špatné znamení… Paolo si nakonec otevřel a uviděl stín, které vytvářelo měsiční světlo ve kterém Ema stála. Ema couvla a narazila do hifi. Potichu zaklela. Paolo už mířil k ní. Ema se tam vždycky schovávala, podle Paola byla moc hloupá. Paolo natáhl ruku a popadl Emu. Surově ji držel za paže a třásl s ní. Pak ji prudce odhodil, Ema narazila zády do zdi a vyrazila si dech. Lapala po dechu a hledala čeho se muže chytnout. Zachytila se malého botníku který stál vedle ní. Pomalu se zvedala a rozkoukávala se. Hlava se ji točila a zatmívalo se jí před očima. "Svlíkni se!" vykročil Paolo k ní. "Dělej!" Ema odvrátila pohled. Bolelo jí to, ona ho pořád milovala. "Ne…"špitla… Tohle neměla říkat… Paolo ji chytl za ruku a táhl ji do ložnice. Ema se bránila, chytala se zdí, skříněk, všeho co bylo po ruce. Nepomohlo.. Paolo ji shodil na postel a začal ji vztekle svlíkat. Ema nahmatala něco tvrdého.. BUDÍK.. Popadla ho a uhodila s ním Paola, ten se na ni stihl jen podívat a upadl do bezvědomí. Ema se rychle zvedala. Neměla moc času, sundala ze sebe těžkého Paola a hledala si nové tričko, Paolo ji její košili úplně roztrhal. V bedně našla menší sportovní tašku a začala do ní házet nezbytné věci. Oblečení, hygienické potřeby, notebook a foťák. Rychle vyběhla z ložnice a stáhla bundu z věšáku. V mžiku ji na sebe oblíkla a už otevírala dveře. Pro jistotu dům i zamkla.. Pátá ulice, tak malá ulička a jaké věci se tu dějí.. Ema se líně toulala po městě, velké paneláky se kolem ní měnily, chvíli procházela kolem růžového, pak zeleného a pak obyčejně šedého. Věděla kam jde, se své nejlepší kamarádce Connie, měla jí to říct už předtím, když to začalo.. Ona by jí pomohla, je to právnička. Došla do čtvrti kde jsou menší rodinné domky a vilky, její kamarádka bydlí v jednom z nich. Pomalu došla k jejímu narůžovělému domku a posadila se na schůdky. Její přítel brzy půjde do práce, teda možná. Ema se nejistě podívala na hodinky. "Páni…" vzdychla Ema při pohledu na čas, po městě se toulala asi 5hodin, tak rychle to uteklo. Je půl šesté, Conniin přítel by už mě vyjít, vždy chodí tak po půl. Ema se neklidně pohupovala a čekala na Jakoba. Uběhly asi dvě minuty a Jakob se objevil ve dveřích. "Proboha Emo, co tady děláš..??" Ema vstala a pomalu se na něj otočila. "Ježiši! Co to máš na tom obličeji?!" Jakob ji neopatrně chytl za paže a Ema ucukla bolestí. "Promiň, to jsem nechtěl" Jakob ji pohladil po vlasech a ona se na něj smutně usmála. "Je Connie vzhůru?" Jakob se otočil a otevřel ji. "Ano je, vidím, že by jste si měly promluvit Emi." Přátelsky ji objal a šel do práce. Ema potichu zavřela dveře a odložila si tašku na velký botník. Opatrně ze sebe sundávala bundu a čepici. Pak až teprve mohla jít do bytu své kamarádky. Před vchodem do předsíně si sundala conversky a otevřela vstupní dveře. Trochu to zavrzalo. "Miláčku?" ozvala se Connie z ložnice "něco sis zapomněl?" Ema neodpovídala a šla dál. "Kdo je to?" do vstupní haly šlo slyšet jak Connie slézá z postele. "Connie…." Promluvila potichu Ema do tmy, došla ke dveřím od ložnice a nakoukla do místnosti. "Emoušku, co Ty tady? A tak brzo ráno?" Ema se pomalu posadila vedle kamarádky a dala se do vyprávění.. Jak to začalo, co Paolo dělá a že ji bije. Connie se na ni soucitně dívala a kývala souhlasně hlavou. "Emi, to víš, že tu zde můžeš zůstat, ale za chvíli mi zde má přijít můj klient, takže mohla bych Tě poprosit, došla bys mi na nákup?" Ema se na ni pobaveně podívala, byla ráda, že tu může zůstat a tak ji tohle nevadilo. "Samozřejmě, nebudu Vás rušit." Mrkla na Connie a psala si co má nakoupit. Pomalu vyšla z baráčku a všimla si že už svítí sluníčko, tady to není nic nového, tady svítí slunce už o půl osmé. Teď i bylo půl osmé. Tak dlouho si povídaly. Ema došla do obchodu a popadla důležité věci co měla na papírku i to co bude potřebovat ona sama. Když vycházela z obchodu všimla si, že na druhé straně parkoviště stojí Paolo. Narazila si čepku a dívala se do země. On ji ale poznal! "Emo…!!Ty d*vko!!" Ema na nic nečekala a rozeběhla se. Doběhla do nějaké slepé uličky, chtěla z ní vyběhnout, ale Paolo už na jejím začátku stál. "Taková smůla co, baby?" Ema od něj znechuceně odvrátila pohled. "Dívej se na mě" surově ji chytl za čelist a vrazil ji facku. Byla tak silná, že Ema upadla na zem. Letmo se na něj podívala a všimla si, že se usmívá, ze rtu už ji začala valit krev. Paolo na nic nečekal a vší silou ji kopl do boku. "Co to děláte?!" ozval se silný hlas za Paolem. On se sebejistě otočil, ale když uviděl kdo před ním stojí, vysoký muž, v -určitě- drahém černém obleku, už se tak jistě necítil. "To Vám může být jedno!!" odplivl si a odrtátil od něj pozornost. Ema se na toho neznámého prosebně podívala.. "Po-moc.." špatně se ji mluvilo, dýchalo, myslela si že umírá. Byla to velká bolest. Ten muž na nic nečekal a odrthl Paola od Emy. Chytil ho za ramena a prudce ho odhodil. Paolo byl v šoku ale odhodlal se k ráně, on ji však odvrátil a dal Paolovi pěstí. Paolo se zhroutil. "Jmenuji se Billy, pomůžu Vám.." vzal Emu do náručí a už ji nesl ke svému černému autu.
Týý jo...to je upe napínavé!!! a pak prej kdo má lepší povídky