close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Oh, Canada - 9. díl

5. října 2009 v 17:56 | Kikuška |  >>OH, CANADA<<
Probudila jsem se a ospale se rozhlédla kolem sebe. Trhla jsem s sebou, když jsem viděla vedle sebe někoho ležet. Přehodila jsem přes sebe peřinu a nasadila si brýle. Já jsem hloupá, řekla jsem si, když jsem si uvědomila, že vedle mě leží TJ. S klidem jsem si sundala brýle a přitulila se k němu. Opatrně, abych ho nevzbudila, jsem mu položila ruku na hruď. Skoro neslyšně oddychoval a jemně se usmíval. Byla jsem šťastná, že je tu semnou a že je to zrovna on. Přejela jsem očima po pokoji a zakotvila na nástěnném kalendáři. Pane bože, už za 4 měsíce odjíždíme. Doufám, že mi to uteče pomalu. Z chodby jsem slyšela kroky. Mamka už je asi vzbuzená. Pak už šlo slyšet jemné zavrzání schodů. "Dobré ráno, lásko" řekl TJ a něžně mě políbil do vlasů. "Dobré ráno." Usmála jsem se na něj a polibek mu opětovala. "Tak co dneska podnikneme?" zeptal se mně a já se na něj udiveně podívala. "Ty tady ještě zůstáváš? Já myslela, že už zase pojedeš pryč. Tak to jsem ráda, že mi nikam neodjedeš." Pohladila jsem ho po ruce a pokračovala. "No a co bys tak chtěl dělat? Můžeme jít třeba lyžovat. Nevím, jak budeš chtít." "No tak to bychom mohli, ale co kdybychom se šli spolu projít? Jen my dva? Slyšel jsem, že je tady jedno krásné jezero." Posadila jsem se na postel a nedočkavě jsem přikývla. TJ se ke mně naklonil a něžně mě políbil na krk. Jemně jsem mu prohrábla vlasy a políbila ho. V tom někdo opatrně zaklepal na dveře. "Můžu?" zeptala se mamka. "Jo jasně, pojď dál." Odpověděla jsem a mezitím se dveře otevřely. "Tak co, děcka, vidím, že jste vzbuzení. Co byste řekli na snídani?" mrkla na nás mamka a čekala na odpověď. TJ se jen stydlivě zakryl. "No podle toho co bude." Šibalsky jsem se na mamku podívala a bylo mi jasné, co budeme jíst. Když mamka odešla zpátky do kuchyně, podívala jsem se na TJ a musela jsem se zasmát. Pořád ležel zakrytý pod peřinou s očima přilepenýma na dveřích. "Co ti je?" zeptala jsem se ho udiveně. Jemně sebou trhl a usmál se na mě. "Nic." Odpověděl a sedl si na postel. Bylo mi jasné, že se před mamkou nejspíš styděl. Já bych se před jeho rodiči nejspíš taky styděla. Objala jsem ho ze zadu kolem ramen a políbila ho na krk. Po těle se mu udělala husí kůže. Chytl mě za ruce a hladil mě po nich. "Tak co, děcka? Jdete?" ozval se z kuchyně zmatený hlas mamky. "Jo už, už." Odpověděla jsem. Zvedla jsem se z postele a začala se oblékat. Nenápadně jsem se podívala na TJ. Pořád seděl na posteli a díval se do neznáma. Když mě přistihl, jak se na něj dívám, rychle vstal a začal se oblékat. Sešli jsme dolů a z kuchyně se linula vůně kávy a lívanců. Miluju lívance. Sedla jsem si ke stolu a TJ si sedl vedle mě. "Dobré ráno." Řekl taťka a s velkým zívnutím vešel do kuchyně, mamka se na něj vyčítavě podívala. Taťka jen stydlivě sklopil oči a dal jí pusu na tvář. "Dobré ráno." Odpověděli jsme sborově. Taťka se na nás s pozvednutým obočím podíval a začal se smát. Smích je, jak každý ví, nakažlivý a tak jsme se začali smát všichni. Mrkla jsem na TJ a ten se spokojeně zakousl do lívance.
Po snídani jsem šla rozestlat postel a TJ pomohl mamce umýt nádobí. Mamka ho chválila, že "takového šikovného kluka ještě neviděla." Musela jsem se smát a tak jsem z pokoje zakřičela: "A co náš Jarouš?" nastražila jsem uši a poslouchala, co mamka odpoví. "No jo, ale Jarda byl takový, protože jsme ho vychovali my!" Říkala jsem si, že bych chtěla vidět, TJ jak se zrovna tvářil, protože mi mamka odpověděla česky. Otevřela jsem okno a začala uvažovat, kdo asi vychoval TJ. Jeho rodiče musí být určitě hodní. Snad je někdy poznám…
TJ přišel za mnou do pokoje a začal se převlékat. "Tak co, půjdeme? Ty víš, kde je to jezero? Protože já to nevím." Podíval se na mě vyděšeně. "Jasně, že to vím. Neboj," s úsměvem jsem se na něj podívala a začala se převlékat. Když jsme byli oba nachystaní, sešli jsme dolů a řekla, že se vrátíme na oběd, no a kdybychom se náhodou zdrželi, tak že zavoláme. Mamka souhlasně přikývla. S TJ jsme vyšli do nádherného počasí. I když svítilo sluníčko, pořád ještě byla zima, aspoň netál sníh. Cestou jsme si povídali o všem možném. Dokonce i o našem datu odjezdu z Kanady, ale pak jsme to téma rychle zahnali, protože jsme už na obzoru viděli to krásné jezero. Zastavili jsme se a kochali se krásnou přírodou. Objala jsem TJ kolem pasu a opřela si hlavu o jeho rameno. Po chvíli do mě TJ ždrcl a pohodil hlavou směrem k jezeru. "Nechceš se jí klouzat." Očička mu klukovsky zajiskřila a už běžel k jezeru. Obracel se na mě a mával rukama, ať jdu za ním. Rozběhla jsem se a dohnala ho. Opatrně jsme našlapovali na led. Když jsme byli dál od břehu, TJ mě chytl za ruku a rozběhl se a já s ním. Pak už jsme oba leželi na studeném ledě a smáli jsme se. Podklouzla mi totiž noha a stáhla jsem TJ s sebou na led. Vstali jsme a zkoušeli jezdit dál a dál. Jezdili jsme kolem sebe a padali si vzájemně do náručí. Najednou něco zapraskalo. Zděšeně jsme vyskočili a běželi jsme zpátky na břeh. Tam jsme oba padli na sníh a zrychleně jsme dýchali. Podívali jsme se na sebe, a když jsme viděli svoje vyděšené obličeje, začali jsme se smát. Oba jsme chytli záchvat smíchu, a málem jsme se nemohli ani nedechnout. "Dost, už dost." Smál se TJ a začal na mě házet sníh. A tak začala koulovaná. Když jsme byli oba mokří a promrzlí na kost, zvedli jsme se ze země a šli jsme zpátky. V tom se TJ zastavil na místě, kdy jsme spolu stáli, a otočil se na mně. Chytl mně za ruce a podíval se mi do očí. "Víš, nad čím jsem ráno přemýšlel?" Vzpomněla jsem si, jak ráno seděl na posteli. Zakroutila jsem hlavou a neslouchala. "Už se známe asi tak 3 měsíce, že? Jsi ta nejúžasnější holka, co jsem kdy znal. Dokážeš mě překvapit a rozesmát. Když nejsem s tebou, moc se mi po tobě stýská a nejraději bych se za tebou rozjel. Víš…já…já… Miluju Tě." Podíval se na mě a čekal, co bude dál. Já už jsem měla slzy v očích a rychle ho objala. Držela jsem ho a říkala si, že už ho nikdy nepustím. "Já tě taky moc miluju TJ." Najednou mi začal zvonit telefon. "Ano, prosím?" řekla jsem šťastným a zároveň uplakaným hlasem. "Stalo se něco? Já jen volám, jestli už jdete. Jestli už mám chystat oběd." Odpověděla mamka ustaraně. "Jo, jasně. Za chvíli jsme tam." Dala jsem zpátky telefon do kapsy a chytla TJ za ruku. Políbil mě a pochladil mě po tváři.
Když jsme do šli domů, mamka se trochu rozzlobila, když jsme vešli do dveří celí mokří, ale když viděla naše šťastné obličeje, hned nám všechno odpustila a roztáhla sušák na prádlo.
V ten den jsem si na kalendář už ani nevzpomněla. Byla jsem s TJ a nechtěla jsem si kazit náladu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MrS.ChRiStiE MrS.ChRiStiE | Web | 5. října 2009 v 18:10 | Reagovat

:-) ooo taková romantika :-)

2 Kikuška Kikuška | Web | 5. října 2009 v 18:11 | Reagovat

:-D newím co mě to tak popadlo  :-) asi nálada taková  :-D

3 MrS.ChRiStiE MrS.ChRiStiE | Web | 5. října 2009 v 18:16 | Reagovat

no to by mě teda zajímalo :-|  :-)  O_O  :-)  :D  O_O  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama