
Uslyšeli jsme chrastění klíče v zámku a rychle jsme vyskočili z postele. Začali jsme se zděšeně oblékat a stlát postel. I když už jsem nebyla dítě, pořád mi to bylo před rodiči trapné, že mám "pánskou" návštěvu. "Ahoj děcka! Viděli jsme venku auto, tak jste už asi dorazili, co?" Ozval se taťkův hlas a my jsme seběhli dolů ze schodů. "Ahoj, jo, předchýlí jsme dorazili." Objala jsem je a vrátila se zpátky k TJ. "Dobrý. Pozdravují vás naši." pozdravil je TJ a objal mě kolem pasu. Mamka se na mě významně podívala a pokynula hlavou, ať jdu za ní do kuchyně. Postavila tašky s nákupem na stůl a začala vybalovat. "Tak co? Povídej." A tak jsem jí začala vyprávět, jak jsem se poznala s rodiči od TJ. A najednou ze mě vypadlo něco, na co nejspíš ještě bylo brzo: "Víš, mami, chtěla bych tady zůstat." "Prosím?" řekla mamka překvapeně a sedla si na židli. Hned jsem k ní přiskočila a chytla jí za ruku. "Maminko, promiň, že jsem ti to řekla takhle. Chtěla jsem počkat, ale prostě…" Nevěděla jsem co dál říct. Mamka mě pohladila po vlasech a pak jen hlesla: "Já jsem věděla, že to přijde." Objala mě a dodala: "Ale je ti jasné, kolik kolem toho bude papírování." Překvapeně jsem se na ni podívala a přikývla jsem. A taky jsem věděla, že se stejně budu muset na nějakou dobu do Česka vrátit.
Všechno to trvalo dost dlouho, ale na konec jsem své 21. narozeniny oslavila už v Kanadě s TJ (ale o tom později). Rozloučit se s mými nejbližšími bylo těžké, hlavně s rodinou. S Marťou jsem se rozloučila v hospodě, kde jsem poprvé potkala Filipa. Myslela jsem, že se mi to všechno vrátí, ale nestalo se tak. Byla jsem úplně v klidu a užívala si poslední večer v mé rodné zemi.
Když jsem se vrátila zpátky do Kanady, uvědomila jsem si, že jsem tam bez rodičů a mám tu jen jednoho člověka, kterého znám. TJ. Čekal mně na letišti s velkým plyšovým medvědem. Přiběhla jsem k němu a objala ho. "Toho medvěda, ti tu nechali vaši. A ještě tohle." Podal mi dopis. Sedla jsem si na lavičku a začala číst: "Ahoj zlatíčko. Doufám, že budeš pokračovat v práci, která tě baví a že na nás budeš pořád myslet. Medvídka ti TJ určitě dal…" tss medvídka, pomyslela jsem si a podívala se na plyšáka vysokého asi 50 cm, který "seděl" na lavičce mezi mnou a TJ. Pak jsem pokračovala "Ze začátku to bude těžké, ale ty jsi silná a zvládneš to. Až se trošku zabydlíš, zjistíš, že už jsi tam jako doma. To nám pak musíš dát vědět a my se za tebou (pokud to vyjde) přijedeme podívat. Ještěže je teď ten internet a my tě můžeme vidět aspoň na tom Skypu. Tak se tam zabydluj a pozdrav TJ a vzkaž mu, ať na tebe dá pozor. Pápá, máme tě rádi!" Na konci dopisu byli podepsaní skoro všichni mí příbuzní a kamarádi. Vyhrkly mi slzy a já se sesypala. Objala jsem méďu. TJ si ke mně přisedl a přitiskl si mně k sobě. "To bude dobrý, zlato. Já na tebe budu dávat pozor. Nemusíš se bát. Budu tady s tebou." Chytl mě kolem ramen tak, abych se na něj podívala. "Miluju tě." Políbil mně a já věděla, že se s ním cítím v bezpečí. Chvíli jsme v objetí seděli na lavičce a pak jsme šli k autu. V autě jsem si pustila kapelu Kryštof a vytuhla jsem. Bylo toho na mně moc.
Ráno jsem se vzbudila už v posteli vedle TJ. Vůbec jsem nevěděla, jak jsem se tam dostala. Opatrně jsem vstala, abych TJ neprobudila a šla prozkoumat dům. Bylo to takové menší "klučičí doupě". Všude poházené věci a v lednici žádné jídlo. Šlo vidět, že je TJ hodně na cestách a doma tráví minimum času. Vrátila jsem se zpátky do ložnice a potichu jsem se převlékla. Chtěla jsem jít nakoupit. Bohužel se mi podařilo vzbudit TJ. "Co je? Kam se chystáš?" Vyskočil z postele a rychle si začal uklízet oblečení ze země. "No, chtěla jsem jít něco nakoupit. Jen mi řekni, kde je obchod a já už si tam dojdu." TJ přestal uklízet a udiveně se na mně podíval. "Sama? Vždyť to tady neznáš. A ten obchod je celkem daleko. Musela bys jet autem. Raději pojedu s tebou." A už si to šinul ke dveřím. V podstatě měl pravdu. A tak jsme společně jeli na náš první nákup. V obchodě se mi TJ omlouval za ten nepořádek, co má doma. Bylo mi jasné, že byl zase někde na závodech, a že neměl čas si ho uklidit, ale i tak jsem ho nechala, aby se mi omluvil :b
Po snídani jsem se dala do uklízení. Měla jsem toho 2x tolik, protože jsem musela uklidit svoje a TJ věci. Naštěstí mi TJ pomohl a uvolnil mi skříň, abych si měla kam dát svoje věci. Po uklízení jsme si s TJ sedli na gauč a pustili si televizi. Bohužel nevím co v ní dávali, protože…však vy víte :b
SupEr =O** <3*