
Moje nervové ústrojí pracuje na plné obrátky... Týden školy, pro mě velmi rychle zkončil a to znamená, že po této - pro mě velmi krátké - neděli, mě čeká týden praxe. S praxí na mě čeká i povýšená a nadmíru arogantní mistrová... U ní mohu říct, že jsem si s ní nepadla do noty. A to doslova. Dělá ze mě bůh ví co, debila, citlivku a nesmírně nešikovného člověka. Zatím jsem, ale neměla šanci ukázat co ve mě je. Takže se k ní chovám, řekněme stejně. V mé hlavě mi zní: "Chovej se k druhým tak, jak se oni chovají k Tobě." Moje odpovědi jsou jasné, stručné a krátké. Když nemusím, tak se na ni prostě nedívám. Dělám ji to co ona nemá ráda: IGNORUJU JI. A to po svém. Samozřejmě, ji poslouchat, co vysvětluje k tématu, musím, ale jinak, když nemusím, vypínám a soustředím se na práci. Nejlepší je, že když říká, že ten kdo to nezvládá a podobně, je mi jasné, na koho míří. Nejsem zaujatá. Ale, ano je to proti mě. Nejsem blbá...! Moje chování a pocity které k ní vysílám, jsou značné... Značné, prosté a snadno čitelné... Zloba, opovrhování, ignorance a další pocity... Vyzařuje to ze mně tak, jako ze slunce paprsky. Jak jsem si stihla všimnout, ona je ráda ve středu pozornosti, když se na ni všichni dívají, když ji všichni chválí a mluví s ní... A to já pravě nedělám, čistě ze sobeckého důvodu... Provokace... Nechuť... Možná že je to pouhá zášť za to všechno... Nevím...
KRISTEN
jo tak to je přesně ona....ale tak já s ní naštěstí problém nemám. Já jsem prostě taková, že se každému podřídím, i když mi to není po chuti. A někdy je to špatně a pak, když si to uvědomím, je už pozdě, protože v tu chvíli už má každý ze mně jen blbce...