close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2009

II. SERIE : ŽIVOT S MOJÍ STAR > UVODNÍK

30. října 2009 v 23:20 | kikivskiki |  *II. Serie : Život s Mojí Star*
Hlasí se Vám Vaše Kristen a s ní i nový úvodník k nové serii je to poprvé, co nějakou povídku rozděluji na části podle dílů, ale tato, je i samo o sobě dlouhá a kdy a hlavně jak ji zakončím, to netuším, asi jak mě přestane bavit. Jak mě omrzí i ten Dokonalý muž vedle mě na fotce, tak mě omrzí i tato povídka. Kdyby si to přece jen stalo, stačí když si dám pauzu a vrátím se k ní, jakmile mě moje okouzlení opět prošpicuje. Takže jdeme na to:


II. SERIE : ŽIVOT S MOJÍ STAR >

Takže, takové menší shrnutí... Nemůžů prozradit mnoho ;) což zajisté určitě pochopíte ;)

29. - 36. (39.) Díl > Děj se bude točit kolem Devatenáctých narozenin Kate. V tomto "období" budou narozeniny, škola, a mnohá překvapení :)

40. Díl - ? > Něco se zvrtne. Ve vztahu dojde k menšímu rozporu. Vrátí se?

Popis děje:

Děj se bude pořád točit kolem mladičké Kristen a Donnieho, která v první serii odjela na koncert NKOTB do velkého státu NEW YORK. Nepočítá s tím, že ji Donnie pomotá hlavu víc a ona s ním bude chtít zůstat. Donnie se rozhodne, že pojede s ní do Česka na dobu neurčitou. Oslaví společně její 19.tiny. Ovšem, to bych nebyla já, takže, nastanou komplikace. Ne nějak extra velké. V jejich vztahu to trochu zaskřípe. Co se stane? Odjede Donnie do zpátky do USA? Jestli ano, tak proč? To vše se dozvíte v II. Serii.

BY: KRISTEN

28. Díl

30. října 2009 v 22:15 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*

28.
"Jak se jmenuje?" zeptal se Donnie po chvíli, kdy ho Betynka přestala nutit, aby ji házel uzel. "Betty," odpověděla jsem a pozorovala ji, jak se spokojeně válí v trávě. "Přestaň!" okřikla jsem ji, ona mě ale ignorovala a dál vesele špinila svůj čistý kožíšek. Protočila jsem očima a rychle se podívala na Donnieho. "Tak co?" usmál se na mě a pak se podíval na Betty. "Je fajn, kolik jí je?" rychle jsem v duchu počítala její věk. "11." Odpověděla jsem a podívala se na ni. "Tak to bych neřekl," usmál se a kývl směrem k ní. "Tolik elánu jsem u žádného psa, už dlouho neviděl." Zasmál se a chytl mě kolem pasu. Otočila jsem se na něj tak, abych mu viděla do obličeje, zdálo se, že byl klidnější a vyrovnanější. Postavila jsem se na špičky, abych ho mohla políbit, sklonil hlavu a polibek mi dychtivě vrátil. "Ehm…" někdo si za námi odkašlal, rychle jsem svěsila ruce Donniemu z krku a jedno jsem se chytla za ruku a tou druhou, nervózně zastrčila pramínek za ucho. "Nerad ruším…" pronesl taťka sarkasticky. Šlo na něm, ale poznat, že by to udělal klidně znovu. Rozrušená z jeho výrazu jsem kývla. "Potřebuješ něco?" pokud na světě, byl někdo, komu se dařilo mi ustavičně kazit náladu, nebo se s tím dotyčným, aspoň pohádat, byl to on. Táta. Oba jsme, byli mlčenlivý typ, v tomhle ohledu si naše povahy dokázaly vyjít vstříc. Ale jakmile, jeden z nás něco chtěl, šli jsme si tvrdě za cílem. Když jsem nad tím přemýšlela, byli jsme stejní v tom, že nám nevadila samota, byli jsme odjakživa samotáři. S Donniem se sice můj názor nezměnil, ale bez něj jsem teď samotu vnímala úplně jinak. Jako kdyby mě kus odtrhli. Když jsem si vzpomněla, na těch skoro 5 hodin bez něj, otřásla jsem se a v obličeji se mi objevil vyděšený výraz. Podívala jsem se na Donnieho a pevněji ho k sobě tiskla, všimla jsem si jak se na mě upírají dva ustarané pohledy. Otcův pohled vzhlédl a já se na něj opatrně podívala. Všimla jsem si, že se vyčítavě dívá na Donnieho, šlo poznat, že mu můj vystrašený výraz dává za vinu. "Tati, tak co potřebuješ?" zamumlala jsem a snažila jsem se, abych vypadala veseleji, podle jeho výrazu, se mi to však nedařilo. Zakoulela jsem očima a čekala co z něj vyleze. "Jak se jmenuje oblíbená motorka od Kristýn?" ajéje, řekl mi mým jménem, mým papírovým, já se, ale všude podepisuji jako Kate, je to lehčí. Vždycky se mi americké jména líbila, takže jsem se vydávala za Kate. Všichni na to navykli, tak jako jsme navykli na to, že si Anny nechává říkat Angi. Tak prosté, dokonce mi tak začali říkat i učitelé. Na mém papíru, vždy bylo jen Kate, a oni už věděli, kdo se za tím, pseudonymem skrývá. Jasně, že já. Ve skutečnosti Kristýna, Kristen, Týna. Prostě české, prosté jméno Kristýna. Když už mi měli říkat, mým pravým jménem, tak jedině Kristen. Taky lehčí. Asi budu muset s pravdou ven. Zakoulela jsem očima, myslela jsem, že jsem to Donniemu říkala. Ale asi se mi o tom jen zdálo. "Yahamaha," odpověděl Donnie nevzrušeně. Jak ví moje skutečné jméno? Sakra. "Dobře, a jaký typ?" zeptal se taťka znovu. Doufal, že to Donnie nebude vědět, tak ho chtěl, očividně, poučit, jak to, že nezná oblíbené věci své přítelkyně. "YZF 600 R." odpověděl Donnie, šlo na něm poznat, jak se nad tátovou nedůvěrou a očividným zklamání ze správných odpovědí baví. "Jak si Kristýn nechává říkat? Jak se představuje?" zeptal se otec s nadějí v hlase, že tato odpověď bude špatná. "Kate," odvětil Donnie a lišácky se na mě podíval. "Přestaneš laskavě s tím dotazníkem?!" zasyčela jsem na otce skrz zuby. Sklapl čelist, protože chystal další otázku. "Děkuju…" zamručela jsem a omluvně jsem se podívala na Donnieho, opět se dobře bavil. Děsná sranda, pomyslela jsem si sarkasticky. "Půjdeme…" nebylo to oznamování, zdůraznila jsem to tak, aby to vypadalo jako rozkaz. Donnie pobaveně kývl a taťka se na mě rozčíleně díval. Nenechala jsem ho, aby Donnieho mučil dalšími otázkami. Ale ani já jsem na to neměla tolik času, musela jsem ještě udělat nějakou práci do školy. Naši oblíbenou knížku, vypsat obsah, popsat obsah a postavy, děj a co se nám na ni líbilo. Poté popsat autorku a tak dále… Já jsem si už byla jistá o čem budu psát. O Stmívání a jeho autorce Stephenie Meyerové. Milovala jsem tuto knížku, mohla bych ji a další díly číst pořád znova. Stephenie i potěšila fanoušky a vydala další chybějící díl. Díl, který popisoval děj Stmívání, ale očima Edwarda, mého vysněného prince. Když jsem nad ním uvažovala, zdůvodňovala jsem si to tak, že holky čekají na prince na bílém koni, já čekám na prince s vlastnostmi od Edwarda, a kdyby to byl i ten upír, nebo mimo jiné i sám Edward, vůbec by mi to nevadilo. V té době, samozřejmě. To jsem nemohla spát nejen kvůli tomu nadpozemsky úžasnému a nádhernému upíru, ale taky vůli toho nádherně vypadajícího zpěváka skupiny NKOTB. Donnieho. Nádherné představy o tom, že ho jednou potkám a bude mezi námi, něco jako bylo teď mě provázely snad každou noc, střídalo se to. Někdy byly sny o Donniem, a pak chvílemi o upírech, kde jsem figurovala hlavní roli, samozřejmě. Jako upírka, jsem byla krásná, ani jsem se nepoznala. Ucítila jsem, jak mi Donnie zmáčkl ruku, tohle gesto, mě přinutilo, abych přestala snít s otevřenýma očima. Tohle gesto mě i ujistilo, že tohle není sen, ale skutečnost. Fakt. Že slavný a úžasný zpěvák skupiny NKOTB, je tu semnou. Zrovna se mnou. Můj krásný a většinou vysněný Donnie Wahlberg, mě teď držel za ruku a říkal mi sladká slova lásky.

AUTOR: KRISTEN

btw.: Toto, je poslední díl který zde uvidíte v tomto měsící a do poloviny listopadu zde další také nečekejte, musím nadepisovat, abych je zde mohla pak jen vkladat a neměla tak žádné stresy s dopisováním. Takže i uvažuju, že tohle bude i konec I. Série Život a Moje star. a Příjde na "řadu" II. Život s Mojí star.

dnes vyjímečně

30. října 2009 v 22:05 | kikivskiki |  KRISTEN DIARY*

dnes, vyjímečně další díl... s ukázkou nového titulního obrázku.

Takže tohle je dnes mimořádná akce, a když už dělá Kiki ten nový desing, tak sem si řekla, že udělám i novej titulák ;)

Pp Kristen

Oh, Canada - 11. díl

30. října 2009 v 19:49 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<
Uslyšeli jsme chrastění klíče v zámku a rychle jsme vyskočili z postele. Začali jsme se zděšeně oblékat a stlát postel. I když už jsem nebyla dítě, pořád mi to bylo před rodiči trapné, že mám "pánskou" návštěvu. "Ahoj děcka! Viděli jsme venku auto, tak jste už asi dorazili, co?" Ozval se taťkův hlas a my jsme seběhli dolů ze schodů. "Ahoj, jo, předchýlí jsme dorazili." Objala jsem je a vrátila se zpátky k TJ. "Dobrý. Pozdravují vás naši." pozdravil je TJ a objal mě kolem pasu. Mamka se na mě významně podívala a pokynula hlavou, ať jdu za ní do kuchyně. Postavila tašky s nákupem na stůl a začala vybalovat. "Tak co? Povídej." A tak jsem jí začala vyprávět, jak jsem se poznala s rodiči od TJ. A najednou ze mě vypadlo něco, na co nejspíš ještě bylo brzo: "Víš, mami, chtěla bych tady zůstat." "Prosím?" řekla mamka překvapeně a sedla si na židli. Hned jsem k ní přiskočila a chytla jí za ruku. "Maminko, promiň, že jsem ti to řekla takhle. Chtěla jsem počkat, ale prostě…" Nevěděla jsem co dál říct. Mamka mě pohladila po vlasech a pak jen hlesla: "Já jsem věděla, že to přijde." Objala mě a dodala: "Ale je ti jasné, kolik kolem toho bude papírování." Překvapeně jsem se na ni podívala a přikývla jsem. A taky jsem věděla, že se stejně budu muset na nějakou dobu do Česka vrátit.

Všechno to trvalo dost dlouho, ale na konec jsem své 21. narozeniny oslavila už v Kanadě s TJ (ale o tom později). Rozloučit se s mými nejbližšími bylo těžké, hlavně s rodinou. S Marťou jsem se rozloučila v hospodě, kde jsem poprvé potkala Filipa. Myslela jsem, že se mi to všechno vrátí, ale nestalo se tak. Byla jsem úplně v klidu a užívala si poslední večer v mé rodné zemi.
Když jsem se vrátila zpátky do Kanady, uvědomila jsem si, že jsem tam bez rodičů a mám tu jen jednoho člověka, kterého znám. TJ. Čekal mně na letišti s velkým plyšovým medvědem. Přiběhla jsem k němu a objala ho. "Toho medvěda, ti tu nechali vaši. A ještě tohle." Podal mi dopis. Sedla jsem si na lavičku a začala číst: "Ahoj zlatíčko. Doufám, že budeš pokračovat v práci, která tě baví a že na nás budeš pořád myslet. Medvídka ti TJ určitě dal…" tss medvídka, pomyslela jsem si a podívala se na plyšáka vysokého asi 50 cm, který "seděl" na lavičce mezi mnou a TJ. Pak jsem pokračovala "Ze začátku to bude těžké, ale ty jsi silná a zvládneš to. Až se trošku zabydlíš, zjistíš, že už jsi tam jako doma. To nám pak musíš dát vědět a my se za tebou (pokud to vyjde) přijedeme podívat. Ještěže je teď ten internet a my tě můžeme vidět aspoň na tom Skypu. Tak se tam zabydluj a pozdrav TJ a vzkaž mu, ať na tebe dá pozor. Pápá, máme tě rádi!" Na konci dopisu byli podepsaní skoro všichni mí příbuzní a kamarádi. Vyhrkly mi slzy a já se sesypala. Objala jsem méďu. TJ si ke mně přisedl a přitiskl si mně k sobě. "To bude dobrý, zlato. Já na tebe budu dávat pozor. Nemusíš se bát. Budu tady s tebou." Chytl mě kolem ramen tak, abych se na něj podívala. "Miluju tě." Políbil mně a já věděla, že se s ním cítím v bezpečí. Chvíli jsme v objetí seděli na lavičce a pak jsme šli k autu. V autě jsem si pustila kapelu Kryštof a vytuhla jsem. Bylo toho na mně moc.
Ráno jsem se vzbudila už v posteli vedle TJ. Vůbec jsem nevěděla, jak jsem se tam dostala. Opatrně jsem vstala, abych TJ neprobudila a šla prozkoumat dům. Bylo to takové menší "klučičí doupě". Všude poházené věci a v lednici žádné jídlo. Šlo vidět, že je TJ hodně na cestách a doma tráví minimum času. Vrátila jsem se zpátky do ložnice a potichu jsem se převlékla. Chtěla jsem jít nakoupit. Bohužel se mi podařilo vzbudit TJ. "Co je? Kam se chystáš?" Vyskočil z postele a rychle si začal uklízet oblečení ze země. "No, chtěla jsem jít něco nakoupit. Jen mi řekni, kde je obchod a já už si tam dojdu." TJ přestal uklízet a udiveně se na mně podíval. "Sama? Vždyť to tady neznáš. A ten obchod je celkem daleko. Musela bys jet autem. Raději pojedu s tebou." A už si to šinul ke dveřím. V podstatě měl pravdu. A tak jsme společně jeli na náš první nákup. V obchodě se mi TJ omlouval za ten nepořádek, co má doma. Bylo mi jasné, že byl zase někde na závodech, a že neměl čas si ho uklidit, ale i tak jsem ho nechala, aby se mi omluvil :b
Po snídani jsem se dala do uklízení. Měla jsem toho 2x tolik, protože jsem musela uklidit svoje a TJ věci. Naštěstí mi TJ pomohl a uvolnil mi skříň, abych si měla kam dát svoje věci. Po uklízení jsme si s TJ sedli na gauč a pustili si televizi. Bohužel nevím co v ní dávali, protože…však vy víte :b

27. Díl

29. října 2009 v 20:51 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
27.
Servírka nám donesla jídlo a my se do toho rychle pustili. Už jsem cítila, jak mi žaludek začíná prosit. Sice ne nahlas. Ale svíjel se hladem. Vzala jsem jednu hranolku a namočila ji do tatarky. Kývla jsem na Donnieho a on se na mě usmál. Pomalu jsem mu hranolku strčila do pusy. Když ji snědl, začali jsme oba jíst normálně. Najedli jsme se a já se na něj s plným žaludkem usmála. Můj žaludek se konečně nesvíjel hlady. Chvíli jsme tam tak seděli a drželi se za ruce. Jemně jsem si pohrávala s jeho prsty. "Ahoj," pozdravil nás někdo. Vzhlédla jsem a viděla jsem Maxe s mým bratrancem a dalšíma klukama. "Nazdar," zavrčeli jsme s Donniem na pozdrav. "Zbyněk Ti vzkazuje, že se máš stavit." Vložil se do našeho "souboje" očí Petr. Podívala jsem se na něj a šlo poznat, že byl nervózní.
Kývla jsem a odvrátila od nich pohled, Donnie ten svůj zavrtával do skleničky s kofolou. "Měli by jste jít." Procedila jsem skrz zuby, ale jim došlo na koho to je přesně mířeno. Max nervózně přešlápl a když viděl, že se mu věnovat fakt nehodlám, odešel za ostatními. Chvilku jsme jen tak seděli a dívali se na sebe. Musela jsem přemýšlet nad Maxem, hajzl, tak dlouho jsem za ním chodila, tak dlouho jsem mu dávala najevo, že ho mám víc než ráda, tak dlouho. A on mi teď chce zničit můj krásný vztah. Vztekle jsem se na něj otočila a v ten moment, kdy jsem se na něj podívala, jsem si všimla, že se na mě upřeně dívá, asi už mě dlouho pozoroval. Když si všiml, že se na něj dívám, po tváři se mu rozlil široký úsměv. Zamračila jsem se na něj a otočila se zpátky k Donniemu. "Dáte si ještě něco?" škubla jsem sebou, ani jsem si nevšimla, že tu ta servírka stojí. "Ne, zaplatím." Odpověděla jsem ji na otázku a váhavě se usmála na Donnieho. Ten byl očividně zabrán do svých úvah. Vstala jsem a počkala na Donnieho, chytla jsem ho za ruku a propletla prsty s jeho. Pevně jsem mu zmáčkla ruku, aby se na mě podíval. Nepodíval se, jen se trochu usmál. musela jsem se s tím spokojit a dál jsem se na nic neptala. Nejeli, jsme domů jak jsem měla v plánu. Jeli jsme zpátky za Zbyňkem. Když jsme dojeli, čekal už na nás před branou. Rychle jsem vyskočila z auta a zamávala na pozdrav. Nebyl to ten nadšený pozdrav, jakým jsem zdravila Donnieho, ale on se s tím spokojil. Donnie se postavil vedle mě a já ho rychle chytla za ruku. "Ahoj," pozdravil nás znovu táta. "Čau, co potřebuješ?" zopakovala jsem jeho předchozí otázku. Pochopil kam tím mířím a kývl hlavou. "Nic zvláštního," odpověděl. "Týká se to Tvých narozenin. Vím, že je máš až za dva měsíce, ale rád bych věděl, jestli to budeš oslavovat i tady." Rozpřáhl ruce a usmál se. "Víš, že nemám moc přátel. Takže tu moc lidí nebude. Bude tu akorát Lili, Tom, Angi, Jan, tady Dany," i když jsem si upřímně nebyla jistá, jestli tu semnou Donnie zůstane tak dlouho. "A možná, pár dalších lidí." Odpověděla jsem a začala se rozhlížet po zahradě. Nic moc se tu nezměnilo, dvě velké borovice, stále stály na svém místě. I malé keříčky podél cesty k dílně, byly na svém místě, i když poněkud vyšší. "Aha," zamumlal taťka, celý nesvůj, že moje stydlivá povaha se nezměnila, ani teď, když mi táhlo na 19. Nikdy jsem nedokázala jen tak navázat hovor s cizími lidmi, natož se svými vrstevníky. Vždycky jsem je raději poslouchala a poslušně přikyvovala, oni se s mou odpovědí většinou spokojili, co jim zbývalo. Když už mě donutili s nimi mluvit, odpovídala jsem jim krátce a stručně. Taťka ještě chvilku přešlapoval a pak se otočil a rychle zmizel v dílně. Podívala jsem se na Donnieho, ten stál jako přitavený k zemi, ani se nepohnul, musela jsem zkusit jestli vůbec dýchá. Oddechla jsem si, dýchal. Usmála jsem se na něj a čekala, jestli taťka vyleze z dílny. Chvilku jsem se pokoušela stát nehybně, jako Donnie, ale po pár sekundách, mě to přestalo bavit. Chytla jsem ho za ruku a táhla za sebou. "Kam jdeme?" už jsem ho nemusela táhnout, přidal na kroku a snažil se ho semnou udržovat. "Uvidíš," zamumlala jsem a usmála se na něj. "Chci Ti někoho ukázat." Donnie se na mě zděšeně podíval. "Snad ne dalšího chlapa, který Tě přede mnou políbí…?" jeho výraz, byl dokonale vystrašený. Snažila jsem se, aby můj výraz byl lhostejný. Pokrčila jsem rameny. "Uvidíme," pronesla jsem ledabyle. Zakoulel očima a dál se k tomuto tématu nevracel. Došli jsme až ke dveřím našeho domu. "Počkej tady." Přikázala jsem a zmizela ve dveřích. Rychle jsem zula boty a vlítla do obýváku. "Ahoj," sehnula jsem se k vítajícímu jezevčíkovi. Moje Betynka, nemohli jsme ji mít v bytě, ale jezdila jsem ji navštěvovat a někdy jsem si ji brala i na víkendy. Byla větší než normální jezevčíky a taky o poznání těžší, nosit ji v náručí byla práce. "Pššt, někoho Ti ukážu." Snažila jsem se ji uklidnit, ale marně, pokaždé jak mě viděla, začala skákat, štěkat a kňučet. Bylo mi ji líto, když jsem ji pak musela opustit. "Betty," zamumlala jsem její jméno a ona se uklidnila. Posadila se a čekala co bude. "Uklidni se," přikázala jsem ji a pohladila po hlavě. "Tak jsi hodná," pochválila jsem ji. Rychle jsem vyšla z pokoje a ona mě poslušně následovala. Sešly jsme schody a já otevřela dveře. Betynka se z nich vyřítila jako kulový blesk. Skočila Donniemu po nohách a začala radostně štěkat. Donnie byl nejdřív zmatený, ale pak si spolu začali hrát. Byl to krásný pohled.

AUTOR: KRISTEN

Držte mi pěsti...

26. října 2009 v 17:16 | kikivskiki |  KRISTEN DIARY*

Ten obrázek se skvěle hodíProstě pohoda... *482*Upřímně, mám dneska celkem zvláštní náladu, kterou nedokážu popsat...Grrr! *269*A štve mě to, nevím, co mě štve víc. Jeslti fakt, že se bojím zítřka, dnešní a včerejší den, nebo to, že nedokážu rozpoznat moji náladuGrrr! *269*

Moje usilovné snažení o přemýšlení, mi maří písničky, které poslouchám, snažím se usilovně hodnotit písničky, z nového CD od Tokio HotelHi hi hi, co? *261*, které mi mimochodem poslala má kamarádka. Musím uznat, že hoši na sobě opravdu zapracovali, a to nejen na svém stylingu, ale také na stylu hudbyProstě pohoda... *482*. Ještě před nedávnem, jsem jim ještě nemohla ani přijít na jménoProstě pohoda... *482*, musím se přiznat, prostě pro mě byli tabu. Pak mi, začala kamarádka posílat písničku >Automatisch< a i její anglickou verzi >Automatic<, upřímně, jsem z nich nejdřív nebyla moc nadšená, ale pak jsem ji začala přicházet na chuť a snažila se překládat určitá slova, říkala jsem si, že Tokio Hotel, za tu dobu co byli "nezvěstní", řekněmeProstě pohoda... *482*, hodně pracovali, na novém albu. Musím uznat, že jsem je krapec podceňovala, tak se fanouškům, upřímně omlouvámProstě pohoda... *482*berte to vážně, i já to myslím vážněProstě pohoda... *482*. Tak, tím končí moje rozprava ohledně TokoušůProstě pohoda... *482*.

Zíííítra.... Mě upřímně čeká velmi rychlý den. Proč rychlý? Musím stihnout spousty věcí, ani né tak spousty, ale naplánování těchto věcí mě děsí. Pozjíšťovat autobusy.... Šok...! Nic nevychází...! Navíc, zastávky města, do kterého se chystám opravdu neznám, takža jsem velmi zdrcený člověk. Navííííc, s mým suprovým orientačním smyslem, se kterým se opravdu nemohu chlubit, bych se stratila i na nejpřehlednějších místech. Jedu za jedním kamarádem, doufám, že nebudu hloupě přešlapovat na místě a mlčet. Tak jako mi to jdeGrrr! *269*.

Tak valim, Pp Kristen

26. Díl

26. října 2009 v 16:55 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
26.
Otočila jsem se za tím hlasem a viděla vysokého chlápka, který si to vesele mířil k nám. Vůbec se nezměnil, byl pořád vysoký a štíhlý. Tak dlouho jsem do něj byla zamilovaná. Ale mu vadila jedna věc. Náš věkový rozdíl. Byl o 18 let starší než já. Já teď mám Donnieho, který je starší o 23 let. Nechápala jsem ten jeho směšný důvod. Pořád si k nám vodil své přítelkyně a láskyplně je objímal. Žárlila jsem, strašně moc. Minulý rok jsem se s tím dokázala smířit. Šťastně mě objal. Ruce jsem měla samým překvapením svěšené podél těla. Letmo jsem se podívala po Donniem. Donnie si Maxe žárlivě měřil. "Jasně, ahoj." Odpověděla jsem odměřeně. Odstrčila jsem ho od sebe a postavila se k Donniemu. Dal mi ruku kolem pasu a já mu položila ruku na břicho. "Aha, jasně chápu." Max na chvíli posmutněl. Taťka ho dloubl do hrudníku a Max odběhl pracovat. "No tak co potřebujete?" oslovil nás taťka, Donnie nervózně přešlapoval. "Cože?! To za Tebou musím jezdit jen když něco potřebuji?" procedila jsem skrz zuby. Taťka se na mě vyjeveně podíval. "Ne, ne. Já to tak nemyslel." Začal se omlouvat, jakmile mu to došlo. Rozrušeně jsem se na něj podívala a pevněji stiskla Donnieho ruku. Trochu s ní škubl, protože jsem ji fakt drtila. Omluvně jsem se na něj usmála. Chvilku jsme tam stáli venku, všichni jsme mlčeli. "Zapomněl jsem se představit." Prolomil to ticho otec. "Jmenuji se Zbyněk." Podal Donniemu ruku. "Dany…" zamumlal Donnie odpověď a stiskl mu dlaň. Taťka se na něj překvapeně podíval. "Mám celkem hlad… My pojedeme, do nějaké restaurace. Čau." Zavrčela jsem na taťku a rychle jsem mu vlepila pusu na líčko. Donnie nasedl do auta a v tu chvilku vykoukl Max zpoza dveří garáže. Zamával na mě. "Počkej…" zavolal na mě. Zvedla jsem oči v sloup a čekala až ke mně přijde. Max už byl u mě a chtěl mě chytit za ruku. Ucukla jsem. "Co chceš?!" moje podráždění stoupalo ještě víc. Max mě chytl pevně za zápěstí a já nemohla nic udělat. Byli jsme tam sami, až na Donnieho, který čekal v autě. To Max, ale nevěděl. Otec už odešel. Max se mi podíval do oči a přitáhl si mě k sobě. Snažila jsem se vzepřít, ale byl moc silný. Odvrátila jsem od něj znechuceně pohled. "Co chceš?!" zopakovala jsem opět svoji otázku. Snažila jsem se ho od sebe odstrčit. Rukou jsem do něj tlačila. On položil jednu ruku na můj pas a tou druhou mi stále držel zápěstí. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. "Promiň" zamumlal a znovu mě políbil. Moje odhodlání odpadlo a já svěsila ruce podél těla. Za pár sekund jsem se vzpamatovala a snažila se ho od sebe odtrhnout. Neměla jsem tolik práce. Donnie to udělal za mě. Popadl Maxe za rameno a odtrhl ho ode mě. Zůstala jsem stát jako opařená. Donnie se na mě rozzlobeně podíval a dal Maxovi pěstí. "Nešahej na ni!" zavrčel na Maxe. Drtil mu rameno tím, jak mu zadíral prsty do ramene. Max se na něj díval a z nosu mu valila krev. Max se ani nepohnul. Donnie ho pustil a rychle nasedl do auta. Odvrátila jsem od něj pohled a rychle nastoupila za Donniem. "Omlouvám se…" zamumlala jsem, mezitím co jsme jeli do blízké restaurace. Donnie kývl, ale nic neřekl, ani se na mě nepodíval. Celou cestu jsme jeli mlčky. Když jsme dorazili, šli jsme vedle sebe, jako staří známí, ne jako pár. Smutně jsem se dívala do země. Zastavila jsem se a dívala se za Donniem. Musela jsem se otočit a zhluboka nadechnout. Na chvíli jsem cítila teplo na svém krku. Otočila jsem se a Donnie stál hned u mě. Jeho obličej byl asi 4cm od mého. Propletl své prsty s mými a díval se mi do očí. Stáhl mě do uličky, abychom nestáli uprostřed chodby do restaurace. Opřel mě o zeď a rukama se o ni opřel. Letmo mě políbil. Dychtivě jsem mu polibek vrátila. Miluju ho, miluju Donnieho! Objala jsem ho kolem pasu a přitiskla jsem se na jeho hruď. Z očí mi padaly slzy. "Odpusť…" mumlala jsem stále dokola. "Miluju Tě, Donnie…!" Donnie si mě k sobě přitiskl pevněji. "Já Tebe taky, už mi to nedělej." Prosil mě. Trápilo ho to. Šlo to na něm vidět. "Půjdeme za ním!" rozhodla jsem pevně. "Co?" v jeho hlase jsem cítila náznak strachu. "Skončím to," hlas se mi třásl. "Skončím to, co nikdy nebylo! To co nikdy nebude!" byla jsem rozzuřená. Málem mi zničil vztah. Zaťala jsem dlaně v pěsti a přimhouřila oči. Rychle jsem se vrátila zpátky k autu a nastoupila do něj. Donnie rychle naskočil za mnou a vyjeli jsme k taťkovi. Max nadšeně vykoukl z garáže a když poznal moje auto jeho obličej se rozzářil. Vystoupila jsem z auta a Donnie na mě počkal. Chytila jsem ho za ruku. "Maxi, my dva se už neuvidíme!" procedila jsem skrz zuby. Vykulil na mě oči. "Málem jsi mi zničil vztah! Já Danyho miluju!" řvala jsem po něm vztekle. "Dobře… Promiň…" zamumlal a rychle odešel. Když jsem ho takhle viděla, měla jsem pocit, že jsem to konečně vyřešila. Už jsem se necítila tak spoutaná. Nastoupili jsme do auta a vrátili se do restaurace. Posadili jsme se k volnému stolu. Servírka tu byla hned, všimla jsem si, že nedělá oči na Donnieho. "Prosím 2krát kofolu, tři deci. Prosím." Usmála jsem se na ni. Odběhla a my si začali vybírat z jídelního lístku. "Já si dám to co obvykle." Odpověděla jsem servírce, která se ani nezeptala, co chceme. Tady mě všichni znali. "A tady pán?" kývla k Donniemu. "No, já si dám co Katie…" zamumlal a položil mi ruku na nohu. Odběhla a my tam zůstali sedět. "Co jsme si to vlastně objednali?" zeptal se mě po chvilce Donnie. Usmála jsem se na něj. "Kuřecí řízek, tady je vážně špičkový. S hranolkama a tatarkou." Mrkla jsem na něj a on se usmál. Konečně, ten jeho úsměv mi chyběl. Políbila jsem ho na líčko a hrála si s jeho prsty.

AUTOR: KRISTEN

25. Díl

25. října 2009 v 16:23 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
25.
Ostatní hodiny uběhly stejně rychle jako ta první. Pauza mezi koncem hodiny a třídnickou hodinou, byla asi 10minut. Třídní byla totiž ještě na obědě, takže psala jedné spolužačce smsku, že přijde později a že se moc omlouvá. Protočila jsem očima a podívala se na Market. "Přijede pro Tebe ten Tvůj?" teď jsem se ji chtěla zeptat na to samé. "Myslím, že už čeká." Usmála jsem se a čekala kdy mi zazvoní telefon. "Pro mě dneska přijede," zvolala šťastně. Usmály jsme se a ve stejnou chvilku nám zazvonil telefon. Rychle jsme ho vytáhly. A přiložily k uchu. "Ano?" zeptaly jsme se dvojhlasně do svých telefonů. Pobaveně jsme se na sebe podívaly a Market se otočila k tabuli. "Už jsem tu, je vaše škola taková zelená?" spokojeně jsem se usmála, mamka Donnieho přivedla až ke škole. Naše třídní schůzky se totiž nikdy nekonaly ve škole. Ale v tělocvičně, kde se někdy i promítalo na obrovské plátno. "Jasně je." Odpověděla jsem a zvedla jsem se ze židle. Rychle jsem utíkala k oknům a hledala Donnieho. Skoro bych ho nepoznala. Měl nasazenou kšiltovku a na nose sluneční brýle. Na sobě měl šedou mikinu a normální rifle. "Koukni se do okna," vybídla jsem ho a čekala, kdy zvedne hlavu. Když ji zvedl začala jsem na něj radostně mávat. Zamával mi a poslal polibek. Znovu jsem na něj zamávala. Když jsem se podívala po naší malé zahrádce, všimla jsem si, že z naší školy vyšel jeden náš učitel. S jeho názory, jsem málo kdy souhlasila, ale někdy jsem se přistihla, že si říkám, že je docela i pěkný. Pan učitel si to mířil rovnou k Donniemu. "Dobrý den." Slyšela jsem, jak učitel Donnieho pozdravil. "Dobry, Dobry." Donnie mu rychle odpověděl a opět na mě zamával. "To je jeden z mých učitelů," zašeptala jsem Donniemu do telefonu. "Aha…" povzdechl si. Učitel se podíval směrem, kterým Donnie mával a všiml si mě. Zamračil se a rychle se otočil na Donnieho. "Kate má ještě výuku," oznámil mu. "Jo, já vím." Donnie se na mě usmál. "Budeme končit, třídní se už řítí." Slyšela jsem ji jak dupe po schodech, její hlas nešlo přeslechnout. "Jasně pa." Položila jsem to a zamávala mu naposled z okna. Posadila jsem se zpátky na místo a Market se na mě usmála. "Přesně v čas, třídní už je skoro tady." Šibalsky na mě mrkla a podívala se ke dveřím. "Kate, čeká na Tebe Donnie?" otočila jsem se za známým hlasem. "Dany." Zavrčela jsem. Ještě jsme se domluvily, že Donnie bude pro ostatní v česku Daniel, začínalo to na D, tak jako jeho jméno. Tj měl jméno Tomáš a Jordana jsme pojmenovaly Jan. Musely jsme to nějak vymyslet. "Jo jasně," omluvně se na mě usmála. "Jo,, bude." Rychle jsem se povídala ke dveřím. Třídní už byla tady. "Takže slečny Kate, Market, Lily…" začala vyjmenovávat dalších pár jmen holek, kterých se to obvykle netýkalo. "Tu dnes zůstanou…" vykulila jsem na ni oči. "Jen na chvilku." Ujistila nás, protože si všimla, jak jsme se na ni udiveně dívaly. Kývla jsem a čekala co z ní vyleze. Chvilku povídala něco o slušném chování, etiketě, najednou se dostala k drogám, alkoholu a cigaretám. "Zjistili jsme, že někdo kouří trávu na záchodcích. Jak na pánských, tak dámských." Posmutněle přelétla pohledem po třídě a hledala náznak něčeho, co by ji jakkoli pomohlo. Nikdo nehnul ani brvou. Všichni seděli klidně s pozdviženým obočím. "Nevíte o tom něco?" celou třídou projel odpor. Začalo se diskutovat, všichni řvali tak, aby překřičel ty ostatní. Já s Market, Anet a Lily jsme seděly klidně a čekaly až se situace uklidni. Učitelka rychle něco řekla a třída se uklidnila, v tom křiku jsem ji nerozuměla. Když si všimla našeho otráveného pohledu, pokynula hlavou, abychom odešly. Rychle jsme se zvedly a vyšly ze třídy. Cestou ke skříňkám, jsme to řešily. Rychle jsem obula boty a oblékla si bundu. Spěšně jsem se rozloučila s Lily a Anet, ty dvě musely ještě něco zařídit, ale co už mi říct nechtěly. Market šla semnou, když jsme vyšly ven. Donnie vyšel mým směrem. Objal mě a políbil. Propletla jsem své prsty s jeho a vyšli jsme k autu. Cestou se Donnie trošku bavil s Market. Ona vyzvídala co dělá, ale dozvěděla se to samé co ode mě: Nic moc. "Koukej, tam stojí jeho auto," ukázala na modrou škodu a pyšně se usmála. Já jsem ukázala na svou novou audi. "To je Tvoje?" pyšně jsem kývla hlavou a přeletěla očima po škodě. "Krásné, někdy mě svezeš jo.?" znělo to jako oznámení, než jako otázka. Kývla jsem hlavou. "Tak čau." Rozloučila jsem se s ní a Donnie ji ještě podal ruku. Potřásli si s ní a ona nás pomalu opouštěla. Skočila jsem Donniemu kolem krku. "Už jsem se Tě nemohla dočkat." Zašeptala jsem mu do ucha. "Taky jsem se na Tebe moc těšil." Políbil mě na ušní lalůček a já se otřásla. Nasedla jsem do auta a mířila domů. "Dneska zajdeme za taťkou…" zamumlala jsem, ne příliš vesele. "Jasně," odpověděl a koukal se z okýnka ven. Pozoroval Ostravu, kterou jsme projížděli. Dojeli jsme k nám domů. Donnie se rozhodl, že na mě počká v aute. Vyběhla jsem z auta a vyběhla schody až do našeho patra. Rychle jsem odemkla a vešla do pokoje. Hodila jsem batoh do rohu a vzala si sebou akorát telefon, peněženku a klíče. Vyběhla jsem z bytu a rychle ho zamkla. Seběhla jsem zpátky ze schodů a utíkala k autu. "Ty jsi teda rychlá," pochválil mě Donnie. "Díky," zamumlala jsem udýchaně. Cestou k taťkovi, jsme vymýšleli jak je seznámím. Jelikož byl Donnie o dost starší než já. Museli jsme trošku zalhat o jeho věku. O mé slabosti pro starší muže taťka věděl, takže jsme Donniemu ubrali 7 let. "Hm, ale já se cítím jako 34.letý." šibalsky na mě mrkl a zase začal sledovat cestu. Cesta netrvala dlouho, hlavně ne s mojí audi. Taťka rychle vyběhl z dílny, jakmile uslyšel zvuk motoru. Překvapeně zamrkal a otevřel nám bránu. Pomalu jsem vjela na zahradu a zastavila na naší příjezdové cestě. Taťka měl na sobě ušmudlané montérky a proděravělé triko. Zvedla jsem oči v sloup. "Ahoj…" rychle jsem ho pozdravila. Donnie nervózně vystoupil z auta. "Dobrý…" Donnieho hlas se třásl. "Dobrý…" odpověděl mu taťka na pozdrav a udiveně si ho prohlédl. "Ahoooj Kate…!" zavolal někdo, koho bych tu nečekala.

AUTOR: KRISTEN

Calvin Harris - Flashback

24. října 2009 v 9:54 | Kikuška |  VIDEOKLIPY
Tuhle písničku od něj upe zbožňuju!!!!!!!


Zubří a Jičín > zápasy

24. října 2009 v 9:39 | Kikuška |  *HáZeNá
21. 10. 2009

Frýdek-Místek - Zubří 28:41 (12:20)
Zubří na půdě jedenáctého Frýdku-Místku od počátku potvrzovalo roli favorita střetnutí. Již v úvodu utkání si vytvořilo říbrankový náskok, který domácí dokázali držet do 16.minuty a stavu 7:10. Další svoji branku ale Frýdek-Místek zaznamenal z rukou Dyby až o devět minut později, kdy už hosté vedli rozdílem deseti branek 7:17. Ve druhé půli nebylo o vítězství Zubří pochyb a přestože se Frýdku-Místku podařilo ve 46.minutě snížit na přijatelných 22:28, nakonec odešel z utkání poražen vysoko 28:41.

Nejlepší střelci Frýdku-Místku: Hes 7/1, Straka 5, Dyba 4, Vacula 4, Holbein 4
Nejlepší střelci Zubří: Stržínek 10/4, Hrstka M. 6, Jurka 5, Vyjídák 5
Sedmimetrové hody: 1/1 - 4/4, vyloučení: 1 - 2, rozhodčí: Bauer, Tvrdoň, diváků: 328


Plzeň - Jičín 23:21 (11:9)
V utkání, ve kterém spíše než pohledná házená byl k vidění nervózní boj s množstvím technických chyb na obou stranách, potvrdila Plzeň první příčku v tabulce vítězstvím 23:21. První poločas přinesl vyrovnané utkání, ve kterém domácí až v závěru dvěma brankami Bečváře odskočili na rozdíl tří branek 8:11, aby Jičín ještě do poločasu snížil na 9:11. Ve druhé půli se Plzni podařilo získat výraznější vedení 17:12 a zdálo se, že je na dobré cestě k bezproblémovému vítězství. Poslední desetiminutovka byla ale dramatická. Jičín se v ní dokázal přiblížit na rozdíl dvou branek a v poslední minutě dokonce Kvasničkova branka znamenala minimální rozdíl. K vyrovnání se již ale nedostal a šestou brankou potvrdil vítězství domácích nejlepší střelec Plzně Bečvář.

Nejlepší střelci Plzně: Bečvář 6, Šetlík 4/3, Linhart 4
Nejlepší střelci Jičína: Kvasnička 4, Kolomazník 3, Chroustovský 3
Sedmimetrové hody: 3/3 - 1/1, vyloučení: 2 - 4, rozhodčí: Kohout, Vaník, diváků: 500


24. Díl

23. října 2009 v 20:37 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
24.
"Vypadají spokojeně. Hlavně Kate. Konečně." Slyšela jsem jak si mamka povzdechla. Nechtěla jsem to dál poslouchat, tak jsem šla za Donniem. Donnie ležel na posteli a v uších měl sluchátka. Poslouchal moji mp4. chvilku jsem ho pozorovala. A raději jsem zavřela dveře, pro jistotu jsem i zamkla. Posadila jsem se vedle Donnieho a pohladila ho po hrudi. Otevřel oči a jeho pohled sjel ke mně. Spokojeně se usmál a já položila hlavu na jeho hruď. Cítila jsem jak mu rychle buší srdce. Byla jsem tak unavená z cesty, že jsem po chvíli usla.
"Kruci!" zaklela jsem a hledala jsem budík. Ležel na polici nademnou a mi se podařilo ho shodit. Samozřejmě. Vztekle jsem ho vypnula a pomalu vstala. Donnie ležel spokojeně zamuchlaný do mé peřiny a pomalu oddychoval. Koutky mu cukaly. Asi se mu něco zdá. Usmála jsem se na něj. A vyšla z pokoje. Snídaně, byla nutná, tak i ranní hygiena. Rychle jsem se oblékla. Popadla jsem batoh, z ledničky svačinu, boty a vyrazila do školy. Do školy, jsem jela samozřejmě autem. Nejdřív jsem se, ale stavila pro Lily, ta už na mě čekala na zastávce. "Ahoooj," její pozdrav byl veselý, jako vždy. "Ahoj," zamumlala jsem nazpět a věnovala se řízení. Cestou do školy, jsme probraly Tj a Donnieho. Jak je naši přijali a další řečičky. Když jsme dorazily, všichni se otočili za mým autem. Ve výrazech jsem viděla obdiv a u některých i závist. Protočila jsem panenkami a vyšla za Lily, auto vydalo zapípnutí, když jsem ho dálkově zamkla. "Ahoj," zamumlala jsem pozdrav k ostatním holkám, které stály před školou. Kuřačky. "Musíme tu být?!" zavrčela jsem na Lily. "Ne," odpověděla a vyšli jsme do školy. Mezitím nás dohonily dvě další holky. Aneta a Klára. Anet jsem měla v celku i ráda. Ale Kláru, jsem za ty její řeči moc nemusela. Celou cestu do nás Klára hustila, co se ji zase stalo. Lily ji dychtivě poslouchala a já se v myšlenkách zatoulala k Donniemu. "Co Ti bylo?" zeptala se mě najednou Anet, když jsem stála u své skříňky a hledala papuče. "Hm, nic zvláštního…" začala jsem uvažovat co ji odpovím. "Jasně no, opožděná dovolená," odpověděla jsem prostě. "Aha," zamumlala a zavřela svoji skříňku. Sklopila jsem pohled abych ji viděla do obličeje. Anet byla o dost menší než já. "Jojo, a co? Dělo se něco těch pár dní? Co jsem tu nebyla?" zeptala jsem se vesele. Naše třída byla, řekněme velmi konfliktní, teda pár holek. Ne, že by přímo šikanovaly, ale trápily nové prváky a některé naše spolužáky. Velké držky. Musela jsem se pousmát. "Co je?" zeptala se mě Anet, a zvědavě si mě měřila. "Ale nic…" zamumlala jsem a vyšla jsem směrem do naší třídy. Anet mě poslušně následovala a celou cestu mi něco říkala. Když jsme došly do třídy, ucítila jsem, že mi v kapse vibruje telefon. Zmateně jsem ho vytáhla. Volalo mi neznámé číslo. Ale bylo české. "Prosííím?" Anet se na mě podívala a sedla si na své místo. Pomalu jsem sundala židli z lavice a posadila se na ni. "Ahoj lásko, v kolik dneska končíš?" vydechla jsem úlevou. Byl to Donnie. "Asi o půl třetí, máme ještě nějaké vyřizování s třídní." Zrovna jsem si to četla z tabule. Třídní měla zase nějaké problémy s naším chováním, ale určitě, jako vždy ty co neblbnou, pustí domů. Já mezi nimi budu taky. Samozřejmě. "Aha, jasně, tak já přijedu." Vykulila jsem oči a mačkala kus papírku co ležel na mé lavici. "Cože?" Anet se na mě zvědavě podívala, když jsem na ni vrhla varovný pohled, aby neposlouchala, provinile sklopila oči. "No, Tvoje mamka mi vysvětlila cestu, to zvládnu." Spokojeně jsem usmála. "Dej mi mamku." Poprosila jsem ho a čekala než se z telefonu ozve mamčin hlas. "Ty pustíš Donnieho samotného pro mě do školy?!" zavrčela jsem do telefonu, jakmile jsem poznala, že mě poslouchá už mamka. "Uklidni se, pojedu s ním, máte třídní schůzky, zapomněla jsi?" mluvila na mě klidným tónem. "Aha, no jo. Já myslela, že pojedeš autem. Promiň." Zamumlala jsem do telefonu a protočila panenkami. Prstama jsem začala bubnovat do lavice a snažila se soustředit na to co mi říká mamka. Jediné co jsem zaslechla bylo, jak mi oznamuje, že končíme. "Jasně pa…" položila jsem to a rychle vypnula zvonění. Do třídy vešla Lily, celá vysmátá s Klárou. Rychle si sedla vedle mě a nachystala si věci na první hodinu. První hodina uběhla jako voda. O přestávce jsem seděla vedle Markéty a opisovala si sešity. Netrvalo mi to dlouho a tak jsme se začaly bavit. Řekla mi, že si konečně našla nového přítele. Začala o něm básnit. "A co Ty, Katie? Nějak nám záříš?" zaculila se na mě a významně zamrkala. "No… Jo někoho jsem poznala. Jmenuje se Dany." Zamumlala jsem a doufala, že se nebude ptát na další věci. "A kolik mu je? Odkud je? Co dělá?" a další otázky na Donnieho se na mě hrnuly jako láva ze sopky. "No je mu… 41…" jeho věk jsem zašeptala a doufala, že to neslyšela. Podle jejího výrazu, jsem usoudila, že mě slyšela a moc dobře. "No teda… Tak to už je sta-…" nedopověděla to, protože jsem ji zarazila. "No a, jsem s nim šťastná, je moc hodný." Pousmála jsem se a ona pochopila, že žádné výčitky k jeho věku, už nechci ani slyšet. "No a seznámili jsme se v New Yorku… Je zpěvák no…" vykulila na mě oči a usmála se. "V New Yorku? A je s Tebou tady?" usmála se na mě a já sklopila oči k sešitům. "Jo je no…" odpověděla jsem a vzala sešity do rukou. Otočila jsem se, abych si je mohla položit na židli. "Tak to Tě musí mít hodně rád, když přijel s Tebou do česka." Vesele se na mě usmála a já si sedla zpátky na své místo.

Summer Time FUN!

23. října 2009 v 16:59 | Kikuška |  *Freestyloví lyžaři*
Nové videjko od TJ. Bohužel tady nejde spustit. Tak tady je aspoň odkaz: http://vimeo.com/7177993

Oh, Canada - 10. díl

23. října 2009 v 16:38 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<
Týdny běžely a mě se v mém budoucím vysněném "povolání" dost dařilo. Koncertů bylo čím dál víc a Paul byl na mně hrdý. Z Kanady se mi vůbec nechtělo a to hlavně kvůli TJ, protože nám to dost klapalo. Sice většinu času jsme trávili spolu na skypu a tak, ale občas jsme za sebou přijeli. Pozval mě i k jeho rodičům. Byli moc milí. TJ má i 3 další sourozence. Dvě sestry Eriku a Brie a bratra Scotta. Byla s nimi sranda a já si ten den moc užila. Společně jsme šli na procházku a vykládali si. Když jsem odjížděla TJova máma mě objala a řekla mi, že je ráda, že TJ potkal zrovna mě. Málem jsem se tam rozbrečela, protože v té chvíli jsem si uvědomila, že za pár týdnů budu muset odjet. V autě jsem byla smutná a zamyšlená. Pořád jsem se dívala na TJ a uvažovala nad možnostmi. Jak zůstat s ním a jak být šťastná. "Copak je? Nad čím uvažuješ?" zeptal se TJ, když si všiml mého výrazu. "Já nevím. Jen uvažuju, co bude dál. Až bude čas, kdy budeme muset odjet z Kanady. Víš, když jsme sem jeli, nebyla jsem z toho moc nadšená. Vlastně vůbec. Musela jsem opustit svého kluka, což se nakonec ukázalo jako nejmenší problém. Pak se ukázalo, že jsem tady šťastná. Mám tady přátele, mám tady tebe. Nejraději bych tady zůstala. Sice bych musela opustit rodinu, ale mně se tady prostě líbí. I dcera od mamčiny kamarádky odjela do Ameriky a je tam do teď. A je jí tam dobře. Občas zajede do Česka a někdy jí navštíví její maminka. Má se tam skvěle."
Zasekla jsem se. Řekla jsem to, jako bych to snad ani nebyla já. Tohle by stará Kristýna neřekla. Ta by určitě jela zpátky do Česka. Jenže ona by určitě vedle sebe neměla takového člověka jako má teď ta nová. TJ zastavil na kraji silnice a podíval se na mně. "Tak tu zůstaň. Já bych byl moc rád, kdybys tu zůstala. Jsem s tebou šťastný. Chápu, že tvým rodičům to bude vadit, že tady budeš chtít zůstat, ale jsi přece už dospělá a můžeš se rozhodnout sama, co uděláš dál. Kariéru DJ máš celkem rozjetou a bylo by škoda s tím jen tak skončit." Podíval se ne mně a chytil mně za ruku. Jako by mně už nikdy nechtěl pustit. Usmála jsem se na něj a dala mu pusu. "Máš pravdu." Opřela jsem si hlavu o opěradlo sedačky a zavřela oči. TJ znovu nastartoval a my se rozjeli zpátky k našemu domu.
Když jsme stáli před domem, sevřelo se mi hrdlo a já věděla, že tohle bude těžké. "Jestli to vašim nechceš říkat dneska, nemusíš. Chápu tě. Můžeme jim to říct jindy a společně." Sklopila jsem oči a pomalu jsem přikývla. Bylo mi trapně. Už jsem byla pevně rozhodnutá, že jim to vyklopím, a nemohla jsem. TJ mě chytl jemně za bradu a zvednul mi hlavu tak, aby mi viděl do očí. "Kristy, já tě miluju a chápu tě. Musí to být pro tebe hrozně těžké. Až budeš rozhodnutá, řekneme jim to společně, ano? Jen chci, abys věděla, že tě do ničeho nenutím, ale byl bych šťastný, kdybys tady zůstala semnou. Mohla bys bydlet semnou. Jezdit se mnou na závody." Objala jsem ho. "Já tě taky miluju a slibuju, že to našim řeknu co nejdřív, ale musím jim to říct sama. Je to moje rozhodnutí a musím to zvládnout. Už nejsem malá holka." Zvedla jsem hlavu a pohladila TJ po tváři. "Já vím, ty jsi moje dospělá holka." Musela jsem se začít smát, protože od něj to znělo hrozně směšně. "No, ale tvoje dospělá holka na něco zapomněla." Mrkla jsem na něj a už ho vedla za ruku do domu. Nikdo nebyl doma a bylo tam ticho. Došli jsme nahoru do pokoje a svlékli si bundy. Líbali jsme se a postupně si sundávali ostatní části oblečení. Lehli jsme si do postele a pokračovali. Byl to krásný okamžik a v nikdy na něj nezapomenu. Moje "poprvé" s TJ bylo úžasné a oba jsme byli šťastní. V ten den jsem se 100 % rozhodla. Zůstanu v Kanadě!


23. Díl

19. října 2009 v 21:34 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*

23.
Cesta z New Yorku uběhla velmi rychle. V letadle bylo rušno. Já jsem se přes uličku bavila s Angi a Jordanem a Tj povídal něco Donniemu. Lily se bavila s mou mamkou. Ty dvě jediné nešlo slyšet. Potom jsme se museli utišit, ostatní cestující chtěli spát. Zamumlala jsem pár sprostých nadávek a opřela hlavu o Donnieho rameno. I když jsem byla trochu vyspaná, v letadle jsem usla. Celou cestu jsem prospala. Když jsem se probudila, měla jsem ruku propletenou s Donnieho opřenou o jeho nohu. Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni a on na mé hlavě. Zavrtěla jsem se, chtěla jsem se víc přitulit k Donniemu. Ten ale bleskově zvedl hlavu a usmál se na mě. "Už budeme přistávat." Zašeptal, ani nevím jak dlouho cesta trvala. Když jsme přistáli, ani se mi nechtělo vstávat z toho krásně vyhřátého sedadla, ale musela jsem. Letuška na mě už tak za ten rámus byla dost naštvaná. Provinile a omluvně jsem se na ni usmála, ale ona na můj usměv nereagovala. Její oči spočinuly na Donniem. Obdivně zamrkala a já ji zaraženě pozorovala. Tak se jí snažím omluvit, za ten rámus co jsme způsobili a ona mi balí Donnieho? Grrrr… provokativně jsem Donnieho chytla za ruku, tak aby jí to neuniklo. "Lásko?" zavrčela jsem, stále podrážděná z jejího, naštěstí ne oboustranného, takže neúspěšného flirtu. Donnie si všiml mojí náhlé změny nálady a tak pátral po příčině. Pak si všiml, jak k němu letuška vysílá svůdné pohledy. Sevřela jsem ruce do pěstí a potichu zanadávala. Objal mě kolem pasu a políbil mě na krk. Letuška uhnula pohledem na nás. Na mého Donnieho. A my vyšli z letadla. Venku byla tma, mrkla jsem na obrovské hodiny a zjistila, že je půl deváté večer. Na letišti nás odbavili, zkontrolovali a my mohli jít dál. Před letištěm na nás čekal mamčin přítel, mamka od Angi a rodiče od Lily. Postupně jsem se na ně usmála a obejmula jsem Marka. "Rád Tě vidím," zamumlal Marek a zvědavě si změřil Donnieho. "Kdo to je?" zašeptal tak abych to slyšela jen já. "Donnie… Ale tady to bude Dany ok?" odpověděla jsem a natáhla se pro Donnieho. "Donnie," chytla jsem ho za ruku a ukázala na Marka. "Tohle, je můj nevlastní taťka Marek. Marku, tohle je můj Donnie." Slovo můj jsem zdůraznila a vesele se přitom usmála. Potřásli si rukou, Marek se na něj zdvořile usmál a šel přivítat mamku. Padli si do náručí, jako kdyby se sto let neviděli. Podívala jsem se po Markově autě. Jeho černý citroen stál kousek od nás. Když jsem viděla jeho auto, vzpomněla jsem si na moji audi. "Donnie… Audi." Zamumlala jsem. Donnie se na mě usmál a ukázal ke skupince lidí. Byli oblečeni v reflexních vestách a ukazovali si na mou audinu. Kývla jsem na mamku a šla pro auto. Kufry jsme s Donniem, ale napřed narvali do Markova auta. Ruku v ruce jsme šli pomalu k těm lidem. "Dobrý večer," oslovila jsem je první, aby přestali obkoukávat auto a věnovali mou pozornost mě. "Potřebujete něco?" jeden z nich se na mě podezíravě podíval a nadzvedl obočí. "Ano, tady máte papír o tomhle autu," zamávala jsem mu s papírem před nosem a strčila mu ho do rukou. Když si dočetl ten dokument, překvapeně se na mě usmál. "Promiňte, tady máte klíčky." Podal mi je a odkráčel do garáží. Zamávala jsem na mamku a ona nastoupila za Markem do auta. Rozloučila jsem se ještě s Tj, Lili, Angie a Jordanem s tím, že se snad brzy uvidíme. Donnie se s nimi taky rozloučil a my vyjeli do našeho města. Do Ostravy. Cestou jsme míjeli naše nákupní centrum shopping park, projížděli jsme Svinovem a konečně dorazili do Poruby. Náš paneláček se tyčil pyšně, snad až do mraků. Donnie obdivně hvízdl. S mým udivením, jsme s Markem našli dvě volné místa. Sešli jsme se u vchodu a já zjistila, že Marek má sebou i svou malou dceru. "Ahoj Katie," pozdravila mě vesele. Měla jsem ji ráda jako svou skutečnou. "Ahoj Emo." Pohladila jsem ji po těch jejích blonďatých vláskách. Upřela na Donnieho svoje velké modré oči a zvědavě si ho prohlížela. "Tohle je Dany," chytla jsem ji za ruku a postavila před Donnieho. "Ahoj," v Americe jsem se divila, jak dobře ovládá češtinu a další jazyky. "Ahojky Dany," odpověděla Ema vesele. Otevřeli jsme hlavní vchod a jeli výtahem do našeho patra. Nemuseli bychom, ale s těmi kufry. Mamka pomalu odemykala byt a rozsvítila v předsíňce, nebyla sice nějak velká, ale stačilo nám to. Mamka vešla do svého pokoje, který byl hned naproti hlavním dveří. Kdysi jsem tam měla pokojíček já, ale od té doby, co je s námi Marek, jsem se uskromnila. Ale postel jsem si vzít nenechala. Pomalu jsem uvedla Donnieho do svého pokoje. Rozsvítila světlo. Donnie se uchechtl. Tom měl pravdu. V jednom rohu, byla nástěnka a ta byla celá ověšena Donnieho fotkami. Cítila jsem, jak mi krev proudí do líček. Rychle jsem od něj odvrátila pohled. Musela jsem začít něco dělat. Pomalu jsem otevřela kufr a začala si vybalovat věci. Donnieho dárek : notebook, jsem položila na svůj a krabici jsem zasunula pod postel. Všechno jsem roztřídila a uklidila. Donnie mě mezi tím pozoroval a já se vrhla i na jeho věci. Něco jsem dala k sobě do skříně a něco do volných šuplíků. Byla neděle. Zítra musím do školy. Naštěstí, nám neslibovali žádnou písemku. Nastavila jsem si budík a zamířila do sprchy. Ve sprše jsem nebyla dlouho. Pospíšila jsem si, aby se mohla umýt i malá Ema. Když jsem procházela kolem pokoje od mamky, zaslechla jsem kus jejich rozhovoru. Řešili mě a Donnieho: "Není pro ní až moc starý?!"

BY: KRISTEN

I hate this "Job"...!

19. října 2009 v 20:10 | kikivskiki |  KRISTEN DIARY*

Ty uvozovky jsou tam schválně....! Uričtě to mám špatně napsané, ale nejsem angličtinář... Smůůůla... Takže... Dneska upě hlupě, celkem v pohodičce denHih *591*Neměli jsme naši mistrovouHih *591*Uaaa....!! Což, je velmi super....! A aby Těch, řekněme dobrých zpráv nebylo málo. Celý tento týden, ji NEbudeme mít...!Hih *591*Brečím smíchy *550*Jupíííí...! A co to znamená pro mě?Ďáblík *66*Nic zvláštního....Jééé *468*Co jste čekali? Trochu té provokace jiných mistrovýchJééé *468*?Hm, neeeHm...říkal jsi něco? *678*Zítra máme jednu skvělou mistrovou...Jsem nejlepší *560*Doufám, že ji post skvělé mistrové vydrží dlouhoĎáblík *66*...Ďáblík *66*Myslím, že určitě ano. S ní nejsou problémyHih *591*Ve středuHemhem *742*... Nevím, ta mistrová je v poho... Ale do křížku jsme se dostalyHemhem *742*Né mojí vinou, samozřejměJasně *128*Jen jsem něco nepochopila... Což se stává... Občas... A nepochopení je dovoleno....! A oni jsou od toho aby nám to vysvětlili... No a čt a pátek... Pfff...Hemhem *742*Tohle téma k smrti nenávidím...Hemhem *742* Jinak ale dneska, jsme končili dřív, což je samozřejmě super. Dáleee... Jsem někde četla, že SAW6 má být už od 23.10. v kninech. Kde, ale má být tato premiéra, fakt nevímJe zvláštní *19*což mě dohání k šílenství, samozřejměJe zvláštní *19*...! Dále pak, SAW5 má vyjít na DVD v novináchÚsměv *276*Samooo... Bude moje...Úsměv *276*A zařadím ho do sbírky... Tam kde chybělo... Tam kde je pro něj místoÚsměv *276*K ostatním čtyřem dílůmÚsměv *276*Muhehehe... No a to je asi vše... Tak PaapaaJsem nejlepší *560*

KRISTEN

btw.: Angiiie....!! Jsi skvělááá....!! :P Ale pšššt...! Jsi moje nejlepší kamarádkaHih *591*

18.10.09

18. října 2009 v 20:05 | kikivskiki |  KRISTEN DIARY*
Moje nervové ústrojí pracuje na plné obrátky... Týden školy, pro mě velmi rychle zkončil a to znamená, že po této - pro mě velmi krátké - neděli, mě čeká týden praxe. S praxí na mě čeká i povýšená a nadmíru arogantní mistrová... U ní mohu říct, že jsem si s ní nepadla do noty. A to doslova. Dělá ze mě bůh ví co, debila, citlivku a nesmírně nešikovného člověka. Zatím jsem, ale neměla šanci ukázat co ve mě je. Takže se k ní chovám, řekněme stejně. V mé hlavě mi zní: "Chovej se k druhým tak, jak se oni chovají k Tobě." Moje odpovědi jsou jasné, stručné a krátké. Když nemusím, tak se na ni prostě nedívám. Dělám ji to co ona nemá ráda: IGNORUJU JI. A to po svém. Samozřejmě, ji poslouchat, co vysvětluje k tématu, musím, ale jinak, když nemusím, vypínám a soustředím se na práci. Nejlepší je, že když říká, že ten kdo to nezvládá a podobně, je mi jasné, na koho míří. Nejsem zaujatá. Ale, ano je to proti mě. Nejsem blbá...! Moje chování a pocity které k ní vysílám, jsou značné... Značné, prosté a snadno čitelné... Zloba, opovrhování, ignorance a další pocity... Vyzařuje to ze mně tak, jako ze slunce paprsky. Jak jsem si stihla všimnout, ona je ráda ve středu pozornosti, když se na ni všichni dívají, když ji všichni chválí a mluví s ní... A to já pravě nedělám, čistě ze sobeckého důvodu... Provokace... Nechuť... Možná že je to pouhá zášť za to všechno... Nevím...
KRISTEN

Jičín - Zubří (24:26)

18. října 2009 v 9:50 | Kikuška |  *HáZeNá
17. 10. 2009
Jičín - Zubří 24:26 (11:14)

Hostující celek se již v úvodu střetnutí dostal do čtyřbrankového vedení 6:2 a až do 28.minuty si pak udržoval čtyřgólový náskok před domácím týmem. Jičínu se ale podařilo dvěma brankami v závěru poločasu snížit na 11:14. Domácí házenkáři pak ve druhé půli dokázali zcela vymazat náskok soupeře, kdy ve 44.minutě na 19:19 srovnával Masák. Rozhodující pro vývoj střetnutí pak byl úsek mezi 48.-54.minutou, který Zubří vyhrálo 5:0 a i přes veškerou snahu se pak domácím tento náskok zcela vymazat nepodařilo. Zubří veze z Jičína důležité vítězství 26:24.

Nejlepší střelci Jičína: Chroustovský 4/2, Vtípil 4, Brykner 4
Nejlepší střelci Zubří: Jurka 7, Hrstka M. 6, Mika 4, Stržínek 4/3

Sedmimetrové hody: 6/3 - 3/3, vyloučení: 6 - 6 (ČK přímá Stržínek), rozhodčí: Nesvadba, Simu, diváků: 550


tjschiller.com

15. října 2009 v 20:29 | Kikuška |  *Freestyloví lyžaři*
Konečně jsem se dočkala!!! Dneska se rozjel web od TJ Schillera, zatím tam je toho pár, ale upe se těším až se budu pokoušet ty články přeložit :D Doufám, že se mi to občas povede, abych se dozvěděla něco NeW...tak já jdu pokračovat ve čtení....zatím Pá...




Freestyle.CH 2009 (video)

15. října 2009 v 20:23 | Kikuška |  *Freestyloví lyžaři*


22. Díl

14. října 2009 v 20:52 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
22.
"Donnie," nadechla jsem se a podívala se na něj. "Mlč, vím co mi chceš říct." Utišil mě hned po tom, co jsem otevřela pusu a chtěla říct svůj nesouhlas. "To nejde, abys mi kupoval tak drahé dárky," pronesla jsem vážně. Donnie se na mě pousmál a jeho oči sjely k autu. "Líbí se Ti?" usmála jsem se na něj. "Samozřejmě." A i kdyby se mi nelíbilo, nemohla jsem mu to říct, moje vychování, mi to zakazovalo.Ale, ve skutečnosti, se mi to auto moc, moc líbilo. Bylo vysoké, černé a skla měla také černá, což byla výhoda. Usmála jsem se, nikdo mě v něm nepozná. Nebudu muset jezdit do školy autobusem a rvát se o volné místo. Usmála jsem se při té představě. "Děkuji," vděčně jsem se na něj podívala a všimla si, že jeho obličej rozzářil spokojený úsměv. Popošla jsem k němu a políbila ho. Chvíli jsme tam tak stáli. V objetí. Auta kolem nás jezdili a já přestala vnímat čas. Okolí. Jen jeho, jeho teplo, jeho vůni. Ten vrácený pocit bezpečí, který z něj vyzařoval. Schoulila jsem se do jeho objetí. "Katie, co je s Tebou?" jeho ustaraný pohled mě probodával. A já si uvědomila, že jsem zase byla mimo. Opravdu jsem nevěděla co se děje. Nevím. "Asi proto, že už nám to končí." Pošeptala jsem. Povzbudivě se na mě usmál a láskyplně pohladil po tváři. "Už se těším, až mi vše ukážeš." Ta představa, že ho potom představím holkám ze třídy, mě naplňovala pýchou. Budou pukat závistí, hlavně jedna. Škodolibě jsem se usmála. Donnie si toho všiml. "Jsem rád, že se usmíváš, sice škodolibě, ale i tak to patří mezi Tvé, krásné úsměvy." Podíval se na mě a já zase zrudla. Nebyla jsem zvykla na tolik chvály a tak jsem odvrátila pohled. Nedokázala jsem se na něj dívat, jeho pohled byl tak pronikavý. Otřepala jsem se pod jeho pohledem. Potichu jsem si prohlížela auto a odvážila pomalu k němu přikročit. Nakoukla jsem přes okénko dovnitř, ale nic jsem neviděla, tmavé okenní skla mi to znemožňovala. Zamručela jsem. To jsem dělala touto dobou dost často. Zakřenila jsem se nad touto skutečností. "Copak?" Donnie si všiml, že se moje výrazy mění z minuty na minutu. "Nic, nic…" pošeptala jsem. Strčila jsem ruce do kapes a v nich jsem nahmatala, něco, co vypadalo jako klíče. Byly to klíče. Vytáhla jsem je a pohrávala si s nimi. Zmáčkla jsem na přívěšku tlačítko odemknout. Bleskově to zapípalo a blinkry dvakrát blikly. Jako bych to nečekala. Pousmála jsem se. Opatrně jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Interiér byl celý kožený a v černé barvě, něco bylo v bílé. Tyto dvě barvy se uvnitř auta střídaly a barevně k sobě ladily. Donnie si otevřel dveře od spolujezdce a nasedl do auta. "Myslel jsem, že to autíčko nejdřív projedem, ale je moc pozdě a my zítra brzo vstáváme." Naklonil se ke mně a políbil mě. "Děkuji… Fakt moc." Zamumlala jsem jako odpověď a dál se kochala autem. Sedla jsem si dovnitř auta a opřela se o sedadlo. Byla jsem tak unavená, že jsem po chvilce usla. Probudilo mě slabá ranka, jako když něco spadne na zem, ale o něco se to zpomalí. Rychle jsem se narovnala a očima mžikala po místnosti. Donnie se na mě omluvně usmál a sbíral ze zemně moji kosmetickou taštičku. "Kolik je hodin Donnie?" zamrkala jsem, protože si moje oči nemohli zvyknout na ten přísun světla. Když jsem spala, ani jsem to světlo nevnímala, jakoby nebylo vůbec rožnuto. "Hm počkej," zamumlal Donnie a začal hledat telefon. "Hm je půl šesté. Za chvíli pro nás David příjde." Odpověděl a začal se zase věnovat balení mých věcí. Zbystřila jsem. "David? On pojede s náma?" zvědavě jsem se na něj dívala. Doufala jsem, že mi aspoň trochu bude věřit. "Samozřejmě. Ale jen na letiště, pak to už zvládnu sám, teda…" odmlčel se a sedl si ke mně na postel. "S Tebou…" zašeptal. Usmála jsem se na něj a letmo ho políbila. Zakabonil se a přitáhl si mě k sobě víc. Políbil mě. "Co to bylo za polibek hm?" zamumlal a dýchal mi na krk. "Ranní, lásko." Zamumlala jsem nazpět, a políbila ho na ucho. A jemně mu tam foukla. Naklonil hlavu do boku a otřásl se. Neměl to moc rád, když jsem mu foukala na krk nebo do ucha. Zakřenila jsem se na něj. A políbila. "Půjdu do sprchy, prosím, žádné přepadávky." Pošeptala jsem mu do ucha. "Buď té lásky, ano lásko?" domluvila jsem a znovu ho políbila na ucho. Zachvěl se, ale pustil mě. Pozoroval mě jak jsem vešla do koupelny. Tam už jsem, ale byla sama. Jen já a moje myšlenky. Otočila jsem kohoutkem pro teplou vodu a naštelovala si ji na svou oblíbenou. Vlažnou. V duchu jsem začínala počítat kapky, které dopadly na mé tělo, ale při stovce jsem to vzdala. Rychle jsem se umyla. Když jsem vycházela z pokoje zabalená jen do ručníku, Donnie se na mě radostně usmál. "Za pár hodin, budeme v Čechách, lásko." Zamumlal a došel ke mně. Objal mě a políbil mě. Moc jsem se na česko těšila. Přikývla jsem a jednou rukou si držela ručník. Jeho pátravé ruce, ho ze mě chtěly sundat. "Za pár minut," připomněla jsem mu. Hrál uraženého, ale poslušně kývl. "Miluju Tě," zašeptala jsem a protáhla se kolem něj ke kufru. Vytáhla jsem si černé rifle a bílé tričko s dlouhým rukávem. Na to jsem si zapnula košili a spokojeně jsem se prohlédla v zrcadle. Donnie zezadu ke mně přistoupil a vyfotil nás. Taková rozlučková fotka. Políbil mě na krk a už jsme vycházeli z našeho pokoje s kuframa v rukou. David pomohl Donniem s mýma a Donnie nesl kufr mojí mamky. Ta to taky náležitě ocenila. Donnieho kufry nesla zbývající ochranka. Naložili jsme pár kufrů do mého nového auta a do limuzíny. "My pojedeme s Katie v její Audi. Tak na letišti." Zavolal Donnie na Jordana ten kývl a ukázal mojí mamce kde si může sednout. Ta na mě ještě zamávala a nasedla. Cesta na letiště trvala chvilku. Provoz nebyl nijak velký. Kdo by tak ráno jezdil, že? Na letišti jsme zaplatili dopravu mého auta a rychle naložili kufry na pás k ostatním. Na odbavovací části nás zkontrolovali a pustili do letadla. Naposledy jsem se podívala z okýnka na ten New York. Letadlo se pomalu začalo zvedat a já položila hlavu Donniemu na rameno. Sbohem New Yorku. Těš se česko.

By : KRISTEN