close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2009

21. Díl

11. října 2009 v 21:31 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
21.
Angi si mě ustaraně prohlížela. "Hodinu…" opakovala jsem po ni. Kývla. "Jak dlouho už tu sedím sama?" moje oči se zase zavrtávaly do polštářku. "Kolik je hodin?" zeptala jsem se na další otázku. "Je půl třetí…" zašeptala Angi. "Půl třetí?" znovu jsem po ní opakovala. "Všichni jsme se tu u Tebe vystřídali, ale s nikým jsi nemluvila, tak poslali mě jako poslední. Když vyšla Lili z pokoje poprvé," odmlčela se a ustaraně se na mě podívala. Vzhlédla jsem. "Řekla nám, že vůbec nereaguješ. Že máš takový nepřítomný pohled. Byli tu u Tebe všichni a potvrdili to…" znovu jsem sklopila oči, nebyla jsem schopná mluvit. Pět hodin jsem seděla sama v pokoji, čekala jsem na Donnieho. Tak dlouho. "Mrzí mě to," nadechla jsem se. Nechtělo se mi vůbec mluvit. "Že… Že jsem Vás vystrašila." Šeptala jsem, skoro jsem pochybovala, že mě Angi slyší. Kývla a zase mě pohladila po tváři. "Co je s Tebou Katie?" pomalu jsem zvedala oči od polštářku k ní, ale nechtělo se mi odpovídat. Mávla jsem nad tím rukou. "Nepřestane to, když mi to nepovíš." Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas. "Řekni mi to…" prosila dál. Vztekle jsem se na ni otočila. "Řekla jsem NE!" zasyčela jsem. "Dobře" skoro jsem ji neslyšela, jak to potichu řekla. "Promiň. Neměla jsem tak vyjíždět." Provinile jsem sklopila oči a zase jsem pohled zavrtávala do polštářku. Angie mě sestersky objala a políbila do vlasů. "Koukneme se na nějaký film." Navrhla. Nebyla to otázka. Kývla jsem a ona se zvedla. Nechala mě tam zase samotnou. Zoufale jsem se na ni podívala. "Nechoď…" zašeptala jsem. "Hned jsem zpátky. Jen skočím pro film." Povzbudivě se na mě usmála a zmizela ve dveřích. Očima jsem provrtávala dveře a čekala až se vrátí. Uběhly dlouhé čtyři minuty, než se vrátila. "Promiň," omlouvala se hned jak vešla do dveří. "Ptali se mě jak Ti teď je." Zvědavě si mě prohlédla a něco zamumlala. Nechtěla jsem se ptát co. Opatrně zapnula televizi, věnovala jsem ji letmý pohled a odvrátila jsem se k televizi. Mezi tím, Angi položila cd do podavače a posadila se vedle mě na postel. Film začal a já se na něj snažila dívat. Všechna moje pozornost, všechny mé myšlenky, ale byly volně roztroušené. Seděla jsem a předstírala, že mě film baví, ve skutečnosti, jsem podstatu filmu, zavrhla už po první scéně. Romantika. Zamručela jsem. Happy end. Znovu jsem zamručela. Ví, že takové filmy nesnáším. Protočila jsem panenkama a nepřítomně se dívala na televizi. Zdálo se mi, že uběhlo teprve pár minut, ale asi ne, protože se mnou někdo silně třásl. "Ježiši! Kate!" řvala na mě Angi. Pomalu jsem se na ni podívala, ale neslyšela jsem ji. Viděla jsem jen, jak se jí rty rychle pohybují, jak mi něco říká, ale byla jsem úplně mimo. Byla jsem sama. Byla tady se mnou ona, ale když tu nebyl Donnie. Nebyl tu semnou ani pocit bezpečí a… A ochrany, před vším zlým. Pomalu jsem zavírala oči. Angi se mnou začala třást silněji, takže jsem je musela otevřít. Viděla jsem jak mi něco říká. Chtěla jsem ji slyšet. Ale všechny moje smysly byly, jako blokované. Chtěla jsem jí říct, že jsem v pořádku, ale nešlo to, jen jsem otevřela pusu. "Co se děje?!" teď se moje všechny smysly napjaly. Začaly opět nabírat na funkčnosti, jakmile jsem zaslechla Donnieho hlas. Okamžitě jsem se otočila ke dveřím. "Donnie…" vydechla jsem. Cítila jsem jak Angi semnou přestala třást. "Díky, jsi zpátky…" Angi se vděčně podívala na Donnieho a ten byl pořád zmatený. V rukou měl velkou krabici. Moje oči těkaly z Angi na Donnieho a z něj na tu bednu co svíral v rukou. "Co se děje?" zopakoval Donnie svou otázku. "Nevím, Kate, byla úplně bez sebe, když jsi odešel. Byla tady celou dobu, sama, všichni jsme se o ni báli…" Angi mu pověděla všechno. Zahanbeně jsem se podívala na polštář, a oči jsem měla sklopené i když už Angi odešla. "Katie," vzdychl Donnie. Položil krabici opatrně na zem a posadil se za mnou. Pocit bezpečí mě okamžitě naplnil. Schovala jsem se do jeho objetí a přitiskla se víc k němu. "Promiň" zašeptala jsem. Pohladil mě po vlasech a políbil mě. "To Ty promiň, nevěděl jsem, že Tě to tak sebere, když odejdu na tak dlouho pryč." Podívala jsem se mu do obličeje a viděla jsem v něm bolest. "Myslela jsem, že už se nevrátíš." Znovu jsem zašeptala. "Katie, blázínku, neopustím Tě, miluji Tě." Šeptal mi do ucha, a jeho rty byly tak blízko, že se mě dotýkaly. Políbil mě na krk a přitiskl si mě pevněji k tělu. Cítila jsem teplo z jeho kůže. Bez něj mi byla taková zima. Donnie mě pustil a zvedal se z postele. Bolestně jsem se na něj podívala. "Nechoď." Prosila jsem. Jeho oči vzhlédly a on se na mě konejšivě usmál. "Neboj, lásko, budu tady. Chtěl jsem Ti jen udělat radost." Zpozorněla jsem. "To jsi nemusel." Znělo to upřímně. Bylo to upřímné. Opět se usmál. Podal mi krabici a kývl hlavou. "Otevři ji." Jeho úsměv se rozšířil, když uviděl mou zvědavost. Pomalu jsem prsty přejížděla po krabici. Roztrhla jsem papír. A pomalu ji začala otevírat. Když jsem ji otevřela, opatrně jsem nahlédla dovnitř krabice. Zvedla jsem obočí, když jsem viděla co v ní je. "To jsi opravdu neměl." Zašeptala jsem a vyndala dárek z krabice. "Chtěl jsem." V rukou jsem držela tenký notebook, v černé barvě. Stříbrné jablko na mě zářilo. "Děkuji." Vzhlédla jsem a všimla si jeho potěšeného výrazu. Notebooky od Apple, byly drahé. "Ale já pro Tebe nic nemám." Povzdechla jsem si. "Ale, Ty jsi mi už dárek dala…" zvedla jsem obočí. "Sebe," zašeptal. Podívala jsem se a jeho výraz byl vážný. Zrudla jsem a rychle jsem se podívala jinam. "Ještě něco tam je." Oznámil Donnie. Podívala jsem se do krabice a na dně ležely klíčky. Od auta. "Stojí venku." Sklopil oči. U klíče visel i přívěšek. Přívěšek ve znaku Audi. Rychle jsem se zvedla z postele. Společně, jsme jeli do garáže, a Donnie mi dal ruce přes oči. Chvíli mě vedl a pak se ruce stáhl. Stála tam krásná Audi Q5 v černé metalíze. Obdivně jsem zamrkala.


Autor : KRISTEN

Zubří - Hranice (31:23)

11. října 2009 v 10:34 | Kikuška |  *HáZeNá
Zubří - Hranice 31:23 (17:13)

Šlágr kola mezi Zubřím a Hranicemi se nakonec ve druhé půli proměnil v jasnou záležitost pro domácí házenkáře a v ZUBR Extralize tak již není neporaženého celku. Domácí začali zápas katastrofálně a v 9.minutě prohrávali 1:6. Na to nemohl trenér Kekrt reagovat jinak než oddechovým časem pro svůj celek. Po něm se hra domácích zlepšila a důležitou fází byl úsek mezi 13.-19.minutou, který Zubří vyhrálo 6:0 a otočilo stav na 10:8 ve svůj prospěch. Dlouho pak Hranice držely vyrovnaný stav, ale závěr poločasu jim utekl. Zubří třemi brankami v řadě upravilo stav na poločasových 17:13.

Tříbrankový odstup držel hostující celek do 38.minuty, pak ale již zápasu začali dominovat domácí. Zubří ve 45.minutě vedlo již rozdílem šesti branek 24:18 a ve stejné minutě hostující Tůma viděl přímou červenou kartu. Po jeho vyloučení se již Hranice nezmohly na větší odpor a Zubří nakonec zvítězilo vysoko 31:23.

Nejlepší střelci Zubří: Mika 7, Hrstka M. 5, Jurka 5
Nejlepší střelci Hranic: Bajgar 5, Tůma 4, Galus 3, Bednařík 3

Sedmimetrové hody: 3/2 - 5/3, vyloučení: 5 - 3 (přímá ČK Tůma), rozhodčí: Kohout, Vaník, diváků: 1100


Jupííí...to mám radost. Udělali mi kdluci radost.

20. DÍL

10. října 2009 v 23:29 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
20.
Sluníčko, které svítilo venku, se prodíralo mezírkami žaluzií. Cítila jsem menší studený vánek a zachvěla jsem se. Jako kočka, jsem roztáhla dlaně z pěstí a jemně pohladila Donnieho po hrudi. Pomalu jsem otevřela oči a všimla si, že mě Donnie pozoruje. "Jsi roztomilá když spíš…" zašeptal a pohladil mě po vlasech. Usmála jsem se a dívala se do jeho očí. "To jsme všichni," odpověděla jsem mu a podívala se ke dveřím. "Hlavně, když mluvíš ze spaní." Donnie se potichu zasmál a já sem na něj obrátila obličej. "A co jsem říkala?" doufala jsem, že jsem nevolala jména nějakých jiných kluků. "Že mě miluješ." Pronesl spokojeně a usmál se. Začervenala jsem se a odvrátila od něj pohled. Najednou se ozval, můj ne zrovna oblíbený zvuk. Můj žaludek dával jasně najevo, že by se něco k jídlu šiklo. Donnie se zasmál. Otráveně jsem se zvedla, byla jsem naštvaná na svůj žaludek, zkazil takovou krásnou chvilku. Podívala jsem se na hodiny a ty ukazovaly, že všichni kromě Lili, budou určitě ještě spát. Potichu jsem se vlekla ke kuchyni a pozorovala spící pár. Lili kupodivu pořád spala. S Tj, samozřejmě. Ta to střídá. Zamručela jsem ve chvilce když jsem kopla do něčích bot. Rychle jsem se ohlédla, jestli jsem je nevzbudila. Lili něco zamumlala ze spaní a přitulila se blíž k Tj. Protočila jsem panenkama, když jsem kopla do dalšího páru bot. "Do háje…!" potichu jsem zaklela a dávala si už raději větší pozor kam šlapu. Když jsem dorazila do kuchyně, okamžitě jsem došla k lednici. Očima jsem pátrala po regálech a hledala něco k jídlu. Nic moc v lednici nebylo, kdo by se divil? Zítra odlétáme. Popadla jsem 5 vajec, nožku párku a máslo. Vaječina chutná každému. Pomalu jsem si začala chystat potřebné nádobí a krájet párek. Vajíčka jsem rychle osmažila a po té jsem je přendala do dvou misek, které jsem našla v poličce. Popadla jsem malý, nerezový tác a vyšla z kuchyně zpátky za Donniem. Když jsem vešla do pokoje Donnie stál u okna a díval se z něj, ani nepostřehl, že jsem přišla. Položila jsem tác potichu na noční stolek a potichu se vydala k němu. Postavila jsem se za něj a objala ho kolem pasu. Pomalu se otočil, tak aby na mě viděl a usmál se. "Už jsem Ti řekl, že Ti to sluší?" usmál se a políbil mě do vlasů. Pak jeho oči sjely na mou pravou ruku. "Bolí Tě to moc?" jeho oči zůstaly na mém zápěstí a jeho výraz byl smutný. Vzala jsem mu obličej do dlaní a zvedla ho tak, abych na něj viděla. "Jsem v pořádku." Políbila jsem ho. Donnie se na mě usmál a podíval se za mě. "Hm, to vypadá dobře." Nadechl se a spokojeně zavřel oči. "Mm," zapředl a položil mi hlavu na rameno. "Máš hlad, pojď jíst." Vybídl mě a já neprotestovala. Nechtěla jsem riskovat, další zmučené volání mého žaludku. Posadila jsem se na postel a čekala až si Donnie sedne ke mně. Opatrně si položil tác na nohy a vzal jednu misku. Už jsem se natahovala pro tu druhou, ale Donnie zakroutil hlavou. "Ne." Zašeptal. Nabral na lžičku malé sousto vajíček a chytl mě pod bradou. Usmála jsem se na něj a on mi jemně dal lžičku do pusy. Natáhla jsem se pro jeho misku a udělala to samé. Uculila jsem se. Společně jsme se nakrmili, jako to dělají novomanželé u svatební hostiny. Když jsme dojedli položila jsem tác zpátky a otočila se na Donnieho. "Tak co dneska provedeme?" moje nálada byla ve velmi dobrém stavu. Po dlouhé době, mě netrápily věci, kterými jsem se zabývala v česku. Jen jedné věci jsem se obávala. Že odjede a už ho neuvidím. Když mě tato myšlenka napadla, snažila jsem se ji všemožně vyhnat z hlavy. Donnie si všiml mého zamračeného výrazu. "Děje se něco?" jeho výraz i tón byl ustaraný. Snažila jsem se o bezstarostný výzar, ale podle toho jak se na mě díval, se mi to nepovedlo. "Bojím se že Tě ztratím, že mi zmizíš." Musela jsem šeptat, tohle mě pronásledovalo jako ta nejhorší noční můra. Jeho pohled byl ustaranější víc, než před tou mojí odpovědí. "Katie, nějak to ještě vymyslíme, v česku s Tebou budu dlouho, kluci si teď chtějí dat zase pauzu. Jejich přítelkyně šílí." Při poslední větě se zasmál. Pokusila jsem se o úsměv, ale vyšlo z toho něco pokřiveného. "Tak co dneska provedeme?" zeptala jsem se znovu na otázku, na kterou mi neodpověděl. "Ty nic." Odpověděl rychle. Zmateně jsem se na něj podívala. "Cože?!" vydechla jsem. Ukázal na mou ruku a omluvně se usmál. "Nemůžeš, musíš ležet." Našpulil rty a díval se na mou ruku. "Musím něco zařídit." V klidu mi oznámil, že musí jet ještě dnes do centra. Ale proč? To mi už říct nechtěl. Odfrkla jsem si a uraženě odvrátila pohled. Samozřejmě, jsem uraženou jen hrála. Položil mi prsty pod bradu a otočil si můj obličej ke svému, byli od sebe jen pár centimetrů. Celou dobu se mi díval do očí. Rychle mě políbil a začal se zvedat z postele. Chvíli jsem ho pozorovala jak přecházel z koupelny zpátky do pokoje. Nejdřív měl kolem pasu omotaný ručník, pak běhal jen v boxerkách a pak už byl úplně oblečený. Na rozloučenou mě dlouze políbil a vyběhl z pokoje. Zůstala jsem tam sedět na posteli a dívala se na dveře, čekajíc, že se vrátí. Nevrátil se. Sklopila jsem oči a proplouvala v myšlenkách. Nevím jak dlouho jsem tu seděla sama. "Ten Tvůj nepřítomný pohled mě celkem děsí." Pošeptala mi Angi do ucha. Seděla vedle mě a objímala mě kolem ramen. "Vrátí se." Pošeptala znovu. Odvrátila jsem pohled od polštářku a upřeně jsem se na ni podívala. Byla jsem stále potichu. Konejšivě mě pohladila po tváři. "Jak dlouho už tady jsi?" zeptala jsem se potichu. "Asi hodinu Katie…"

AUTOR : Kristen

dnes

10. října 2009 v 23:27 | kikivskiki |  KRISTEN DIARY*

Aoj lidičkové.... Já vím.... Je pozdě.. Ale já teť dopsala 21. díl povídky s Donniem... Dnes, se tu objeví, 20. premiérový díl :) ooo... Kulatý díl :) není sice nějak sáhodlouhý, ale líbí se mi :) tak papa

autor : Kristen

Every Day Is A Saturday

9. října 2009 v 15:36 | Kikuška |  *Freestyloví lyžaři*
Nový film od Poor Boyz Productions. Tady máte trailer:


Kdo je ve filmu: Simon Dumont, Tanner Hall, Jossi Wells, Dane Tudor, Tim Durtschi, Charley Ager, Mike Douglas, Charles Gagnier, TJ Schiller, Mark Abma, Anthony Boronowski, Sammy Carlson, Nick Martini, Andreas Hatviet, John Spriggs, CR Johnson, Matt Walker, Brandon Kelly, Alexis Godbout, Mike Henitiuk, Leigh Powis, Riley Leboe a další.

Kde se film všude natáčel: Whistler, BC; Mt. Baker, WA; Mt. Bachelor, OR, Ski Bowl, OR; Cooke City, MT; Utah Backcountry, Idaho Backcountry, Montreal, Quebec, Durham, NH; Boston, MA, Haines, AK; Interior BC; Summit County, CO, and Norway.
Sponzoři: Presented by Salomon, in association with: Red Bull, Nike 6.0,
Atomic, Oakley, Dakine, K2 Skis, Skullcandy, Bula, Kicker Scott, Smith Optics, Freeskier Magazine, SBC Skier Magazine, a VAS Entertainment.


Jo a jesti se vám líbí ta písnička tak je to: Deadmau5 feat. Rob Swire - Ghosts 'n' Stuff

Jossi Wells

8. října 2009 v 19:04 | Kikuška |  *Freestyloví lyžaři*

Josiah James Wells (30. 11. 1990) je další skvělý freestylový lyžař. Narodil se na Novém Zélandu ve Wanace (Wanaka). Měří kolem 165 cm. Rád lyžuje, surfuje, cestuje a jezdí na skateboardu. Má 3 bratry: nejmladšího Jacksona, Beaua a Byrona. Všichni lyžují. Jeho rodiče se jmenují Stacey a Bruce.


Jeremy Davies

8. října 2009 v 15:21 | kikivskiki |  *Ostatní Star*
Celé jméno: Jeremy Davies Boring
Datum narození: 8. 10. 1969
Místo narození: Saugus, Kalifornie, USA
Povolání: herec
Výška: 1,75 m

Vyrůstal mj. v Michiganu, Kansasu a v Iowě. Vystudoval herectví na Americké akademii dramatického umění (AADA) v kalifornské Pasadeně. Dostal větší roli v TV mýdlové opeře General Hospital (1992, Všeobecná nemocnice) a jako host se objevil v dalších seriálech, např. Singer & Sons (Singer a synové), Dream On (Snílek - ČTV), The Wonder Years (Báječná léta - ČTV) a Melrose Place - ČTV. Ve filmu se prosadil hlavní úlohou mladíka, který má vztah s vlastní matkou, v nezávislé černé komedii Leštit si kopí (r. D. O. Russell).

Ztělesnil umělecky založeného desátníka Uphama ve válečném dramatu Zachraňte vojína Ryana (r. S. Spielberg) a vytvořil hlavní postavy ve dvou pozoruhodných nezávislých dílech, retardovaného Tom Toma v tragikomedii The Million Dollar Hotel (r. W. Wenders) a začínajícího filmaře Paula ve snímku CQ (r. R. Coppola).
Nyní ho znáte ze seriálu Ztraceni (Lost)

19. Díl

5. října 2009 v 19:45 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
19.
"Dobrou noc," museli, jsme se s nimi rozloučit, pokud jsme chtěli zítra ten výlet. A já ho chtěla! Angie a Lili se na nás zaraženě podívaly. "Vy už jdete?" jejich oči pátraly v mém obličeji po náznaku, po něčem, co by mě usvědčilo, že si z nich dělám srandu. Můj výzar, byl zcela vážný, takže se musela spokojit s tím, že opravdu jdeme už do pokoje. "Vy tu můžete zůstat." Musela jsem je nějak uklidnit, sice jsem to nevymyslela a oni by taky mohli pochopit, že jsme byli s Donniem dneska na výletě. "No my tu zůstaneme, je teprve půl 4." Lili se na mě zamyšleně dívala, vedle ní seděl Tj a zrovna kousal do tyčinky, Jordan mu mezitím něco říkal a Angi čekala na mou odpověď. "No jo… Dobrou" poslala jsem jim jednu velkou vzdušnou pusu a odešla s Donniem z restaurace. Když jsme procházeli kolem recepce, ta slečna na Donnieho mrkla. Při její smůle, jsem ji viděla. Vztekle jsem se na ni podívala a vrhla se na ni. Donnie než stačil zareagovat, moje zaťaté pěsti ji už udeřily. Donnie mě z ní rychle zvedal a musel mě držet kolem pasu. "Ty d*vko! Teče mi krev! To si vypiješ!" nadávala mi dál a to mě nutilo se do ní pustit ještě víc. Škubala jsem sebou a snažila se vymanit z Donnieho pevného sevření. Nedařilo se mi. David a jeho hoši, to viděli a tak přiběhli Donniemu pomoct mě uklidnit. Moje rozbouřené pocity, ve mně vřely, vybouchla jsem jako sopka, která na to čekala už velmi dlouho. "Omlouvám se Vám za ni." Omluvil se té servírce jeden z ochranky a já se na něj vztekle podívala. To ona by se mi měla omluvit. Ona flirtovala s Donniem!! To ona začala. Moje nervové ústrojí zvonilo na poplach. Donnie mě násilím odvedl k výtahu a nastrkal mě do něj. "Co to mělo znamenat?!" ve výtahu jsme byli sami, vyjel na mě. Moje nálada byla zkažená. Svůj pohled, který jsem měla speciálně pro recepční jsem obrátila na Donnieho. Uraženě jsem mlčela. Něžně mě chytl za tvář a otočil si mě tak, aby mi viděl do očí. "Co to propána vyvádíš?" provinile jsem sklopila oči a dívala se na jeden knoflíček na košili. "Promiň mi to… Ale nemůžeš po mě chtít, abych se šla omluvit, té… Té… Nechci říct co." Povzdechla jsem si a při vzpomínce na tu ženskou, jsem se otřepala a můj výraz se změnil do rozrušeného. "Nikdo to po Tobě nechce. Jen," zhluboka se nadechl, "příště se, prosím, ovládej." Jeho tón byl skleslý a byl v něm i nádech podpory. "Ale…" chtěla jsem něco rychle namítnout, ale byl rychlejší. Položil mi prst na rty a utišil mě. "Mlč." Kývla jsem a moje zlost mě přešla. Když jsem viděla, jak moc ho mrzí a překvapila moje reakce. "Miluju Tě…" skoro jsem to neslyšela ani já sama, jeho oči vzhlédly a pousmál se. "Vždyť, víš, že já Tebe taky. Tak už to nikdy nedělej." Políbil mě, ze začátku zdrženlivě, ale pak jeho nejistota opadla. "Konečně," mezi tím co mě líbal, jsem se stihla několikrát zasmát a přerušit ho nějakýma poznámkama. Vždycky se na mě podíval, ale pak pokračoval. Jeho rty se zastavily na mém krku. Jemně mně do něj kousl, ucukla jsem. Dveře od výtahu se otevřely a nastoupila k nám moje mamka. Zrovna, když mě Donnie zase kousal do krku. Jemně jsem ho odstrčila. "Ježiši." Vycouvala z výtahu. "V pořádku" s Donniem jsme byli červení až za ušima. Celou cestu nahoru jsme jeli mlčky. Všem nám bylo trapně. Když jsme dojeli do našeho patra, mamka vylezla jako první. Šla celou cestu před námi a ani se na nás nepodívala. Došli jsme do našeho pokoje a s Donniem jsme se zavřeli, neměla jsem chuť o tom s mamkou mluvit. A ona předpokládám taky ne. Seděla jsem na posteli a pozorovala Donnieho. Hledal nějaké pyžamo. Musela jsem se mu smát, mezi těma všemožnýma věcma, nemohl totiž nic najít. Vzal si tedy nové boxerky a bílé tílko. Zašel do koupelny a já slyšela jak teče voda. Napadlo mě, že mu udělám, to co on mi dneska odpoledne. Potichu jsem se zvedla z postele a došla ke dveřím od koupelny. Na chvíli jsem zůstala stát a přitiskla ucho ke dveřím. Donniem si zpíval. Úplně jsem zapomněla na to, že jsem ho chtěla polekat. Když už jsem se odhodlala k činu. Donnie prudce otevřel dveře, ty narazily do mě a já spadla. Reflexivně jsem dala ruce za sebe, takže jsem jako kdyby dosedla na zem. Donnie rychle přitáhl dveře k sobě. Pomalu jsem se odplazila od dveří a opřela se o postel. "Ty jsi, ale blbá Kate!" nadávala jsem si. "Lásko, ježiši! Promiň!" Donnie mě opatrně zvedal na nohy a posadil mě na postel. "Bolí Tě něco? Jsi v pořádku? A co hlava? Nebouchla ses?" připadala jsem si jako u zpovědi. Tolik otázek na mě nevyklopil už dlouho nikdo. Na každou otázku, až na jednu jsem odpověděla NE. Bolelo mě zápěstí. "Zajdeme, tady mají takovou malou sanitu. Zajdeme tam." Donnie přes mě přehodil deku a vzal mě do náručí. Hlavu jsem opřela o jeho rameno. Začalo se mi dělat černo před očima. Donnie rychle vyběhl z pokoje a běžel k výtahu, zrovna z něj vycházeli ruku v ruce Tj a Lili. "Co je s ní?" vypískla Lili. Donnie její otázku ignoroval a cpal se do výtahu. Když už jsme byli v něm, Donnie nervózně klepal nohou. "Přestaň!" nadechla jsem se. "Znervózňuje mě to!" rychle se na mě podíval a přestal. "Promiň." Políbil mě na čelo,výtah zastavil, Donnie počkal až se otevřou dveře a pak rychle vyrazil z výtahu. Lékařská kontrola proběhla rychle. Doktor mi zápěstí obvázal a doporučil mi klid. Zítra celý den v posteli. Uraženě jsem odvrátila pohled. Ve výtahu jsem se na Donnieho provinile dívala. "Promiň." Špitla jsem a on se na mě rychle podíval. "Nemůžeš za To." Políbil mě do vlasů. Když jsme došli do pokoje, Lili už spokojeně spala na gauči s Tj a mamka byla ve svém pokoji. Když jsme vešli do toho svého, Donnie mě položil na postel. Lehl si vedle mě. "To pyžamo Ti sluší," musela jsem ho pochválit, vypadal dobře. "Díky, teď spi." Jsem zvědavá na zítřek. Podívala jsem se na Donnieho, ležel na zádech, přitulila jsem se k němu a položila si hlavu na jeho hruď. Spokojeně oddechoval. "Dobrou Donnie." Pošeptala jsem a v zápětí usla.

Autor : Kristen

Průběžné Pořadí MoTo Gp

5. října 2009 v 18:13 | kikivskiki |  KRISTEN DIARY*
1.Valentino Rossi250 b
2.Jorge Lorenzo232 b
3.Dani Pedrosa173 b
4.Casey Stoner170 b
5.Andrea Dovizioso142 b
6.Colin Edwards134 b
7.Loris Capirossi97 b
8.Randy de Puniet93 b
9.Marco Melandri91 b
10.Chris Vermeulen90 b
By: MrS.ChRiStiE

Oh, Canada - 9. díl

5. října 2009 v 17:56 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<
Probudila jsem se a ospale se rozhlédla kolem sebe. Trhla jsem s sebou, když jsem viděla vedle sebe někoho ležet. Přehodila jsem přes sebe peřinu a nasadila si brýle. Já jsem hloupá, řekla jsem si, když jsem si uvědomila, že vedle mě leží TJ. S klidem jsem si sundala brýle a přitulila se k němu. Opatrně, abych ho nevzbudila, jsem mu položila ruku na hruď. Skoro neslyšně oddychoval a jemně se usmíval. Byla jsem šťastná, že je tu semnou a že je to zrovna on. Přejela jsem očima po pokoji a zakotvila na nástěnném kalendáři. Pane bože, už za 4 měsíce odjíždíme. Doufám, že mi to uteče pomalu. Z chodby jsem slyšela kroky. Mamka už je asi vzbuzená. Pak už šlo slyšet jemné zavrzání schodů. "Dobré ráno, lásko" řekl TJ a něžně mě políbil do vlasů. "Dobré ráno." Usmála jsem se na něj a polibek mu opětovala. "Tak co dneska podnikneme?" zeptal se mně a já se na něj udiveně podívala. "Ty tady ještě zůstáváš? Já myslela, že už zase pojedeš pryč. Tak to jsem ráda, že mi nikam neodjedeš." Pohladila jsem ho po ruce a pokračovala. "No a co bys tak chtěl dělat? Můžeme jít třeba lyžovat. Nevím, jak budeš chtít." "No tak to bychom mohli, ale co kdybychom se šli spolu projít? Jen my dva? Slyšel jsem, že je tady jedno krásné jezero." Posadila jsem se na postel a nedočkavě jsem přikývla. TJ se ke mně naklonil a něžně mě políbil na krk. Jemně jsem mu prohrábla vlasy a políbila ho. V tom někdo opatrně zaklepal na dveře. "Můžu?" zeptala se mamka. "Jo jasně, pojď dál." Odpověděla jsem a mezitím se dveře otevřely. "Tak co, děcka, vidím, že jste vzbuzení. Co byste řekli na snídani?" mrkla na nás mamka a čekala na odpověď. TJ se jen stydlivě zakryl. "No podle toho co bude." Šibalsky jsem se na mamku podívala a bylo mi jasné, co budeme jíst. Když mamka odešla zpátky do kuchyně, podívala jsem se na TJ a musela jsem se zasmát. Pořád ležel zakrytý pod peřinou s očima přilepenýma na dveřích. "Co ti je?" zeptala jsem se ho udiveně. Jemně sebou trhl a usmál se na mě. "Nic." Odpověděl a sedl si na postel. Bylo mi jasné, že se před mamkou nejspíš styděl. Já bych se před jeho rodiči nejspíš taky styděla. Objala jsem ho ze zadu kolem ramen a políbila ho na krk. Po těle se mu udělala husí kůže. Chytl mě za ruce a hladil mě po nich. "Tak co, děcka? Jdete?" ozval se z kuchyně zmatený hlas mamky. "Jo už, už." Odpověděla jsem. Zvedla jsem se z postele a začala se oblékat. Nenápadně jsem se podívala na TJ. Pořád seděl na posteli a díval se do neznáma. Když mě přistihl, jak se na něj dívám, rychle vstal a začal se oblékat. Sešli jsme dolů a z kuchyně se linula vůně kávy a lívanců. Miluju lívance. Sedla jsem si ke stolu a TJ si sedl vedle mě. "Dobré ráno." Řekl taťka a s velkým zívnutím vešel do kuchyně, mamka se na něj vyčítavě podívala. Taťka jen stydlivě sklopil oči a dal jí pusu na tvář. "Dobré ráno." Odpověděli jsme sborově. Taťka se na nás s pozvednutým obočím podíval a začal se smát. Smích je, jak každý ví, nakažlivý a tak jsme se začali smát všichni. Mrkla jsem na TJ a ten se spokojeně zakousl do lívance.
Po snídani jsem šla rozestlat postel a TJ pomohl mamce umýt nádobí. Mamka ho chválila, že "takového šikovného kluka ještě neviděla." Musela jsem se smát a tak jsem z pokoje zakřičela: "A co náš Jarouš?" nastražila jsem uši a poslouchala, co mamka odpoví. "No jo, ale Jarda byl takový, protože jsme ho vychovali my!" Říkala jsem si, že bych chtěla vidět, TJ jak se zrovna tvářil, protože mi mamka odpověděla česky. Otevřela jsem okno a začala uvažovat, kdo asi vychoval TJ. Jeho rodiče musí být určitě hodní. Snad je někdy poznám…
TJ přišel za mnou do pokoje a začal se převlékat. "Tak co, půjdeme? Ty víš, kde je to jezero? Protože já to nevím." Podíval se na mě vyděšeně. "Jasně, že to vím. Neboj," s úsměvem jsem se na něj podívala a začala se převlékat. Když jsme byli oba nachystaní, sešli jsme dolů a řekla, že se vrátíme na oběd, no a kdybychom se náhodou zdrželi, tak že zavoláme. Mamka souhlasně přikývla. S TJ jsme vyšli do nádherného počasí. I když svítilo sluníčko, pořád ještě byla zima, aspoň netál sníh. Cestou jsme si povídali o všem možném. Dokonce i o našem datu odjezdu z Kanady, ale pak jsme to téma rychle zahnali, protože jsme už na obzoru viděli to krásné jezero. Zastavili jsme se a kochali se krásnou přírodou. Objala jsem TJ kolem pasu a opřela si hlavu o jeho rameno. Po chvíli do mě TJ ždrcl a pohodil hlavou směrem k jezeru. "Nechceš se jí klouzat." Očička mu klukovsky zajiskřila a už běžel k jezeru. Obracel se na mě a mával rukama, ať jdu za ním. Rozběhla jsem se a dohnala ho. Opatrně jsme našlapovali na led. Když jsme byli dál od břehu, TJ mě chytl za ruku a rozběhl se a já s ním. Pak už jsme oba leželi na studeném ledě a smáli jsme se. Podklouzla mi totiž noha a stáhla jsem TJ s sebou na led. Vstali jsme a zkoušeli jezdit dál a dál. Jezdili jsme kolem sebe a padali si vzájemně do náručí. Najednou něco zapraskalo. Zděšeně jsme vyskočili a běželi jsme zpátky na břeh. Tam jsme oba padli na sníh a zrychleně jsme dýchali. Podívali jsme se na sebe, a když jsme viděli svoje vyděšené obličeje, začali jsme se smát. Oba jsme chytli záchvat smíchu, a málem jsme se nemohli ani nedechnout. "Dost, už dost." Smál se TJ a začal na mě házet sníh. A tak začala koulovaná. Když jsme byli oba mokří a promrzlí na kost, zvedli jsme se ze země a šli jsme zpátky. V tom se TJ zastavil na místě, kdy jsme spolu stáli, a otočil se na mně. Chytl mně za ruce a podíval se mi do očí. "Víš, nad čím jsem ráno přemýšlel?" Vzpomněla jsem si, jak ráno seděl na posteli. Zakroutila jsem hlavou a neslouchala. "Už se známe asi tak 3 měsíce, že? Jsi ta nejúžasnější holka, co jsem kdy znal. Dokážeš mě překvapit a rozesmát. Když nejsem s tebou, moc se mi po tobě stýská a nejraději bych se za tebou rozjel. Víš…já…já… Miluju Tě." Podíval se na mě a čekal, co bude dál. Já už jsem měla slzy v očích a rychle ho objala. Držela jsem ho a říkala si, že už ho nikdy nepustím. "Já tě taky moc miluju TJ." Najednou mi začal zvonit telefon. "Ano, prosím?" řekla jsem šťastným a zároveň uplakaným hlasem. "Stalo se něco? Já jen volám, jestli už jdete. Jestli už mám chystat oběd." Odpověděla mamka ustaraně. "Jo, jasně. Za chvíli jsme tam." Dala jsem zpátky telefon do kapsy a chytla TJ za ruku. Políbil mě a pochladil mě po tváři.
Když jsme do šli domů, mamka se trochu rozzlobila, když jsme vešli do dveří celí mokří, ale když viděla naše šťastné obličeje, hned nám všechno odpustila a roztáhla sušák na prádlo.
V ten den jsem si na kalendář už ani nevzpomněla. Byla jsem s TJ a nechtěla jsem si kazit náladu.

*překlad

4. října 2009 v 20:09 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
Určitě jste si všimli, že tam je napsané pár vět anglicky, tak tady je překlad:


*Hey holka, miluješ mě?
** Dobře, chci s Tebou něco skusit. Takže, žádný strach. Jsi připravená?
*** Pojďme

by> MrS.ChRiStiE

18. Díl

4. října 2009 v 20:02 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
18.
Donnie se na mě rychle podíval a když viděl můj pobavený výraz, přestal si zapínat košili a rozběhl se ke mně. Jemně mě vzal kolem pasu a shodil mě na postel. Skočil vedle mě a začal mě lechtat. Vypískla jsem, protože, jsem strašně lechtivá. Donnie položil ruku na mé bříško a prstem kroužil kolem mého pupíku. I to lechtalo, zasmála jsem se a on mě začal lechtat ještě víc. Přestal ve chvíli, kdy si všiml, že jsem úplně červená. "Přestaň…!" dostala jsem ze sebe, mezi záchvaty smíchu. Jeho prsty, přestaly poskakovat po mém těle a jeho rozpustilé oči se na mě podívali. Sklopil oči a chvíli nehybně ležel vedle mě. Pomalu jsem zvedla ruku a natahovala jsem ji k jeho tělu. Položila jsem ji na bříško a přejížděla prsty po jeho svalech. Donnie mi ruku, kterou jsem měla položenou na jeho těle chytl a propletl své prsty mými. "*Hey girl, do you love me?" když tu otázku položil, otočila jsem na něj svůj pohled a kývla. "Ano…" Usmál se a pokračoval: "**Well, I wanna try something with you. So, don't be shy. Are you ready?" pousmála jsem se, už jsem ten text poznávala. Nechtěla jsem mu odpovídat anglicky, protože by ze mě stoprocentně vypadlo něco jiného. Usmála jsem se a odpověděla mu: "Samozřejmě, lásko." Pokračovala jsem v jeho písničce, i když jsem neměla ten sexy, svůdný hlas jako ta holka. Když jsem si na ni vzpomněla, otřepala jsem se. Usmál se a pokračoval: "***Lets go." Pohrával si s mými prsty. Zrovna, když jsem mu chtěla něco říct, ozvalo se tiché zaklepání na dveře. "Dáále." Zavolala jsem ke dveřím a do našeho pokoje vstoupila Angi. "Ahoj," stála na prahu našeho pokoje a pohupovala se. Zpoza dveří vykoukla Jordanova hlava s rozšířeným úsměvem. "Ahojte vy naše hrdličky." Pozdravil Jordan a zakřenil se. "Ahoj," pozdravili jsme je s Donniem dvojhlasně. Oba opatrně vešli do pokoje. "Donnie, mám na Tebe velký dotaz." Jordan se odmlčel a sledoval naše výrazy. Donnie se posadil a v klidu vyčkával. "Víš, Angi mi říkala, že mají jednu letenku volnou, tak…" no tak to ne. Zamračila jsem se a do hovoru jsem se vložila já. "No, ale už není volná…" zmlkla jsem a sledovala Jordanuv výraz. Byl očividně zmatený. "E-eh,, jak to?" jeho oči těkaly z Donnieho na mě a na Angi. "Pojedu s ní," Donnie to řekl za mě. Jordan se na něj podrážděně podíval. "Kdy si mi to jako chtěl říct?!" šlo na něm poznat, že zuří. "Dnes na té schůzce, předpokládám, že jsi to tam chtěl říct i Ty." Donnie byl stále klidný, Jordan rudnul zlostí a já je s obavami sledovala. "Zkusíme objednat, jednu navíc, ano?" Donnie se snažil udělat kompromis, abychom byli všichni spokojeni. "Dobře," zasyčel Jordan a odvrátil pohled. Naštvaně odešel z pokoje a nezapomněl prásknout dveřma. Povzdechla jsem si a podívala se na Angi. Vypadala, že čekala, že Donnie pojede se mnou, ale i tak ji to překvapilo. "Omlouvám se za něj, přejde ho to," nejistě se na nás usmála a podívala se ke dveřím, ty se pomalu otevíraly. Do našeho pokoje nakoukl Jordan, hlavu provinile sklopenou. "Já… Omlouvám se…" skoro šeptal. Pomalu zvedal obličej a jeho hnědé oči si nás prohlížely. Usmála jsem se na něj a seskočila z postele. Pomalu jsem k němu došla a přátelsky ho pohladila po ruce. "V pořádku, podíváme se na net a uvidíme, co se dá dělat." Vděčně se na mě usmál a sedl si za Donniem a Angie na postel. Já mezitím tahala Donnieho noťas z tašky. Mezi tím, co kluci hledali na netu, bavili jsme se s Angi o Lili a Tj. "Když jsme přišli do vašeho pokoje, viděli jsme Lili, s nějakým týpkem. Kdo to byl?" tak jako já, když jsem ho viděla v těch riflích a obepínajícím triku, obdivně zamrkala. "No, tak můžeš být ráda, že Tě teď neviděla Lili," usmála jsem se na ni a kývla k Donniemu, "Ti dva mě málem sežrali, když jsem se na něj dívala." Tiše jsem se zasmála a dál si povídala s Angi. V tu chvíli, kdy jsem ji chtěl říct, že jsem asi vážně zamilovaná, Donnie tleskl a naše pozornost se obrátila na ty dva. "Tak Jordan pojede" spokojeně se usmál a plácl si s Jordanem. Angi na nic nečekala a vrhla se mu kolem krku. Donnie na mě spiklenecky mrkl a poslal mi vzdušný polibek. Pár minut jsme seděli na naši posteli a vesele se bavili. "Je čas jít." Zakřičel na nás Tj z obýváku. Všichni už jsme byli oblečení do více méně společenského a vyrazili z pokoje. Jako obvykle tam na nás čekal David s klukama. Kývla jsem na pozdrav a chytla Donnieho za ruku. Došli jsme k výtahu a jeli do hotelové restaurace. Vchod do restaurace, byl jako u Hard Rock Cafe, prosklený, takže jsme dobře viděli na výzdobu a styl restaurace. Já s Donniem jsem vešli jako první, za námi Jordan s Angi a na konec Tj s Lili. "Stůl pro 6 osob, prosím" Donnie se mile usmál na recepční, která nás měla uvést ke stolu a té se málem podlomily kolena. Celou cestu ke stolu se očkem koukala na Donnieho. Už vím, jak se Donnie cítil, když jsem se dívala na Tj. Žárlivostí jsem málem rudla. Ta slečna kolem nás poskakovala, teda oprava, hlavně kolem Donnieho. Když u nás byla s pitím, spražila jsem ji pohledem, snažila se totiž, velmi hodně, flirtovat s Donniem. A to se mi samo sebou nelíbilo. Zaťala jsem dlaň v pěst a můj nenávistný pohled mluvil za vše. Její sebevědomý pohled pohasl a ona jako pes se staženým ocasem odešla. Donnie mě mezitím pobaveně sledoval. Chytl mě za ruku a koketně na mě mrkl. Toho si naštěstí stihla všimnout i ta recepční, takže se při příští návštěvě našeho stolu, už tak nesnažila. Večer ubíhal v pořádku, naše témata se točila kolem odletu do česka. Skoro za den, odlítáme s Donniem do česka a já mu budu moct ukázat. Kde žiju já.

Lovosice - Zubří (20:19)

4. října 2009 v 13:19 | Kikuška |  *HáZeNá
Dneska hlrálo Zubří proti Lovosicím...za začátku se jim dařilo, ale pak se to nějak zvrtlo a v 2. polovině už to šlo z kopce. Nějak se jim nedařilo v nahrávkách, stříleli více mimo branku než do brnky a celé to bylo dost smutné...Bohužel to nedopadlo podle mých představ. Myslela jsem si, že minulá porážka kluky nakopne, ale bohužel. Doufám (opět), že se jim to příště už konečně povede a Extraligu vyhrají!

Lovosice - Zubří 20:19 (12:12)

Zubří bylo v prvním poločase utkání lepším týmem a po většinou vedlo rozdílem dvou až tří branek. Ve 22. minutě vedlo 10:7, ale domácí Miler dvěma brankami zavelel ke snížení na rozdíl jediného gólu a následně Šuma svou pátou trefou srovnal stav utkání. Vyrovnaný byl také poločas, který skončil 12:12. Domácí hráči dokázali na začátku druhé půle poprvé v utkání získat vedení 14:13, ale dlouhých devět minut pak nevstřelili jediný gól. Následovaly tříbrankové série na obou stranách, ze kterých rezultoval nerozhodný stav 17:17 ve 47.minutě. Od té doby bylo k vidění drama hodné souboje dvou ambiciózních celků. Dvěma brankami za sebou přiblížil domácí k vítězství Sochor, ale třetí čistou šanci mu již Malina zlikvidoval a držel tak naděje Zubří. Jeho trenér si následně vybral oddechový čas, ale po něm byli opět úspěšní domácí a to díky Kalousovi. V závěru sáhlo Zubří ke dvěma osobkám na Havláta a Motla a podařilo se jim díky pasivní hře Lovosic snížit na rozdíl jediné branky. Srovnat ale domácí soupeři nedovolili a Zubří na poslední útok již nezbyl čas. Lovosice zvítězily 20:19 a připsaly si důležité body do extraligové tabulky.

Nejlepší střelci Lovosic: Šuma 7/3, Miler 5, Sochor 3
Nejlepší střelci Zubří: Hrstka J. 6, Hrstka M. 4, Stržínek 3

Sedmimetrové hody: 3/3 - 2/1, vyloučení: 3 - 6, rozhodčí: Kohout, Novák, diváků: 350


Jičín – Frýdek-Místek 24:23

3. října 2009 v 21:04 | Kikuška |  *HáZeNá
Jičín - Frýdek-Místek 24:23 (12:14)

Frýdek-Místek odehrál na horké jičínské půdě výbornou první půli a po vyrovnaném začátku dokázal získat vedení 8:11 a 10:13. Domácímu celku se podařilo v závěru poločasu snížit na rozdíl 12:13, ale Pavlík brankou ve 29.minutě získal poločasové vedení 14:12 ve prospěch Frýdku-Místku. Domácímu celku se podařilo utkání srovnat až ve 46.minutě, kdy na 19:19 srovnával nejlepší střelec utkání Chroustovský. Třemi brankami v řadě pak ale hostující tým opět odskočil na 19:22. To na ukazateli svítila 53.minuta a s domácími to nevypadalo nejlépe. Pak ale hosté nedokázali dlouho překonat jičínskou obranu a Jičín zásluhou další tří branek Chroustovského z čtyřgólové série týmu otočil na 24:22. V poslední minutě ještě snížil na rozdíl jediné branky Vacula, ale v zápase, kterému by slušela remíza, se mu bod pro Frýdek-Místek vybojovat nepodařilo.

Nejlepší střelci Jičína: Chroustovský 8/3, Vtípil 4, Bareš 3
Nejlepší střelci Frýdku-Místku: Hes 8/4, Vacula 4, Straka 3, Meca 3

Sedmimetrové hody: 4/4 - 4/4, vyloučení: 3 - 4, rozhodčí: Průcha, Větrovský, diváků: 550


Narozeniny: Seann, Ashley, Gwen

3. října 2009 v 10:57 | kikivskiki |  *Ostatní Star*
Seann William Scott
Povolání: herec
Věk: 33
Datum narození: 3. 10. 1976
Místo narození: Cottage Grove, Minnesota, USA
Výška: 180 cm

Ashlee Nicolle Simpson-Wentz
Povolání: Zpěvačka, herečka, textařka
Věk: 25
Datum narození: 3. 10. 1984
Místo narození: Dallas, Texas, USA
Znamení: Váhy
Výška: 168 cm

Gwendolyn Renée Stefani
Povolání: Zpěvačka, herečka, módní návrhářka
Věk: 40
Datum narození: 3. 10. 1969
Místo narození: Fullerton, Kalifornie, USA
Znamení: Váhy
Členka skupiny: No Doubt