close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

29. Díl (1. Díl II SERIE)

8. listopadu 2009 v 21:21 | kikivskiki |  *II. Serie : Život s Mojí Star*
29.
Po tváři se mi rozlil spokojený úsměv. "Doufám, že jsem příčinou Tvého úsměvu." Zašeptal Donnie, když už jsme seděli v autě. Ani nevím jak jsme se do toho auta dostali. Byla jsem jako v transu, akorát s otevřenýma očima. Tentokrát jsem je měla otevřené, ale nezdálo se mi to. Skutečnost, byla víc než příjemná, byla úžasná. Dokonalá. Perfektní. Už jsem si ani nemohla vzpomenout na další takové slova, které by to na jedničku vystihli. "Ano." Odpověděla jsem až příliš rychle, takže jsem nestihla kontrolovat, jestli jsem to řekla, když jsem byla plně při smyslech. Spokojeně kývl a usmál se na mě. "To jsem rád," zamumlal a pomalu se ke mně nakláněl. Podívala jsem se do zpětného zrcátka, abych mohla vycouvat z tátovy zahrady. "Jak jsi věděl moje pravé jméno..?" zašeptala jsem a s provinilým výrazem jsem se podívala na Donnieho. "Řekla jsi mi ho." Odpověděl a byl zcela klidný, kdežto já ne. Moje oči těkaly z něj na cestu. "Kdy? Nepamatuji si," povzdechla jsem si a snažila se vzpomenout na ten okamžik, kdy jsem mu řekla, že jsem Kristýna. "Jednou, jak jsme spali, tak jsi vykřikla, že mi musíš něco říct," Donnie se zachichotal. Haha, děsně vtipné, nemůžu za to, že mluvím ze spaní. "To, že Ti, co mluví ze spaní, odpovídají popravdě, něco je." Pokračoval Donnie. Zděšeně jsem se na něj podívala. Proboha, na co se mě ptal? "Zeptal, jsem se Tě, co mi musíš říct a z Tebe najednou vypadlo jméno Kristýn. A pak, že Ty jsi Kristýn." Pozorně jsem ho cestou poslouchala, všechny detaily. Vyprávěl mi to a byl tím dost pobavený. "A nezlobíš se na mě?" zeptala jsem se po chvíli, mého, mlčení. "Ne, měl bych?" konečně na mě otočil obličej a zářivě se usmál. "POZOR!" okřikl mě Donnie, okouzlil mě tak, že jsem málem narazila do stojícího auta před námi. "Promiň," zamumlala jsem rychle. Pobaveně na mě mrkl a pro jistotu se na mě už neusmíval. Koutky mu, ale pobaveně cukaly. Cestou domů, jsme mlčeli a doma také. Já jsem rychle pracovala na úkolu a Donnie se díval na televizi. Zrovna dávali televizní noviny, nic co by mě bavilo. Úkol jsem měla hned hotový, bylo to téma, které patřilo k mým oblíbeným věcem i po dvou letech. Rychle jsem si sedla vedle Donnie na postel a sledovala televizi s ním. Objal mě spokojeně kolem ramen a přitulil se ke mně. Zavřela jsem oči a nadechla se jeho vůně. Byla dokonalá. On je dokonalý. Spokojeně jsem zamručela a položila hlavu na jeho hrudník, nevím jak, ale rychle jsem usla.
"Vzbuď se," zašeptal mi do ucha povědomý hlas. Otevřela jsem pomalu oči a rychle zamrkala, světlo bylo rozsvícené a moje oči nebyly přizpůsobené na ten náhlý přísun světla. Zamžourala jsem se na toho, kdo mě vzbudil. "Promiň, že Tě budím." Zašeptal někdo znovu. Moje oči si stále nemohli zvyknout na ten velký příval světla. Můj sluch, ale pracoval na plné obrátky, zatímco se oči vzpamatovávaly. Nebyl to Donnie. Byl to holčičí hlas. "Co potřebuješ?" zamumlala jsem. Snažila jsem se rozpoznat, kdo to na mě mluví. "Tvoje oslava, už bude za měsíc," pomalu jsem ten hlas rozpoznávala, její písmenka s háčkama, se nedaly zapomenout. Jen ona je dokáže vyslovit tak jinak, s takovým přízvukem. Budu mít dvě oslavy. Jednu koncem května a tu druhou s rodinou v červnu. Tu první budu mít s Angi, Jordanem a Donniem. Budeme oslavovat, no ani nevím co přesně. Moje nadcházející 19.tiny? "Aha, no a? Máme ještě čas, ne?" šeptala jsem, byla jsem tak unavená, že se mi ani nechtělo mluvit. "Jo, já to vlastně přišla podiskutovat s Donniem." Oznámila mi v úplném klidu. Nedbaje na světlo, jsem se přinutila otevřít oči. Otevřela jsem je tak strašně rychle, že jsem zamrkala, postavy kolem mě byly rozmazané, obličeje nejasné. Přinutila jsem se mít oči otevřené a tak si zvykala na světlo. Všimla jsem si, že Angie sedí vedle mě a já pořád ležím na Donniem, ten akorát sedí. "Cože??" opět jsem zamrkala a snažila se, aby můj obličej byl bez výrazu. "No vlastně, my už to prodiskutovali, mezitím, co jsi Ty spala, takže to bude takové překvapení," odpověděla a vesele se na mě usmála. Vykulila jsem na ni oči a snažila se otočit na Donnieho, jeho pevné sevření mi v tom, ale bránilo. Přestala jsem se snažit a poslouchala Angie, jak se snaží mi to vysvětlit. "Fajn," odsekla jsem. Byla jsem rozrušená, ano, mělo to být překvapení, ale já, překvapení nemám moc v lásce. Angie se na mě zmateně podívala, nechápala, proč jsem rozčílená. Vztekle jsem se po ní podívala a ona rychle uhnula pohledem. "Kolik je?" chtěla, jsem trochu odlehčit to napětí. Které jsem vyvolala. "Půl desáté," pošeptal Donnie. Sklonil hlavu a políbil mě do vlasů. Angie, měla stále odvrácený pohled. "Kde máš Jordana?" zeptala jsem se a očima pátrala v kuchyni. "Obdivuje Tvoji Bibi v obýváku," odpověděla a pokrčila rameny. "Aha," zamumlala jsem. "Asi už půjdeme," poznamenala Angi, když jsme ani jeden z nás nepromluvil. "Fajn," odpověděla jsem ji a pomalu se zvedala z Donnieho, posadila jsem se do tureckého sedu a pak rychle seskočila z postele. To jsem, ale neměla dělat, protože se mi zamotala hlava a já zavrávorala a spadla zpátky na postel. Cítila jsem, ale jak Donnieho rychlé ruce mě zachytily a držely na posteli. "Jsem v pohodě," zalhala jsem, jeho ruce mě, ale stále tlačily na postel. Asi jsem ho nepřesvědčila, nikdy jsem nebyla dobrá lhářka, nerada jsem lhala, nebyla jsem ani tak dobrá herečka. Koutkem oka jsem viděla, jak se na mě Donnie ustaraně dívá, vzhlédla jsem k Angi a viděla jsem ten sám ustaraný pohled. Protočila jsem očima a rychle se zvedla. Tentokrát jsem rovnováhu ovládla a odpajdala s Angi za Jordanem. Když jsem došla do obývacího pokoje, všimla jsem si, že jsme sami doma. Ani mamka, ani Marek tu nebyli. Pátrala jsem očima po nějakém vzkazu, ale nic. Moje oči střelily po Jordanovi. Ten se nakláněl k Bibi - k jejímu teráriu - a něco jí povídal. "Ona Tě stejně neposlouchá," řekla Angi. Udělala to dřív než já. Omluvně se na mě podívala a já nadzvedla obočí. Jordan se otočil a držel Bibi v ruce. No spíš ona držela ho. Bibi byla zakousnutá ho jednoho z jeho prstů. Vykulila jsem na ně oči a rychle přiběhla k Jordanovi. "No tak pusť!" zavrčela jsem na Bibi, ale ta mě neposlouchala. "Jo, to jsem ji říkal, celou dobu," zamumlal Jordan a stále Bibi držel za to její křehké tělíčko a snažil se ji sundat.
BY: KRISTEN
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikuška Kikuška | Web | 9. listopadu 2009 v 19:06 | Reagovat

Nooo jsem zvědavá na tu oslavu....doufám, že tam nepříjde Max...

2 Kristen Kristen | Web | 9. listopadu 2009 v 21:53 | Reagovat

no, to mě nenapadlo hle :-D ale ne, nepříjde

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama