
2.
Billy ji opatrně položil na přední sedačku svého Nissana. Auto rychle obešel a nasedl do něj. Musel se připoutat. I tu maličkou. S lítostí se na ni podíval. "Co jsi zač…" opatrně přes ni přetáhl pás a nastartoval. Vyjel z menšího náměstíčka ke své dobré známé, u které už měl dávno být.. Zaparkoval před malým baráčkem v ulici plné malých domků a vilek. Rychlým krokem obešel auto a vyndal tu ženu z auta. Každou chvilku ji musel kontrolovat. I když byla v bezvědomí, líbila se mu. I s tím roztrženým rtem. Nesl ji, raději šel pomalu, ke dveřím toho známého domu. Všiml si, že ji z ranky zase teče krev. Opatrně ji setřel palcem a šel dál. Postavil se před dveře a uvažoval jak má zazvonit. Na to jaké má zaměstnání ho nic nenapadlo. Hned jako první věc ho teď napadlo, že by mohl zazvonit loktem. Zakroutil svým vytrénovaným tělem a krkolomně zazvonil. Po chvilce se objevila známá tvář. "Billy!! Ježiši…! Ema? Ježiši!! Co se ji stalo?!" vykřikla Connie a přiskočila blíž k Billymu. "Počkat, počkat!" zarazil se Billy "Ty ji znáš? A jmenuje se Ema?" Connie se na něj podívala zrudlýma očima od pláče a kývla v odpověď. "Zaneseme ji ke mně do ložnice. Převlečeme do pyžama a přichystáme ji něco k jídlu, až se probudí, bude mít jistě hlad." Uvažovala za chodu Connie, otevřela Billymu dveře od ložnice a ukázala kde ji má položit. "Teď ji převlečeme…" ostřížím zrakem se podívala na Billyho a začala uvažovat.. Sama ji převléct nedokáže, Ema je o dost větší než je ona sama. Billy ji bude muset pomoct. "Ty ji chytni..!!" pomalu Emu převlékali a uložili ji do postele. "Billy, Ty umíš prý skvěle vařit." Connie se na něj podezíravě podívala, nikdy ji o tom neřekl a teď má u sebe super kuchaře. "Jak to víš sakra?!" otočil se po ní vztekle Billy, zase se mu hrabala do osobního života. Byli to dobří přátelé, ale nepouští si tak moc nikoho k tělu, takže ji neřekl ani tak, pro něj trochu trapnou, záležitost. "Tvoje přítelkyně Lussynda" Billy protočil panenkama a už mu bylo jasné, která bije. "Kdyžtak, expřítelkyně.." Billy se vydal do kuchyně a začal obkoukávat lednici. "Nic…" zarazil se, protože si vzpoměl, že bral tu maličkou i s taškama. Pomalu se vydal do auta pro tašky a vrátil se zpět. "Co mam podle Tebe, tady z toho uvařit?!" zařval Billy z kuchyně. "Něco malého, to je jedno Ema sní všechno." Billy se pustil do kuchtění, co by tak mladé holce měl uvařit? Jeho milované jídlo : Pečená rýže a kuřecí nudličky. To on miluje, snad ji to bude taky chutnat. "Jako kdyby mi na tom zaleželo.." zasmál se sám sobě Billy a pustil se do toho. Trvalo mu to asi hodinku. V kuchyni našel za talířema větší tácek, položil jídlo na něj a odnesl to Emě do pokoje. Pořád byla v bezvědomí.. Chudák holka. "Známe se už léta," začala s vyprávěním Connie, když si všimla, že je Billy u Emy v ložnici "byly jsme nerozlučitelná dvojka a pořád jsme, dneska ráno ke mně přišla, že ji její přítel mlátí…" Connie vešla do ložnice a posadila se na kraj postele. "Jak jsi ji našel?" Billy se na Connie krátce podíval a pak jeho pohled zase "zakotvil" na Emě.. "Šel jsem si pro noviny, o tom našem případu se píše snad všude… Když jsem došel k autu uslyšel jsem velkou ránu a nějakého muže jak křičel. Tak jsem se tam šel podívat.. Přišel jsem tam zrovna ve chvilce když do ni kopal. Doufám, že…" Connie se na něj zděšeně podívala: "Doufáš, že co?!" Billy musel přijít s pravdou..: "Prostě jsem mu dal pěstí, jinak by ji nenechal žít… Tak doufám, že na mě nepodá žalobu, trochu jsem ujel a asi mu zlomil nos… Odletěl…" Connie se na něj zlostně podívala. "Co jsem měl podle Tebe dělat? Jen tak by od ní neodešel!! A navíc.. Ženské se přeci nebijou..!!" Billy ji pak vylíčil všechno co se stalo i to, že ho Ema poprosila o pomoc.. "Děkuji" Connie vstala a šla opatrně k němu. Věděla, že Billy nemá rád osobní kontakt, objetí a tak.. Věděla, že přítelkyně měl jen dlouhodobě. Nejistě ho vzala kolem ramen a čekala co přijde. Objal ji také. Dost ji to překvapilo. "Teď půjdem vyřešit ten náš problém" oba vstali a šli do malé kanceláře. Probírali to asi dvě hodiny. "Billy, prostě za těma třema zajdem a těch 500 000 dolarů z nich dostaneme." Connie a Billy byli tak zabraní do hovoru, že ani nezaregistrovali, že Ema stojí ve dveřích. "Jednou jseš sakra mafián tak to z těch lidí dostaň!!" Ema se zarazila při tom slovu mafián.. Přemýšlela jak se vůbec dostala ke Connie.. Kdo ji zachránil.. Věděla, že se ten muž jmenuje Billy, jako její malý plyšový medvídek, kterého nervózně svírala v rukou. "Ehm…" pokusila se do jejich rozhovoru vložit Ema. Billy se na ni zděšeně podíval, slyšela příliš mnoho! Connie odhadovala na co Ti dva asi myslí, Ema rozrušeně těkala očima z ní na Billyho a ten se do ní zavrtával pohledem strachu, zlosti a něčím co u něj nemohla tak dobře rozpoznat.. To u něj nebylo celkem běžné většinou na něm bylo znát vše… Jak se cítí, na co myslí a nad čím uvažuje, ale teď? Nešlo to poznat. "Jak dlouho už tu stojíte?" promluvil Billy jako jediný do toho ticha, v té chvíli by se dala krájet ta nervozita. "No… Chvilku… Já… Omlouvám se…" Ema byla viditelně nervózní ruce ji cukaly. Měla vždycky takový "tik" když byla nervózní, cukaly jí ruce a někdy poklepávala prsty o cokoli co bylo v její blízkosti. "No.." Billy ji už chtěl něco odpovědět, ale Connie se na něj zlostně podívala a řekla to jemně, protože její kamarádka nebyla zrovna v dobrém stavu, aby ještě překousla to, že ona Connie O'Reily pracuje pro mafiána.. "Toto, je Billy McGrowen, je to můj nejlepší klient, je vážený a významný. Má samé dobré kontakty, přátelé, kteří mají problémy." Ema se snažila ji věřit, Connie vždycky byla její nejlepší kamarádka. Billy se postavil a vykročil směrem k ní. Ema nervózně couvla zpátky, měla z toho muže strach. Teprve teď si ho mohla pořádně prohlédnout.. Byl vysoký, oblečený v černém obleku, jen košili měl bílou a kravatu rudě červenou, na krku měl zlatý řetízek, a na levé ruce měl masivní prsten, také byl zlatý. Čišelo z něj sebevědomí a rozhodlání. Jen nevěděla co od něj čekat. Vztáhl ruku a ona nejistě ucukla. Opatrně ji chytl za ruku a chvíli ji pozoroval, jako kdyby ji skenoval, jako kdyby ji poznával, jako kdyby ji chtěl cítit. Pořád ji držel, už začínala být celkem nervózní a začala bubnovat prsty o malé šuplíky. "Promluvím si s ní," otočil se na Connie a ta kývla a pohled vrátil zpátky na ni, "Pojďte…" Šli spolu do ložnice a Ema se posadila na postel. Billy potichu zamkl dveře, Ema si toho nevšimla protože se zrovna dívala na sebe do malého zrcátka.. "Ty zase vypadáš.. Jak ho chceš sbalit?!" hubovala si potichu. Billy si k ní přisedl a spustil: "Doufám, že to nikomu neřeknete…" Dořekl a podíval se jí do očí. Ona si až teď všimla, že má nádherně hnědé oči, velmi tmavé hnědé oči. Zhluboka se nadechla a cítila jak ji zrychleně buší srdce, byla z jeho přítomnosti celkem nervózní. Billy také pociťoval, něco zvláštního co nedokázal poznat, ta maličká ho k sobě přitahovala čím dál tím víc.. Nemusela ani nic dělat. Měl takovou chuť ji pohladit, políbit, obejmout a ochránit před světem. Když se na ni díval, jak tam seděla s rukama v klíně a rozrušeně koukala po pokoji musel se usmát. "Můžu… Jen… Něco zkusím…" Billy nečekal, že přijde s takovou otázkou. Ale kývl. Ema pomalu zvedla ruku a položila mu ji na tvář, něžně ho pohladila a pořád se mu upřeně dívala do očí. Pak se k němu přiblížila a políbila ho.
wooow Kikiii ty ses rozjela!!! pečená rýže s kuřecími nudličkami, nervozita bubnování prsty....někoho mi to připomíná, ale zrovna newím koho