close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

21. Díl

11. října 2009 v 21:31 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*
21.
Angi si mě ustaraně prohlížela. "Hodinu…" opakovala jsem po ni. Kývla. "Jak dlouho už tu sedím sama?" moje oči se zase zavrtávaly do polštářku. "Kolik je hodin?" zeptala jsem se na další otázku. "Je půl třetí…" zašeptala Angi. "Půl třetí?" znovu jsem po ní opakovala. "Všichni jsme se tu u Tebe vystřídali, ale s nikým jsi nemluvila, tak poslali mě jako poslední. Když vyšla Lili z pokoje poprvé," odmlčela se a ustaraně se na mě podívala. Vzhlédla jsem. "Řekla nám, že vůbec nereaguješ. Že máš takový nepřítomný pohled. Byli tu u Tebe všichni a potvrdili to…" znovu jsem sklopila oči, nebyla jsem schopná mluvit. Pět hodin jsem seděla sama v pokoji, čekala jsem na Donnieho. Tak dlouho. "Mrzí mě to," nadechla jsem se. Nechtělo se mi vůbec mluvit. "Že… Že jsem Vás vystrašila." Šeptala jsem, skoro jsem pochybovala, že mě Angi slyší. Kývla a zase mě pohladila po tváři. "Co je s Tebou Katie?" pomalu jsem zvedala oči od polštářku k ní, ale nechtělo se mi odpovídat. Mávla jsem nad tím rukou. "Nepřestane to, když mi to nepovíš." Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas. "Řekni mi to…" prosila dál. Vztekle jsem se na ni otočila. "Řekla jsem NE!" zasyčela jsem. "Dobře" skoro jsem ji neslyšela, jak to potichu řekla. "Promiň. Neměla jsem tak vyjíždět." Provinile jsem sklopila oči a zase jsem pohled zavrtávala do polštářku. Angie mě sestersky objala a políbila do vlasů. "Koukneme se na nějaký film." Navrhla. Nebyla to otázka. Kývla jsem a ona se zvedla. Nechala mě tam zase samotnou. Zoufale jsem se na ni podívala. "Nechoď…" zašeptala jsem. "Hned jsem zpátky. Jen skočím pro film." Povzbudivě se na mě usmála a zmizela ve dveřích. Očima jsem provrtávala dveře a čekala až se vrátí. Uběhly dlouhé čtyři minuty, než se vrátila. "Promiň," omlouvala se hned jak vešla do dveří. "Ptali se mě jak Ti teď je." Zvědavě si mě prohlédla a něco zamumlala. Nechtěla jsem se ptát co. Opatrně zapnula televizi, věnovala jsem ji letmý pohled a odvrátila jsem se k televizi. Mezi tím, Angi položila cd do podavače a posadila se vedle mě na postel. Film začal a já se na něj snažila dívat. Všechna moje pozornost, všechny mé myšlenky, ale byly volně roztroušené. Seděla jsem a předstírala, že mě film baví, ve skutečnosti, jsem podstatu filmu, zavrhla už po první scéně. Romantika. Zamručela jsem. Happy end. Znovu jsem zamručela. Ví, že takové filmy nesnáším. Protočila jsem panenkama a nepřítomně se dívala na televizi. Zdálo se mi, že uběhlo teprve pár minut, ale asi ne, protože se mnou někdo silně třásl. "Ježiši! Kate!" řvala na mě Angi. Pomalu jsem se na ni podívala, ale neslyšela jsem ji. Viděla jsem jen, jak se jí rty rychle pohybují, jak mi něco říká, ale byla jsem úplně mimo. Byla jsem sama. Byla tady se mnou ona, ale když tu nebyl Donnie. Nebyl tu semnou ani pocit bezpečí a… A ochrany, před vším zlým. Pomalu jsem zavírala oči. Angi se mnou začala třást silněji, takže jsem je musela otevřít. Viděla jsem jak mi něco říká. Chtěla jsem ji slyšet. Ale všechny moje smysly byly, jako blokované. Chtěla jsem jí říct, že jsem v pořádku, ale nešlo to, jen jsem otevřela pusu. "Co se děje?!" teď se moje všechny smysly napjaly. Začaly opět nabírat na funkčnosti, jakmile jsem zaslechla Donnieho hlas. Okamžitě jsem se otočila ke dveřím. "Donnie…" vydechla jsem. Cítila jsem jak Angi semnou přestala třást. "Díky, jsi zpátky…" Angi se vděčně podívala na Donnieho a ten byl pořád zmatený. V rukou měl velkou krabici. Moje oči těkaly z Angi na Donnieho a z něj na tu bednu co svíral v rukou. "Co se děje?" zopakoval Donnie svou otázku. "Nevím, Kate, byla úplně bez sebe, když jsi odešel. Byla tady celou dobu, sama, všichni jsme se o ni báli…" Angi mu pověděla všechno. Zahanbeně jsem se podívala na polštář, a oči jsem měla sklopené i když už Angi odešla. "Katie," vzdychl Donnie. Položil krabici opatrně na zem a posadil se za mnou. Pocit bezpečí mě okamžitě naplnil. Schovala jsem se do jeho objetí a přitiskla se víc k němu. "Promiň" zašeptala jsem. Pohladil mě po vlasech a políbil mě. "To Ty promiň, nevěděl jsem, že Tě to tak sebere, když odejdu na tak dlouho pryč." Podívala jsem se mu do obličeje a viděla jsem v něm bolest. "Myslela jsem, že už se nevrátíš." Znovu jsem zašeptala. "Katie, blázínku, neopustím Tě, miluji Tě." Šeptal mi do ucha, a jeho rty byly tak blízko, že se mě dotýkaly. Políbil mě na krk a přitiskl si mě pevněji k tělu. Cítila jsem teplo z jeho kůže. Bez něj mi byla taková zima. Donnie mě pustil a zvedal se z postele. Bolestně jsem se na něj podívala. "Nechoď." Prosila jsem. Jeho oči vzhlédly a on se na mě konejšivě usmál. "Neboj, lásko, budu tady. Chtěl jsem Ti jen udělat radost." Zpozorněla jsem. "To jsi nemusel." Znělo to upřímně. Bylo to upřímné. Opět se usmál. Podal mi krabici a kývl hlavou. "Otevři ji." Jeho úsměv se rozšířil, když uviděl mou zvědavost. Pomalu jsem prsty přejížděla po krabici. Roztrhla jsem papír. A pomalu ji začala otevírat. Když jsem ji otevřela, opatrně jsem nahlédla dovnitř krabice. Zvedla jsem obočí, když jsem viděla co v ní je. "To jsi opravdu neměl." Zašeptala jsem a vyndala dárek z krabice. "Chtěl jsem." V rukou jsem držela tenký notebook, v černé barvě. Stříbrné jablko na mě zářilo. "Děkuji." Vzhlédla jsem a všimla si jeho potěšeného výrazu. Notebooky od Apple, byly drahé. "Ale já pro Tebe nic nemám." Povzdechla jsem si. "Ale, Ty jsi mi už dárek dala…" zvedla jsem obočí. "Sebe," zašeptal. Podívala jsem se a jeho výraz byl vážný. Zrudla jsem a rychle jsem se podívala jinam. "Ještě něco tam je." Oznámil Donnie. Podívala jsem se do krabice a na dně ležely klíčky. Od auta. "Stojí venku." Sklopil oči. U klíče visel i přívěšek. Přívěšek ve znaku Audi. Rychle jsem se zvedla z postele. Společně, jsme jeli do garáže, a Donnie mi dal ruce přes oči. Chvíli mě vedl a pak se ruce stáhl. Stála tam krásná Audi Q5 v černé metalíze. Obdivně jsem zamrkala.


Autor : KRISTEN
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikuška Kikuška | Web | 11. října 2009 v 21:39 | Reagovat

Celkem smutné  :-( jsem zvědavá co bude Kate dělat a jak to zvládne bez Donnieho v Česku, když už teď z toho byla dost mimo, bobek.

2 MrS.ChRiStiE MrS.ChRiStiE | Web | 11. října 2009 v 21:40 | Reagovat

asi se to odráželo od mé nálady..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama