
Listopad 2009
Dane Tudor
29. listopadu 2009 v 14:03 | Kikuška | *Freestyloví lyžaři*
Jméno: Dane Tudor
Věk: 20
Národnosti: Američan, Australan
"Domácí hory" : Red Resort, Rossland, BC
- jiný sport, který dělá je motocross.
Jestli chcete vědět víc tak se podívejte tady: http://www.danetudor.com/
Časem možná ještě něco přeložím...
Zubří : Karviná (32:24)
29. listopadu 2009 v 13:21 | Kikuška | *HáZeNáTak jsem se dívala dneska na úžasný zápas Zubří, proti Karviné. Opravdu nádherný zápas a Zubří dokázalo, že má na to porazit Karvinou. Zubří hrálo fakt skvěle. Miluju když hraje Zubří!! Jde prostě vidět, že Zubří je sehrané a klape jim to. Nejvíc se mi líbilo jak hrál Kubík Hrstka
a Ondra Mika. No a samozřejmě Stržínek a jeho sedmičky, taky úžasné!
Zubří - Karviná 32:24 (19:12)
V tradičně bouřlivé atmosféře se událo utkání dvou velkých rivalů a aspirantů na přední příčky extraligy. Dramatická v něm ale byla pouze první polovina úvodního poločasu, ve které se oba celky střídaly ve vedení do stavu 6:5 pro Zubří. V dalších minutách se přestalo dařit karvinské ofenzívě, se kterou si obrana Zubří podporovaná výkonem brankáře Maliny dokázala poradit a tak již do přestávky domácí získali sedmibrankové vedení 19:12. Ani vstup do poločasu druhého se Karviné nevydařil a ve 38.minutě prohrávala o devět branek 14:23. Pěti góly v řadě pak hostující celek dokázal zkorigovat na nadějných 19:23, ale další branková série Zubří vrátila domácím klid a pohodu. Zubří utkání kontrolovalo do samého konce a připsalo si další dva body za vítězství 32:24.
Nejlepší střelci Zubří: Stržínek 11/5, Mika 7, Hrstka J. 4
Nejlepší střelci Karviné: Mrózek 8/5, Petrovský 3, Zdráhala 3, Vančo 3
Nejlepší střelci Karviné: Mrózek 8/5, Petrovský 3, Zdráhala 3, Vančo 3
Sedmimetrové hody: 5/5 - 6/5, vyloučení: 5 - 6, rozhodčí: Vangelis, Nesvadba, diváků: 1000
Alooohááá =D
28. listopadu 2009 v 16:22 | kikivskiki | KRISTEN DIARY*
Amanda.... Ani nevim, proč ji semka dávám... Ale asi proto, že ji po 6 díle, dokážu více pochopit... Dřív mi to nedocházelo a unikaly mi důležité informace, teď se na to dokážu dívat z jejího pohledu i z pohledu další - díky bohu - nezúčastněné osoby.
Nuže, ale chtěla jsem Vám toho zde tolik napsat =D zatím mě to semka baví psát, co mě štve a naopak - co mě těší =D =)
Musím se Vám pochlubit =D už mám nadepsaný 45. Díl =D muhehe =D
A dneska (28.11.) jdu s kamarádkami do kina =) na nový měsíc =) už se těším, ještě pár hodin a uvidím Edwarda, bohužel pro mě, jen na plátně =( =D Ale ten čas mi tak pomalu utíká, asi je to tím, že se tak moc těším =D
No dááále =D měli jsme školu =D pro pána krale =D testy, testy, testy...! Pfff.. Ale co je nenapadlo?! Chřipkové prázky..! =// Takže jsme v pátek, absolvovali školu jen o 11 lidech =D taky dobrý =D Učitelé se zbláznili... Jeden nám dokonce řekl, že s chřipkovýma práázkama nesouhlasí, dokonce řekl, že lidí umírá málo. Takže čeká na to, až těch lidí bude umírat víc?! Čekaj snad na tohle?! Kruci to je 21.století a my nemáme ani lék na prasečí chřipku. Nechali by nás chodit do školy, ikdyby venku řádil mor?! Pfff... Asi ano...
Dááálee.... Chtěla bych Vám říct, že se mi strašně libi nové CD od Lady Gaga a pár písniček od Britney Spears, hlavně jedna, která mi něco říká a dokonce! Znám i její překlad! =D Dále, miluju NKOTB a Donniho =D velmi, řekněme, velmi nečekaná skutečnost, že ano?
Noooo... už moc mluvííím... Tak Pp
KRISTEN
Martin Chodúr
24. listopadu 2009 v 16:59 | kikivskiki | *Ostatní Star*
Povolání: Zpěvák
Věk: 20
Datum narození: 24. 11. 1989
Místo narození: Plzeň, Československo
Znamení: Střelec
Člen skupiny: Robson
Věk: 20
Datum narození: 24. 11. 1989
Místo narození: Plzeň, Československo
Znamení: Střelec
Člen skupiny: Robson
Martin Chodúr je studentem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Studuje hru na klarinet.
Paramore - Brick By Boring Brick (Behind the Video)
23. listopadu 2009 v 20:23 | Kikuška | VIDEOKLIPYOh, Canada - 13. díl
23. listopadu 2009 v 19:48 | Kikuška | >>OH, CANADA<<
Další den byl celkem zmatkový. Na druhý den jsme měli odjíždět a tak jsem musela balit. TJ byl v klidu. Už byl zvyklý a věděl, co si má sbalit. Seděl na gauči a pozoroval, jak odbíhám z jednoho místa na druhé. "Nechceš pomoct?" zeptal se po asi půl hodině. To už jsem jen stála před hromadou věcí a třídila. "Tohle ne…to se může hodit…" Dívala jsem se na věci a potichu si odříkávala své souhlasy a nesouhlasy. V tom jsem si všimla, že TJ na mně nejspíš mluvil. "Cože? Promiň, nějak jsem tě nevnímala. Už se v tom všem ztrácím. Jak to, že ty už si sbalený? Určitě máš na to nějaký systém."
Otočila jsem se na něj a hodila na něj prosebný pohled. "No, právě jsem se ptal, jestli nechceš pomoct." Usmál se a došel ke mně a k mé kupě oblečení. "Tak hele, jedeme tam jen na týden. Stačí, když si vezmeš 4 trička," Sehnul se a z kupy mi vytáhl 4 trika a dal je vedle "4 mikiny, oteplováky, bundu, něco v čem budeš spát a něco v čem budeš chodit po chatě." Pokaždé, když vyjmenoval nějaký kus oblečení, automaticky ho vytřídil na druhou kupku. A tak se z obrovské kupy stala menší kupka. "Tak, a je to. Teď už si sbal jen ručník a tak. Jo a ještě spodní prádlo. Jestli chceš, s tím ti taky ještě pomůžu." Šibalsky na mně mrkl. "Ne díky, ale s tím už si snad poradím." Pousmála jsem se na něj a jemně ho plácla po rameni. "Nechceš si k tomu něco pustit?" zeptal se mě TJ a zapínal hi-fi věž. "Jo jasně. Támhle leží fleshka tak jí tam můžeš dát." Postavila jsem se na schody, ukázala na stůl a začala dávat věci do batohu.
Otočila jsem se na něj a hodila na něj prosebný pohled. "No, právě jsem se ptal, jestli nechceš pomoct." Usmál se a došel ke mně a k mé kupě oblečení. "Tak hele, jedeme tam jen na týden. Stačí, když si vezmeš 4 trička," Sehnul se a z kupy mi vytáhl 4 trika a dal je vedle "4 mikiny, oteplováky, bundu, něco v čem budeš spát a něco v čem budeš chodit po chatě." Pokaždé, když vyjmenoval nějaký kus oblečení, automaticky ho vytřídil na druhou kupku. A tak se z obrovské kupy stala menší kupka. "Tak, a je to. Teď už si sbal jen ručník a tak. Jo a ještě spodní prádlo. Jestli chceš, s tím ti taky ještě pomůžu." Šibalsky na mně mrkl. "Ne díky, ale s tím už si snad poradím." Pousmála jsem se na něj a jemně ho plácla po rameni. "Nechceš si k tomu něco pustit?" zeptal se mě TJ a zapínal hi-fi věž. "Jo jasně. Támhle leží fleshka tak jí tam můžeš dát." Postavila jsem se na schody, ukázala na stůl a začala dávat věci do batohu.
Když už jsem měla sbaleno, vyšla jsem z pokoje a jen ze zvědavosti se koukla dolů, co dělá TJ. Byl stále u hi-fi věže. Pohupoval se do rytmu a pobrukoval si melodii. Vypadal roztomile. Dívala jsem se na něj a cítila se šťastně. Napadlo mě, že bych se k němu mohla přidat a tak jsem potichu došla až k němu. Chytla jsem ho za ruku a položila mu jí na můj pas. Překvapeně se na mě podíval, ale pak jen pokrčil rameny a začali jsme spolu tančit. Museli jsme vypadat komicky. Já s pouhými 160 cm a on o 20 cm vyšší. Najednou mě zvedl do výšky, pak mě chytl kolem pasu a skočil semnou na gauč. Ležela jsem na zádech a dívala se do jeho krásných modrých očí. Odrhnul mi z tváře pramínek vlasů a políbil mě. "Jsem rád, že jsi tady semnou. Nevím, co bych dělal, kdyby ti nedovolili se sem přestěhovat." Rychle jsem se posadila. Jednu ruku jsem mu položila na tvář a druhou ho chytla za jeho ruku. "Ale oni to povolili. Jsem tady s tebou a zůstanu tady. Nemysli už na to, prosím. Nechci, abys byl kvůli tomu pak smutný." Pohladila jsem ho a přehodila mu ruku kolem krku. "Miluju tě" řekl tiše a políbil mně. Opatrně jsem sjela rukou na jeho hrudník. Srdce mu tlouklo jako o závod.
Večer, když jsme leželi v posteli, zase jsem si představovala, jak sjíždím raily a lítám vzduchem. Přitulila jsem se k TJ, zavřela oči a s velkým očekáváním snila o zítřku.
Zubří a Jičín > zápasy (21. 11. 2009)
22. listopadu 2009 v 19:08 | Kikuška | *HáZeNáZubří - Třeboň 32:16 (16:5)
V zápase mezi Zubřím a Třeboní bylo o vítězi rozhodnuto již po dvaceti minutách, ve kterých dokázalo hostující družstvo vstřelit jediný gól! V poločase vedlo Zubří 16:5 a v utkání dostali příležitost také všichni jeho hráči. Do střelecké listiny se nakonec nezapsal jen obranář Titkov a oba brankáři.
Nejlepší střelci Zubří: Jurka 6, Stržínek 6/4, Hrstka M. 4
Nejlepší střelci Třeboně: Mošovský 5, Bicek 3, Loskot 3
Nejlepší střelci Třeboně: Mošovský 5, Bicek 3, Loskot 3
Sedmimetrové hody: 5/4 - 0, vyloučení: 4 - 5 (ČK Mošovský), rozhodčí: Kohout, Vaník, diváků: 600
Jičín - Přerov 39:25 (20:12)
Až do dvacáté minuty první půle to nevypadalo na to, že by domácí měli nakonec mít v zápase jasnou převahu. V tu chvíli vedl Jičín jen 11:10. Další branku ale Přerov přidal až v poslední minutě prvního poločasu a to domácí vedli již 20:11. Ve druhé půli si Jičín i nadále udržoval bezpečný náskok, který nakonec narostl až na konečných 39:25.
Nejlepší střelci Jičína: Kraus 10, Král 5, Brykner 5
Nejlepší střelci Přerova: Bechný 11/4, Zemánek 6, Pernička 4
Nejlepší střelci Přerova: Bechný 11/4, Zemánek 6, Pernička 4
Sedmimetrové hody: 1/0 - 5/5, vyloučení: 5 - 5, rozhodčí: Bečička, Horák, diváků: 500
zdroj: http://www.chf.cz/
31. Díl (3. Díl II. SERIE)
22. listopadu 2009 v 13:06 | kikivskiki | *II. Serie : Život s Mojí Star*
31.
Podívala jsem se do zrcadla a zavrávorala jsem. Vlasy jsem měla jako vrabčí hnízdo. Rychle jsem popadla hřeben a začala je rozčesávat. Mezí tím, jsem děkovala, že se Donnie nevzbudil. Určitě by utekl. Rychle jsem tyhle myšlenky zapudila. Řídila jsem se Markovou radou: Ráno se má začínat úsměvem. Teda, aspoň, jsem se snažila této rady držet. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a všimla si, že mám nasazený, svůj úsměv, který mám pojmenovaný. Povinný úsměv. Většinou ho používám, když poslouchám něco, co mě ani tak nezajímá. Nebo když se semnou chce někdo vyfotit do školní ročenky. To taky nasazuji svůj povinný úsměv. Pokusila jsem se nahodit svůj upřímný, ale nešlo to. "Dobré ráno," pozdravil Donnie Marka. Donnie, vydechla jsem a v zrcadle jsem si všimla, že se mi po tváři rozjasnil můj upřímný úsměv. Rychle jsem na kartáček vytlačila pastu a začala si pucovat zuby. Napínala jsem uši, abych slyšela o čem se baví Donnie s Markem, ale mluvili tiše. Pak, ale Donnie trošku zvýšil hlas. "Je Kristen ještě doma?" zeptal se. Protočila jsem očima, když vyslovil moje jméno, no spíš zkratku mého jména. "Jo, je v koupelně," odpověděl mu Marek. "Dík." S těmito slovy Donnie mířil ke koupelně. Očima jsem střelila po klice. Dveře se zlehka otevřely a Donnie vystrčil hlavu. "Dobré ráno," zamumlal a vlezl za mnou. "Dobré," odpověděla jsem mu s plnou pusou pasty. "Dneska jdeme na ty nákupy, že?" zeptal se Donnie. Kývla jsem. Umyla jsem si pusu a otočila se na něj. "Přijedeš dneska před školu že?" usmála jsem se na něj. "Samozřejmě." Pomalu se ke mně naklonil a políbil mě. "Musím jít," připomněla jsem mu. Zatvářil se nespokojeně a znovu mě políbil. Vyklouzla jsem z koupelny a rychle se oblékla, Marka jsem letmo viděla, jak venku nastupuje do svého citroenu. Ani jsem neslyšela, že by někdo používal vchodové dveře. Pokrčila jsem rameny a rychle zapnula mikinu. Přehodila jsem batoh na jedno rameno a popadla klíčky od auta. Nakoukla jsem do koupelny. "Pa zlato," zamumlala jsem a poslala vzdušný polibek. Zrovna byl celý umazaný od pasty. Usmál se na mě a já rychle zavřela dveře. Pozastavila jsem se při výběru bot. Asi bych si měla koupit nové. Nakonec jsem si vzala svoje černé niky s bílým znakem. Moje oblíbené. Vystřelila jsem z bytu a brala schody po dvou. Venku jsem se zhluboka nadechla čerstvého, ostravského vzduchu. Cestou k autu, jsem asi dvakrát zakopla o vlastní nohy. Kdyby mě tak někdo viděl, válel by se smíchy. Nasedla jsem do auta a do autorádia jsem zasunula CD od NKOTB. Rychle jsem přepínala písničky, až pak konečně padla volba na DIRTY DANCING. A pak jsem až v klidu odjela. Cestou jsem si pobrukovala písničku a hlídala cestu. Zastavila jsem u zastávky, kde mě vždycky čekala Lily a rozhlédla se kolem. Pak jsem ji uviděla, jak míří k mému autu společně s Markét. "Ahoj," pozdravily mě dvojhlasně. Kývla jsem na pozdrav a podívala se do zpětného zrcátka, jestli mám na zadních sedadlech uklizeno. Měla jsem. "Nevadí, že pojedu s vámi?" zeptala se mě Market mezitím, co nasedala na zadní sedadla. "Slíbila jsem Ti to," připomněla jsem ji. Usmála jsem se na Lily, která si mezitím zapnula pás a rychle psala sms. "Co dneska budeš dělat?" zeptala se mě. Letmo jsem se po ní koukla a všimla si jejího zkoumavého pohledu. "Jedeme s Donniem, Angi a Jordanem nakupovat. Proč?" bylo mi jasné, proč se ptala, ale byla to taková automatická otázka. "No, jestli bys se mnou a s Tj nejela do centra. Dneska mě počká, zase," spiklenecky na mě mrkla. "To je skvělé Lil," odpověděla jsem a doufala, že to znělo upřímně. Rychle jsem se koukla do zrcátka a pozorovala auto, které stálo na křižovatce za námi. Blikal na mě. Protočila jsem panenkami jakmile jsem zjistila, kdo to byl. Max. Jako kdyby toho neměl málo. Stiskla jsem tlačítko pro blinkry, pro odpověď - abych mu udělala radost - a podívala se zpět do zpětného zrcátka. Zrovna se díval na zadní sedadlo. Zbystřila jsem, když jsem tam viděla sedět malou blonďatou holčičku a - patrně - její matku, která seděla vedle řidiče. Ucítila jsem štípnutí žárlivosti, který jak jsem věřila, nezmizel. Naštěstí pro mě, nebylo to tak nesmírně těžké, se na ten pár dívat. Svým způsobem, jsem byla i ráda. Zvědavě jsem si jeho novou přítelkyni prohlížela. Tmavě hnědé, vlnité vlasy, kulatý obličej. Ústa roztáhnuté do širokého úsměvu, její oči si zamilovaně Maxe prohlížely, jako by si chtěla uchovat, každý tvar - jeho těla, jeho tváře - v paměti. Protočila jsem očima a raději se dál soustředila na semafor. Neuběhlo ani půl minuty a už jsme měly zelenou. Rychle jsem dupla na plyn a auto se - se silnějším škubnutím - rozjelo. Cítila jsem na sobě pohledy od obou pasažérů, ale ignorovala jsem je. Do školy, jsme jely mlčky, jako vždy jsem nevěděla, jak začít hovor. Moje negativní vlastnost, číslo? Hm, ležatá osmička. Pořád nemůžu pochopit čím, že jsem to Donnieho tak okouzlila. Pořád mi to nešlo do hlavy. Pořád tomu nerozumím. Rychle jsem zaparkovala na volné místo a vystoupila z auta. Počkala jsem, až vystoupí i holky a pak jsem zamkla auto dálkovým ovládáním. "Co je s Tebou?" zeptala se mě Market, mezi tím, co Lily mluvila do telefonu - patrně s Tj - a strašně se smála. "Nic," zamumlala jsem. Neušlo mi, že se na mě podezřívavě dívá. "Znám Tě už nějakou dobu a myslím, že u Tebe můžu nosit," naznačila prsty uvozovky, "Tvůj titul kamarádka." Zamračila se na mě. Zoufale jsem se na ni podívala a zvažovala, co ji řeknu. "Neřeš to," odpověděla jsem po chvilce. Zvedla obočí a nesouhlasně zavrtěla hlavou. Prosebně jsem se na ni podívala. "Co je?" zeptala se Lily. Všimla si menšího rozporu. "Úterý," odpověděla jsem. Vztekle se na mě podívala, ale bylo ji jasné, že ji nic neřeknu, takže se na nic neptala. Raději.
AUTOR: KRISTEN
Už zítra
21. listopadu 2009 v 14:26 | kikivskiki | KRISTEN DIARY*
Ahoooooj

Takže, jak mnozí víte, ZAJTRA Vás zde čeká další díl mojí povídky. Od této chvilky, již NEbudu svolovat a budu trvat na tom, že povídka se zde bude objevavovat v lichých týdnech. Kapíto? Již žádné ustupky...! Musím v tom mít nějaký řád
. Pak nebude žádné překvapení a povídka skončí velmi rychle
a já nevím, jestli mám dostatek "fantazie" na III. SERII... Ještě jsem nad ní neuvažovala i když už ve wordu píšu 41. díl
. Mám trochu větší náskok, to ano, ale nechci se zastavovat, aby mě třeba moje inspirace neopustila. To by nebyla už ani III. SERIE a ani 42. díl - samozřejmě 41. dílem povídka nekončí, nikoliv! Tím to teprve začíná, tudíž, nevím :P. Takže to bylo k této povídce.
. Pak nebude žádné překvapení a povídka skončí velmi rychle
a já nevím, jestli mám dostatek "fantazie" na III. SERII... Ještě jsem nad ní neuvažovala i když už ve wordu píšu 41. díl
. Mám trochu větší náskok, to ano, ale nechci se zastavovat, aby mě třeba moje inspirace neopustila. To by nebyla už ani III. SERIE a ani 42. díl - samozřejmě 41. dílem povídka nekončí, nikoliv! Tím to teprve začíná, tudíž, nevím :P. Takže to bylo k této povídce.Dáááále... S Kiki pracujeme na další povídce, ta se bude odehrávat v londýně v - myslím že - tomto století. Doufám teda
Budou tam dvě hrdinky (Evelyn Cassidy a Isabella Alice Dowery) a jejich dva hrdinové (Viktor Sky a Edward ..... ?? - jeho příjimení ještě vymýšlím
nechci dávat Cullen, už tak se menujje jako muj milovanej upír ze Stmívání) Kdy bude její uvodní a první díl, to nevím, necháme se překvapit
. Není totiž ještě plně stanoven její název, Kiki už vymyslela pár, ale uvidíme
.
Budou tam dvě hrdinky (Evelyn Cassidy a Isabella Alice Dowery) a jejich dva hrdinové (Viktor Sky a Edward ..... ?? - jeho příjimení ještě vymýšlím
nechci dávat Cullen, už tak se menujje jako muj milovanej upír ze Stmívání) Kdy bude její uvodní a první díl, to nevím, necháme se překvapit
. Není totiž ještě plně stanoven její název, Kiki už vymyslela pár, ale uvidíme
.Tak papaa KRISTEN
Oh, Canada - 12. díl
17. listopadu 2009 v 17:35 | Kikuška | >>OH, CANADA<<
Probudila jsem se brzy ráno. Usnuli jsme na gauči, protože ani jednomu se nechtělo v noci vstávat a dojít až nahoru do ložnice. Celá dolámaná jsem opatrně vstala tak, abych neprobudila TJ. Došla jsem si do koupelny pro župan a hodila ho na sebe. Byl vyhřátý z topení, které je v koupelně na zdi. Se snídaní jsem chtěla počkat na TJ a tak jsem si jen uvařila čaj. Bylo krásné ráno a sluníčko se dralo přes okno do kuchyně. Vyšla jsem po schodech nahoru a otevřela dveře na terasu. Zhluboka jsem se nadechla. Čerstvý vítr mi načechrával vlasy. Na slunci i z čaje mi začínalo být horko. Sundala jsem si župan, položila ho na zahradní lehátko a opřela se o zábradlí. Hory se tyčily k nebi a sníh se krásně třpytil. Kochala jsem se výhledem, když v tom mi TJ položil ruce kolem pasu. Málem jsem upustila hrnek s čajem. "Dobré ráno, zlatíčko." Řekl TJ a políbil mě do vlasů. "Dobré ráno." Opětovala jsem mu pozdrav a pohladila ho po tváři. Pořád mě držel kolem pasu a tak jsem mu ještě neviděla do tváře. Otočila jsem se na něj a něžně ho políbila. "Nemáš hlad?" zeptala jsem se ho a on jen přikývl. Cestou do kuchyně jsme se bavili o tom, co dneska podnikneme. Chtěli jsme jít lyžovat, ale chtěli jsme pozvat i kamarády. Hlavně Dee, Erika, Mika a přátele od TJ. Pak jsme si uvědomili, že už asi nejspíš mají jiné plány, takže se musíme nejdříve dohodnout na nějaký den. Dohodli jsme se na středu. A tak jsme je všechny začali obvolávat.
Trochu jsem se bála, že na mě bude Dee naštvaná, protože jsem s ní naposledy mluvila před odjezdem do Čech. Naštěstí mi to odpustila a tak nadšeně souhlasila a já byla ráda, že jí zase uvidím. S Mikem a Erikem to bylo trochu těžší. Je jsem musela přemlouvat trochu déle. S nimi jsem totiž nemluvila delší dobu. Erik mi dokonce nezvedal telefon. Naštěstí s ním byl Mike, takže jsem je nakonec oba přemluvila.
S telefonem jsem pochodovala po celém domě, takže jsem opět sešla z terasy do kuchyně. TJ už seděl u stolu a na toasty mazal marmeládu. "Promiň, že mi to tak dlouho trvalo, ale kluci se na mě naštvali a já jsem je musela přemlouvat." Sedla jsem si a s chutí se zakousla do toastu. "A co ty?" zeptala jsem se s plnou pusou "V pohodě. No, já to měl lehčí. Pozval jsem Simona, Colbyho, Jossiho, …" TJ ještě vyjmenoval asi 5 dalších jmen a já jen zírala. "No teda. To budeme velká parta. No tak ty první tři znám, ale ostatní ne." "Neboj. Jsou to super kluci. Jo a domluvili jsme se, že pojedeme do jednoho snowparku. Takže se teš na lekce Freestyle lyžování." Odtrhla jsem oči od hrnku a s otevřenou pusou jsem na něj zírala. "Cože? To myslíš vážně? Je fakt, že se mi líbí, jak jezdíš, ale bojím se, že na to nemám."
Zasněně jsem se podívala ven z okna a představovala si, jak skáču z rampy na rampu. "To se bát nemusíš. Vždyť nepojedeme hned na U-rampu. Začneme na zábradlí. To bys mohla zvládnout. Budeš mít na to dost dlouho. Objednal jsem tam pro nás dva v jednom hotelu pokoj. Na týden." "To …jako vážně? To je super! Já se tak těším." Přiskočila jsem k němu a radostně ho objala.
Zasněně jsem se podívala ven z okna a představovala si, jak skáču z rampy na rampu. "To se bát nemusíš. Vždyť nepojedeme hned na U-rampu. Začneme na zábradlí. To bys mohla zvládnout. Budeš mít na to dost dlouho. Objednal jsem tam pro nás dva v jednom hotelu pokoj. Na týden." "To …jako vážně? To je super! Já se tak těším." Přiskočila jsem k němu a radostně ho objala.
Odpoledne jsme se šli projít a TJ mi vysvětloval techniku, jak jezdit na zábradlí. Pozorně jsem ho poslouchala. Večer jsme se dívali Everyday is a Saturday, kde je i TJ. Pak jsme si šli lehnout a mě se zdálo o lyžování :D
30. Díl ( 2. Díl II SERIE )
16. listopadu 2009 v 21:51 | kikivskiki | *II. Serie : Život s Mojí Star*
Takže, vyjimečně na přání Kiki.
30.
Po asi - pro mě dlouhých - 2. minutách, jsme ji sundali. Nevím, jak má Bibi ostré zoubky, ale Jordan měl na prstu jen letmé oděrky, které nebyly skoro vidět. Pro jistotu jsem mu ranku, ale vyčistila. Pro můj a - bezpochyby hlavně -Angiin klid. Jordan se na mě omluvně usmál a já ho přátelsky poplácala po ruce. "Chtěl jsem ji vytáhnout, ale najednou po mě skočila," odpověděl mi. Ani jsem se ho nemusela ptát na otázku. Přečetl to v mém výrazu, ve kterém jasně bylo, že přemýšlím nad tím, jak je možné, že ho Bibi kousla. Ještě nikdy to neudělala. Nebo chtěla zkusit jak chutná Američan? Nad touhle myšlenkou jsem se pro sebe zasmála. "No tak my půjdeme," řekla Angi. Otočila jsem se na ni, stále zabraná do svých úvah, Donnie - mezi tím přišel, co jsem tahala Bibi z Jordana - si stoupl vedle mě a objal mě kolem ramen. Spokojeně jsem se usmála a všechny moje myšlenky se vytratily někam pryč. Nijak mi to nevadilo. Hlavní - alespoň pro mě - bylo, že jsem tady s ním. Angie se na mě uvolněně podívala a přiskočila ke mně. Sestersky mě objala a pošeptala mi, tak abych to slyšela jen já: "Konečně jsi šťastná. Dělá to s Tebou zázraky Kristen," řekla a rychle se odtáhla. Podala Donniemu ruku a rychle si s ní potřásla. Jordan na nás rychle kývl a zavíral za sebou vchodové dveře. "Co Ti šeptala Angi?" zeptal se mě Donnie, když jsme šli zpátky ke mně do pokoje. "Nic zvláštního," odpověděla jsem. A byla to tak docela pravda. "Řekneš mi to?" zeptal se. Po očku jsem se na něj koukla a všimla si, že má na tváři, můj nejoblíbenější úsměv. Ten, který je prostě jeho. Našpulil rty a čekal. "Eh, no. Že mi zamilovanost sluší," odpověděla jsem upřímně. Proč mu vždycky musím říct vše? Spokojeně se na mě usmál a posadil se na postel. Sedla jsem si naproti němu, abych na něj dobře viděla. "To jsem rád," zamumlal. A dál se na mě usmíval tím oslňujícím úsměvem. "Co takhle jít spát?" zeptal se. Zvedla jsem obočí a podívala se na hodiny. "Kruci," zaklela jsem. Bylo už půl 11. "Zítra Tě čeká škola," uvažoval nahlas. "Jo já vím," zabrblala jsem a rychle běžela do koupelny. Moje každodenní hygiena mi zabrala asi půl hodinky. Když jsem se vrátila do pokoje Donnie už stál přichystaný s toaletní taštičkou v jedné ruce a v té druhé svíral ručník. "Teď jsem na řadě já," připomněl mi, protože jsem mu skočila kolem krku a nohama ho obejmula kolem pasu. Položila jsem své rty na jeho čelo a rychle jsem z něj seskočila. Donnie odešel a já si rychle nachystala věci do školy. Nastrkala jsem učebnice a sešity do batohu a skočila na postel. Na kůži mě zastudil přívěšek mého řetízku. Jemně jsem ho chytila do ruky a otáčela ho proti světlu. D se třpytilo do všech stran. Okouzleně jsem ten, dárek pozorovala. "Jsem rád, že se Ti líbí," zašeptal Donnie spokojeně. Otočila jsem se na něj a zlehka se na něj usmála. Měl na sobě zelené tričko s velkým číslem 34. moje oblíbené. Tak jako všechno jeho oblečení, i toto triko nádherně vonělo, jako on. "Kde jsi vzal ty tepláky?" podivila jsem se. Přísahala bych, že jsem je na něm neviděla. "Tvoje mamka mi je koupila v práci," odpověděl a posadil se vedle mě. Rychle jsem potlačovala zívnutí, ale on si toho nějak všiml. Položil ruku na mé rameno a zlehka mě tlačil, abych si lehla. Počkala jsem, až si lehne vedle mě. Obejmul mě kolem ramen a já spokojeně položila hlavu na jeho hrudník. Nedokážu si představit, že bych teď měla usínat jinak. Nadechla jsem se a vdechovala vůni jeho kůže. "Dobrou lásko," zašeptal a políbil mě do vlasů. "Dobrou," odpověděla jsem a zavřela oči. Pomalu jsem začala upadat do nevědomí a mé říše snů.
Pomalu jsem otevírala oči do rána, zmatená tím, že mě nevzbudil budík, jako každé ráno. Podívala jsem se na hodiny. Zamručela jsem, bylo totiž půl šesté. Sluníčko, ale venku svítilo, stejně jako ve dne. Pro smůlu jeho paprsků, se nemohly dostat dovnitř, až na pár vyjímek. Žaluzie byly pevně zatáhnuté tak, aby do pokoje neproudilo žádné slunce, ale i přesto, se sem pár paprsků dostalo. Sice mám vstávat až kolem sedmé - protože nespěchám na autobus a autem jsem ve škole hned - odhrnula jsem peřinu a protáhla se. Letmo jsem se podívala po Donniem. Ten spokojeně spal, jednu ruku položenou na mém břichu a tou druhou, přidržoval peřinu na svém těle. Opatrně jsem chytla jeho ruku, která mě tlačila na postel a něžně ji položila na polštář. Letmo jsem se na něj usmála a vzala si všechny věci na převlečení, spolu s batohem sebou do kuchyně, abych ho neprobudila. Pomalu jsem zavřela dveře a položila věci na židli. Posadila jsem se na židli a uvažovala jak to bude dál. Letmo jsem mezi úvahami střílela pohled na digitální hodiny, které byly vsazeny na displeji od trouby. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem ani neslyšela, že se otevřely dveře od obýváku. "Nejdeš do školy?" zeptal se mě Marek. Trhla jsem sebou, při zvuku jeho hlasu. "Eh, jo jo, jdu." Zamumlala jsem rychle a vstala jsem ze židle, do koupelny jsem se nezvykle pomalu loudala. Dnes se mi nechtělo, ho tu nechat samotného. I když, mě bude zase čekat před školou. Dneska jdeme na nákupy. Musím si koupit něco na sebe. Budu utrácet. Usmála jsem se. "No konečně úsměv." Marek se na mě otcovsky usmíval. "Eh, cože?" zmateně jsem na něj střelila pohled. "Ráno se má začínat úsměvem," mrkl na mě. "A jo," zabrblala jsem a zavřela jsem se v koupelně.
AUTOR: KRISTEN
TJ Schiller a Skijoring
15. listopadu 2009 v 12:04 | Kikuška | *Freestyloví lyžaři*U skijoringu jedete na lyžích a jste taženibuď psi, koňmi nebo jste připoutáni za crossovým motocyklem.
TJ si zkusil jízdu za koňem.
Bohužel tady musím dát odkaz, jelikož video mi tu dát opět nejde...
Every Day Is A Saturday!
15. listopadu 2009 v 11:50 | Kikuška | *Kikuška DIARY*
Zdravím všechny! Jak se máte? Já se mám upe skvěle. Jsem ráda, že už je podzim, protože to znamená, že za chvíli příjde zima. A tu já zbožňuju! Nemůžu se dočkat. No, ale víte jak se to říká: Moc se netěš, protože to pak špatně dopadne. Takže nesnáším zimu a netěším se na ni 

No jinak jsem si včera stáhla film Everyday Is A Saturday
. Zatím jsem se dívala jen na kousek, ale vypadá to dooost dobře. Dneska se snad na něj stihnu podívat.
. Zatím jsem se dívala jen na kousek, ale vypadá to dooost dobře. Dneska se snad na něj stihnu podívat.No jinak se zrovna dívám na zápas Jičína proti Hranicím. Jičínu se bohužel moc nedaří a prohrávaji o 12 branek
! Sere mě to upe moc
!! No, aspoň že Zubří mně nesklamalo
.
! Sere mě to upe moc Asi jste si všimli, že moje povídka se nějak zasekává :D Chcete slyšet pravdu? Jak jsem na začátku psala, že toho mám v hlavě hodně, tak se mi to nějak vytratilo. Takže mi to trvá déle, než vždycky něco vymyslím, tak se moc omlouvám.
No to je asi tak vše...tak se zatím mějte 

Zubří - Dvůr Králové (45:20)
15. listopadu 2009 v 9:02 | Kikuška | *HáZeNáHázenkáři Gumáren Zubří suverénně zvítězili v sobotním utkání 10. kola (12. hraného) Zubr extraligy nad Dvorem Králové o pětadvacet branek. Domácí favorit ani na chvilku nezaváhal a nasázel nováčkovi soutěže 45 gólů, což je letošní maximum Zubřanů. Pro Gumárny to byl již šestý vyhraný zápas z posledních sedmi. Úřadující vicemistr nastoupil v kompletní sestavě a od prvních minut šlapal jako švýcarské hodinky. Hosté, kteří v dosavadních jedenácti utkáních jen jednou vyhráli, se jakž takž drželi jen v úvodu.
V 16. minutě už domácí vedli 10:3 a v kanonádě pokračovali. V poločase už to bylo o jedenáct branek a ani po změně stran domácí nepolevili. Naopak.Za druhých třicet minut nastříleli šestadvacet branek a počtvrté v sezoně se přehoupli přes čtyřicet vstřelených gólů.
"Měli jsme trošičku obavy, že v podvědomí hráčů by to mohlo sklouznout k podcenění soupeře. Kluci však předvedli velmi zodpovědný výkon a nepřipustili žádné větší problémy," pokyvoval spokojeně po utkání hlavou trenér Zubří Jiří Kekrt.
Jeho svěřenci se dostali na palubovku postupně všichni a při ofenzivních manévrech dokonce atakovali padesátku. "Dokázali jsme na soupeře vytvořit tlak a chyby soupeře jsme trestali," pochvaloval si kouč Kekrt.
Hosté si ve své nováčkovské sezoně především přijeli pro cenné zkušenosti, na potrápení jasného favorita neměli. "Kromě první čtvrthodiny utkání náš výkon ztrácel jakoukoliv agresivitu a nadšení a přecházelo to mnohdy až do jakési apatie. Neproměňovali jsme ani vyložené brankové příležitosti, kdy dokonce při mnohých ani hráči nebyli pod tlakem obránců. Hráli jsme celkově příliš zbrkle," hodnotil duel trenér Dvora Králové Petr Šulc. Jeho svěřenci tak v premiérové extraligové sezoně zůstávají na jediné výhře.
"My se letos především učíme a byla to pro nás svým způsobem cenná zkušenost. V extralize se prostě hraje velmi rychle od první až do poslední minuty. Především v tomto nám to Zubří dokonale předvedlo," uznal sportovně Šulc.
ZUBŘÍ - DVŮR KRÁLOVÉ 45:20 (19:8)
Zubří: Malina, Baránek - Stržínek 6/5, Titkov, J. Hrstka 6, Třeštík 2, Randýsek 3, Říha 2, M. Hrstka 4, Mičkal 4, Jurka 4, Číp 6, Krupa 2, Mika 6.
Nejvíce branek Dvora Králové: Fiedor 6/2, Groh 5.
Rozhodčí: Smékal, Bubeníček.
Vyloučení: 6:7.
Sedmimetrové hody: 5/5 - 3/2.
Diváci: 550.
Sled: 2:0, 2:2, 6:3, 10:3, 14:5, 18:7, 21:11, 29:12, 35:14, 39:18, 43:19.




zdroj: http://valassky.denik.cz
Dnes slaví (14. 11.)
14. listopadu 2009 v 10:22 | kikivskiki | *Ostatní Star*
Herec Josh Duhamel
Celé jméno: Joshua David Duhamel
Datum narození: 14. 11. 1972
Místo narození: Minot, Severní Dakota, USA
Výška: 1, 92 m

Bubeník Travis Barker (Blink 182)
Celé jméno: Travis Landon Barker
Datum narození: 14. 11. 1975
Místo narození: Fontana, Kalifornie, USA
Výška: 1, 80 m
