close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

32. Díl. (4. Díl II. SERIE)

4. prosince 2009 v 20:00 | kikivskiki |  *II. Serie : Život s Mojí Star*
Je delší než normálně... MOžná taky proto, bude 33. Díl o dost kratší... btw: v neděli už nebude =P =D Jo a dopisuju 49. a začnu nadepisovat 50. Díl. Tak tady to je:
32.
Byla jsem tak ráda, když se k nám přidala Klára a Anet. Nebyla jsem ve středu zájmu, většinou to totiž nevěstí nic dobrého. Pro mě. Klára vtipkovala na účet spolužačky a jejího vztahu, Anet se bavila s Lily a Market dělala, že poslouchá. Já jsem naštěstí nic předstírat nemusela. Bod pro ně. Věděly, kdy na mě nemají mluvit. Celou cestu, jsem zvažovala možnosti, proč by Donnie měl, zůstat v česku. Byly to hlavně, sobecké - mé sobecké - důvody. Napnula jsem uši, protože jsem zaslechla zvuk svého telefonu. Rychle jsem ho vydobyla z kapsy a přiložila k uchu. "Prosím?" vyhrkla jsem nedočkavě. "Dobré ráno," pozdravil Donnie. Po tváři se mi roztáhl spokojený úsměv. "Copak? Rozmyslel sis dnešek?" zeptala jsem se. "Ne samozřejmě, že ne," ujistil mě, "Jen se mě Marek ptal, jestli nemůžeme vzít i Emu. A Jordan říkal, že nemůžou." Usmála jsem se. "Samozřejmě," souhlasila jsem. "Dobře, tak budeme Tě čekat. Miluju Tě." Pohlédla jsem na spokojené tváře spolužaček a rychle hledala klíčky od skřínky. "I já Tebe, Pa." S těmito slovy, jsem hovor ukončila. Cestou do třídy, jsem se snažila poslouchat o čem se holky baví. Po první větě, jsem litovala toho, že jsem se o to pokoušela. Bavily se vesele o mých nadcházejících narozeninách. Byla jsem z naši skupinky nejmladší. Nikdy mi to nijak nevadilo. Rychle jsem si nacpala sluchátka do uší a navolila hlasitost tak, abych ani jednu z nich neslyšela. Můj Philips to zvládl dokonale společně se špuntovými sluchátky, jsem neslyšela jejich téma rozhovoru. Došly jsme do třídy a já se nervózně rozhlédla, naše třídní nám slíbila překvapení. Naštěstí v naší třídě nebylo nic nového. Zatím.
Školní den uběhl jako voda. Dneska jsem si sedla s Market a Anet si sedla k Lily. Ta sice ze začátku brblala, ale pak se s Anet vesele bavila. Market mi vysvětlovala látku, kterou jsem nechápala. Když skončila hodina, šla jsem s Market ke skříňkám. "Dneska pro mě přijde můj přítel," chlubila se Lily spolužačkám. S Market jsme se na sebe významně podívaly a usmály se na sebe. Rychle jsem obula tenisky, popadla bundu a zamkla skříňku. Přehodila jsem si batoh přes rameno a vyšla s Market a Lily ven. Samozřejmě, šly za námi i další spolužačky. Byly zvědavé na Tj. Když jsme vyšly ven Tj stál jako model. Slušelo mu to, ale raději jsem to neříkala nahlas. Zaslechla jsem, jak si holky - co šly za námi - něco šeptají. Závidí, pomyslela jsem si. Lily k Tj hbitě přiskočila a vlepila mu pusu, otočila se na spolužačky a významně se na ně podívala. Za námi se ozvalo tiché zamručení. Opravdu závist, usmála jsem se pro sebe. Šli jsme dál a tam už na mě konečně čekal Donnie. Ale bez Emy. "Kde je Ema?" zeptala jsem se. Kývl rameny a pak se na mě usmál. Kdyby za námi nebyly spolužačky, asi by se mi podlomily kolena. "Kolik mu asi tak je?" zeptala se jedna spolužačka druhé. Letmo jsem se na ni podívala, takže jsem viděla, jak s zhnuseným obličejem kýve rameny. "Asi kolem 35, možná víc," odpověděla ji šeptem. Protočila jsem nad konverzací očima, to Donniemu samozřejmě neušlo. "Děje se něco?" zašeptal. "Ani ne," zamumlala jsem odpověď. "Ještě jednou dík za svezení," děkovala Market. Letmo jsem se po ní podívala a všimla si, že vedle ní stojí Anet s Klárou a Vanesou. Všechny si prohlížely Donnieho s menším podezřením. "Tohle je Dany," zamumlala jsem a ukázala na Donnieho. Ten se mile usmál a trpělivě čekal. "Ahoj," pozdravily holky. "No jede nám bus," připomněla holkám Anet. Kývly a rozloučily se. "Tak o Emu nemusíme mít strach," řekl Donnie, když jsme byli sami. "Jak to?" zeptala jsem se. Usmál se a kývl rameny. "Vyzvedla si ji její matka," odpověděl a znovu se usmál. "Aha," zamumlala jsem a přistoupila k němu. Rukama jsem ho objala kolem pasu a tiskla se k němu. "Miluju Tě, víš to?" zašeptala jsem. Místo odpovědi, mě políbil do vlasů. Chvilku jsme tam jen tak stáli v objetí. "Zůstáváš po škole?" zeptal se mužský hlas za námi. Tělo mi ztuhlo, když jsem poznala, kdo to je. Můj velký - bývalý - školní idol. Karel. "Ne," vypadlo ze mě. Usmál se na mě a pak jeho pohled střelil k Donniemu. Zamračil se. "Musíme jít," připomněla jsem Donniemu. Kývl a nasedl do auta. Kdo mě ještě potká? Pomyslela jsem si. "Musím jít," řekla jsem mu. Kývl a usmál se. Nervózně jsem se kousla do rtu. "Tak čau," rozloučila jsem se, zvedla ruku a mávla. Zamával nazpátek, otočil se a pomalu odcházel směrem na autobus. Rychle jsem nastoupila do auta a Donnie si mě zvědavě měřil. "Nedivil bych se, kdyby to byl další nápadník." Znělo to pobaveně. "U něj, to bylo naopak," přiznala jsem. Usmál se a otočil hlavu k oknu. "Kam teda dneska pojedeme?" zeptal se, když jsme byli na křižovatce. "Do shoppinu, tam to celé projdeme, pak Tě vezmu na oběd, pak do centra," opověděla jsem a rychle jsem se na něj podívala. Byl pobavený mým plánováním. "Dobře," souhlasil. Usmála jsem se na něj a vyrazila k shoppinu. Cesta autem, netrvala ani 15minut. Zajela jsem autem blíže ke vchodu, abych ho potom nemusela hledat a vystoupila. Chytla jsem Donnieho za ruku a společně jsme vešli do centra obchodů. Moje první zastávka bylo H&M, tam jsem si koupila růžové, zelené a modré tílko. Šedou čepici a několik párů kotníkových ponožek. Donnie stál v pánském oddělení a díval se na tílka. Pak přišel s jedním ke mně a podal mi ho. Vybral si čistě černé tílko. Dala jsem ho k mým věcem na pokladnu a čekala, až přijdu na řadu. Tento týden byly v H&M slevy, takže mě tento nákup nepřišel nijak draho. "789,-" oznámila nám prodavačka a já ji podala peníze. Rychle mi vrátila zpátky spolu s účtenkou a zbožím v tašce. Vyšli jsme z H&M ruku v ruce. Lidé se za námi neotáčeli. Já byla obyčejná "smrtelnice" a Donnie byl maskovaný kšiltovkou a brýlemi D&G. Naše další "zastávka" byl New Yorker. Tam jsem utratila nejvíc peněz. Za mé i pár Donnieho věcí. Koupila jsem si černé a modré džíny, mikinu a několik triček, 2 košile, tílka, tenisky a kabelku. Jo a ještě abych nezapomněla pásek a peněženku, ta moje se mi rozpadala. Donnie si koupil taky mikinu, tričko a koženou černou bundu. Vzal mi polovinu mých věcí. "Co to děláš?" zeptala jsem je. "Koupím Ti to." Pokrčil rameny a uhýbal před mýma rukama, které mu chtěly své věci vzít. "Nemůžeš mi to zaplatit! Je to moc," namítala jsem rychle. Neměla jsem ráda, když za mně někdo platil. Už kvůli toho auta i notebooku, jsem měla děsné výčitky. Nikdy mu to nebudu schopná vrátit. Pro něj peníze možná nic moc neznamenaly, ale pro mě - s mým směšným platem na praxi - ano. "Nech toho!" přerušil mě. Zmlkla jsem, ale moje ruce opět vystřelily pro nákup. Nechtěla jsem, aby si myslel, že ho mám jen kvůli toho, že mi všechno zaplatí. "Přestaň!" okřikl mě, jako malé dítě. Stáhla jsem ruce a nechala ho být. Rychle zaplatil moje a svoje věci a počkal na mě před vchodem. Podala jsem prodavačce peníze, sebrala tašky z pultu a vydala se za ním.

Autor: KRISTEN
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kikivskiki kikivskiki | Web | 4. prosince 2009 v 20:13 | Reagovat

tsss ty holky ale závidí!! že se nestydí! no jo Donnie je ochotný  ;-)

2 KRISTEN KRISTEN | Web | 5. prosince 2009 v 15:28 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama