close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

23. Díl

19. října 2009 v 21:34 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*

23.
Cesta z New Yorku uběhla velmi rychle. V letadle bylo rušno. Já jsem se přes uličku bavila s Angi a Jordanem a Tj povídal něco Donniemu. Lily se bavila s mou mamkou. Ty dvě jediné nešlo slyšet. Potom jsme se museli utišit, ostatní cestující chtěli spát. Zamumlala jsem pár sprostých nadávek a opřela hlavu o Donnieho rameno. I když jsem byla trochu vyspaná, v letadle jsem usla. Celou cestu jsem prospala. Když jsem se probudila, měla jsem ruku propletenou s Donnieho opřenou o jeho nohu. Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni a on na mé hlavě. Zavrtěla jsem se, chtěla jsem se víc přitulit k Donniemu. Ten ale bleskově zvedl hlavu a usmál se na mě. "Už budeme přistávat." Zašeptal, ani nevím jak dlouho cesta trvala. Když jsme přistáli, ani se mi nechtělo vstávat z toho krásně vyhřátého sedadla, ale musela jsem. Letuška na mě už tak za ten rámus byla dost naštvaná. Provinile a omluvně jsem se na ni usmála, ale ona na můj usměv nereagovala. Její oči spočinuly na Donniem. Obdivně zamrkala a já ji zaraženě pozorovala. Tak se jí snažím omluvit, za ten rámus co jsme způsobili a ona mi balí Donnieho? Grrrr… provokativně jsem Donnieho chytla za ruku, tak aby jí to neuniklo. "Lásko?" zavrčela jsem, stále podrážděná z jejího, naštěstí ne oboustranného, takže neúspěšného flirtu. Donnie si všiml mojí náhlé změny nálady a tak pátral po příčině. Pak si všiml, jak k němu letuška vysílá svůdné pohledy. Sevřela jsem ruce do pěstí a potichu zanadávala. Objal mě kolem pasu a políbil mě na krk. Letuška uhnula pohledem na nás. Na mého Donnieho. A my vyšli z letadla. Venku byla tma, mrkla jsem na obrovské hodiny a zjistila, že je půl deváté večer. Na letišti nás odbavili, zkontrolovali a my mohli jít dál. Před letištěm na nás čekal mamčin přítel, mamka od Angi a rodiče od Lily. Postupně jsem se na ně usmála a obejmula jsem Marka. "Rád Tě vidím," zamumlal Marek a zvědavě si změřil Donnieho. "Kdo to je?" zašeptal tak abych to slyšela jen já. "Donnie… Ale tady to bude Dany ok?" odpověděla jsem a natáhla se pro Donnieho. "Donnie," chytla jsem ho za ruku a ukázala na Marka. "Tohle, je můj nevlastní taťka Marek. Marku, tohle je můj Donnie." Slovo můj jsem zdůraznila a vesele se přitom usmála. Potřásli si rukou, Marek se na něj zdvořile usmál a šel přivítat mamku. Padli si do náručí, jako kdyby se sto let neviděli. Podívala jsem se po Markově autě. Jeho černý citroen stál kousek od nás. Když jsem viděla jeho auto, vzpomněla jsem si na moji audi. "Donnie… Audi." Zamumlala jsem. Donnie se na mě usmál a ukázal ke skupince lidí. Byli oblečeni v reflexních vestách a ukazovali si na mou audinu. Kývla jsem na mamku a šla pro auto. Kufry jsme s Donniem, ale napřed narvali do Markova auta. Ruku v ruce jsme šli pomalu k těm lidem. "Dobrý večer," oslovila jsem je první, aby přestali obkoukávat auto a věnovali mou pozornost mě. "Potřebujete něco?" jeden z nich se na mě podezíravě podíval a nadzvedl obočí. "Ano, tady máte papír o tomhle autu," zamávala jsem mu s papírem před nosem a strčila mu ho do rukou. Když si dočetl ten dokument, překvapeně se na mě usmál. "Promiňte, tady máte klíčky." Podal mi je a odkráčel do garáží. Zamávala jsem na mamku a ona nastoupila za Markem do auta. Rozloučila jsem se ještě s Tj, Lili, Angie a Jordanem s tím, že se snad brzy uvidíme. Donnie se s nimi taky rozloučil a my vyjeli do našeho města. Do Ostravy. Cestou jsme míjeli naše nákupní centrum shopping park, projížděli jsme Svinovem a konečně dorazili do Poruby. Náš paneláček se tyčil pyšně, snad až do mraků. Donnie obdivně hvízdl. S mým udivením, jsme s Markem našli dvě volné místa. Sešli jsme se u vchodu a já zjistila, že Marek má sebou i svou malou dceru. "Ahoj Katie," pozdravila mě vesele. Měla jsem ji ráda jako svou skutečnou. "Ahoj Emo." Pohladila jsem ji po těch jejích blonďatých vláskách. Upřela na Donnieho svoje velké modré oči a zvědavě si ho prohlížela. "Tohle je Dany," chytla jsem ji za ruku a postavila před Donnieho. "Ahoj," v Americe jsem se divila, jak dobře ovládá češtinu a další jazyky. "Ahojky Dany," odpověděla Ema vesele. Otevřeli jsme hlavní vchod a jeli výtahem do našeho patra. Nemuseli bychom, ale s těmi kufry. Mamka pomalu odemykala byt a rozsvítila v předsíňce, nebyla sice nějak velká, ale stačilo nám to. Mamka vešla do svého pokoje, který byl hned naproti hlavním dveří. Kdysi jsem tam měla pokojíček já, ale od té doby, co je s námi Marek, jsem se uskromnila. Ale postel jsem si vzít nenechala. Pomalu jsem uvedla Donnieho do svého pokoje. Rozsvítila světlo. Donnie se uchechtl. Tom měl pravdu. V jednom rohu, byla nástěnka a ta byla celá ověšena Donnieho fotkami. Cítila jsem, jak mi krev proudí do líček. Rychle jsem od něj odvrátila pohled. Musela jsem začít něco dělat. Pomalu jsem otevřela kufr a začala si vybalovat věci. Donnieho dárek : notebook, jsem položila na svůj a krabici jsem zasunula pod postel. Všechno jsem roztřídila a uklidila. Donnie mě mezi tím pozoroval a já se vrhla i na jeho věci. Něco jsem dala k sobě do skříně a něco do volných šuplíků. Byla neděle. Zítra musím do školy. Naštěstí, nám neslibovali žádnou písemku. Nastavila jsem si budík a zamířila do sprchy. Ve sprše jsem nebyla dlouho. Pospíšila jsem si, aby se mohla umýt i malá Ema. Když jsem procházela kolem pokoje od mamky, zaslechla jsem kus jejich rozhovoru. Řešili mě a Donnieho: "Není pro ní až moc starý?!"

BY: KRISTEN
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikuška Kikuška | Web | 22. října 2009 v 17:23 | Reagovat

hej jsem zvědavá co na Donnieho budou říkat holky  :-D  a co teprve na TJ  ;-)

2 MrS.ChRiStiE MrS.ChRiStiE | Web | 22. října 2009 v 20:10 | Reagovat

[1]:  :-) dočkáš se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama