close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

28. Díl

30. října 2009 v 22:15 | kikivskiki |  *Život a Moje Star*

28.
"Jak se jmenuje?" zeptal se Donnie po chvíli, kdy ho Betynka přestala nutit, aby ji házel uzel. "Betty," odpověděla jsem a pozorovala ji, jak se spokojeně válí v trávě. "Přestaň!" okřikla jsem ji, ona mě ale ignorovala a dál vesele špinila svůj čistý kožíšek. Protočila jsem očima a rychle se podívala na Donnieho. "Tak co?" usmál se na mě a pak se podíval na Betty. "Je fajn, kolik jí je?" rychle jsem v duchu počítala její věk. "11." Odpověděla jsem a podívala se na ni. "Tak to bych neřekl," usmál se a kývl směrem k ní. "Tolik elánu jsem u žádného psa, už dlouho neviděl." Zasmál se a chytl mě kolem pasu. Otočila jsem se na něj tak, abych mu viděla do obličeje, zdálo se, že byl klidnější a vyrovnanější. Postavila jsem se na špičky, abych ho mohla políbit, sklonil hlavu a polibek mi dychtivě vrátil. "Ehm…" někdo si za námi odkašlal, rychle jsem svěsila ruce Donniemu z krku a jedno jsem se chytla za ruku a tou druhou, nervózně zastrčila pramínek za ucho. "Nerad ruším…" pronesl taťka sarkasticky. Šlo na něm, ale poznat, že by to udělal klidně znovu. Rozrušená z jeho výrazu jsem kývla. "Potřebuješ něco?" pokud na světě, byl někdo, komu se dařilo mi ustavičně kazit náladu, nebo se s tím dotyčným, aspoň pohádat, byl to on. Táta. Oba jsme, byli mlčenlivý typ, v tomhle ohledu si naše povahy dokázaly vyjít vstříc. Ale jakmile, jeden z nás něco chtěl, šli jsme si tvrdě za cílem. Když jsem nad tím přemýšlela, byli jsme stejní v tom, že nám nevadila samota, byli jsme odjakživa samotáři. S Donniem se sice můj názor nezměnil, ale bez něj jsem teď samotu vnímala úplně jinak. Jako kdyby mě kus odtrhli. Když jsem si vzpomněla, na těch skoro 5 hodin bez něj, otřásla jsem se a v obličeji se mi objevil vyděšený výraz. Podívala jsem se na Donnieho a pevněji ho k sobě tiskla, všimla jsem si jak se na mě upírají dva ustarané pohledy. Otcův pohled vzhlédl a já se na něj opatrně podívala. Všimla jsem si, že se vyčítavě dívá na Donnieho, šlo poznat, že mu můj vystrašený výraz dává za vinu. "Tati, tak co potřebuješ?" zamumlala jsem a snažila jsem se, abych vypadala veseleji, podle jeho výrazu, se mi to však nedařilo. Zakoulela jsem očima a čekala co z něj vyleze. "Jak se jmenuje oblíbená motorka od Kristýn?" ajéje, řekl mi mým jménem, mým papírovým, já se, ale všude podepisuji jako Kate, je to lehčí. Vždycky se mi americké jména líbila, takže jsem se vydávala za Kate. Všichni na to navykli, tak jako jsme navykli na to, že si Anny nechává říkat Angi. Tak prosté, dokonce mi tak začali říkat i učitelé. Na mém papíru, vždy bylo jen Kate, a oni už věděli, kdo se za tím, pseudonymem skrývá. Jasně, že já. Ve skutečnosti Kristýna, Kristen, Týna. Prostě české, prosté jméno Kristýna. Když už mi měli říkat, mým pravým jménem, tak jedině Kristen. Taky lehčí. Asi budu muset s pravdou ven. Zakoulela jsem očima, myslela jsem, že jsem to Donniemu říkala. Ale asi se mi o tom jen zdálo. "Yahamaha," odpověděl Donnie nevzrušeně. Jak ví moje skutečné jméno? Sakra. "Dobře, a jaký typ?" zeptal se taťka znovu. Doufal, že to Donnie nebude vědět, tak ho chtěl, očividně, poučit, jak to, že nezná oblíbené věci své přítelkyně. "YZF 600 R." odpověděl Donnie, šlo na něm poznat, jak se nad tátovou nedůvěrou a očividným zklamání ze správných odpovědí baví. "Jak si Kristýn nechává říkat? Jak se představuje?" zeptal se otec s nadějí v hlase, že tato odpověď bude špatná. "Kate," odvětil Donnie a lišácky se na mě podíval. "Přestaneš laskavě s tím dotazníkem?!" zasyčela jsem na otce skrz zuby. Sklapl čelist, protože chystal další otázku. "Děkuju…" zamručela jsem a omluvně jsem se podívala na Donnieho, opět se dobře bavil. Děsná sranda, pomyslela jsem si sarkasticky. "Půjdeme…" nebylo to oznamování, zdůraznila jsem to tak, aby to vypadalo jako rozkaz. Donnie pobaveně kývl a taťka se na mě rozčíleně díval. Nenechala jsem ho, aby Donnieho mučil dalšími otázkami. Ale ani já jsem na to neměla tolik času, musela jsem ještě udělat nějakou práci do školy. Naši oblíbenou knížku, vypsat obsah, popsat obsah a postavy, děj a co se nám na ni líbilo. Poté popsat autorku a tak dále… Já jsem si už byla jistá o čem budu psát. O Stmívání a jeho autorce Stephenie Meyerové. Milovala jsem tuto knížku, mohla bych ji a další díly číst pořád znova. Stephenie i potěšila fanoušky a vydala další chybějící díl. Díl, který popisoval děj Stmívání, ale očima Edwarda, mého vysněného prince. Když jsem nad ním uvažovala, zdůvodňovala jsem si to tak, že holky čekají na prince na bílém koni, já čekám na prince s vlastnostmi od Edwarda, a kdyby to byl i ten upír, nebo mimo jiné i sám Edward, vůbec by mi to nevadilo. V té době, samozřejmě. To jsem nemohla spát nejen kvůli tomu nadpozemsky úžasnému a nádhernému upíru, ale taky vůli toho nádherně vypadajícího zpěváka skupiny NKOTB. Donnieho. Nádherné představy o tom, že ho jednou potkám a bude mezi námi, něco jako bylo teď mě provázely snad každou noc, střídalo se to. Někdy byly sny o Donniem, a pak chvílemi o upírech, kde jsem figurovala hlavní roli, samozřejmě. Jako upírka, jsem byla krásná, ani jsem se nepoznala. Ucítila jsem, jak mi Donnie zmáčkl ruku, tohle gesto, mě přinutilo, abych přestala snít s otevřenýma očima. Tohle gesto mě i ujistilo, že tohle není sen, ale skutečnost. Fakt. Že slavný a úžasný zpěvák skupiny NKOTB, je tu semnou. Zrovna se mnou. Můj krásný a většinou vysněný Donnie Wahlberg, mě teď držel za ruku a říkal mi sladká slova lásky.

AUTOR: KRISTEN

btw.: Toto, je poslední díl který zde uvidíte v tomto měsící a do poloviny listopadu zde další také nečekejte, musím nadepisovat, abych je zde mohla pak jen vkladat a neměla tak žádné stresy s dopisováním. Takže i uvažuju, že tohle bude i konec I. Série Život a Moje star. a Příjde na "řadu" II. Život s Mojí star.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikuška Kikuška | Web | 30. října 2009 v 22:27 | Reagovat

Teda ten taťka je ale otravný  :-D a doufám, že se tu objeví i ta druhá povídka  ;-)

2 KRISTEN KRISTEN | Web | 30. října 2009 v 22:28 | Reagovat

ehmmmm :D jo tak to je problém :D velký mega velký :D

3 Kikuška Kikuška | Web | 30. října 2009 v 22:30 | Reagovat

:-D

4 MilesNannie27 MilesNannie27 | E-mail | Web | 28. července 2011 v 13:31 | Reagovat

People deserve wealthy life time and <a href="http://bestfinance-blog.com/topics/home-loans">home loans</a> or just financial loan can make it better. Just because freedom depends on money state.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama