tahle písnička se mi začala líbit až teď :D kdy jsem jí neslyšela každý den :b
Leden 2010
TJ Schiller interview (freestyle.ch)
14. ledna 2010 v 20:39 | Kikuška | *Freestyloví lyžaři*
Jsem dneska zjistila, že na googlu si taky můžete přehrávat videa. Třeba nemůžete nějaký klip najít na youtube tak si zajděte tady a tam toho najdete hafo ;)
No a jelikož tady to video nechce najet :D tak vám sem dám odkaz:
Muse - Resistance (odkaz)
14. ledna 2010 v 18:49 | Kikuška | *KiKuŠkA*
No, prozatím mám jen odkaz, ale i tak to stačí ;)
NeW dEsIgN! 1/2010
13. ledna 2010 v 20:19 | Kikuška | Aktuálky
No, tak bylo načase změnit kabátek našeho webu. Tak snad se vám new design líbí ;)
38. Díl
12. ledna 2010 v 21:10 | KRISTEN | *II. Serie : Život s Mojí Star*
38.
Upřeně se mi zadíval do očí a sledoval hru emocí v mém obličeji. Vystřídal se tam strach, zmatek a nakonec se můj obličej zkřivil bolestí. "Bude, to takové rozloučení," - bolestně se na mě podíval - "musím…" Zasekl se a jeho hlas byl tišší jak pokračoval. "Musím odjet zpátky do Ameriky a nevím, kdy se vrátím." Do očí se mi draly slzy, zavrtěla jsem hlavou, abych si vyčistila myšlenky, rychle jsem se štípla, abych se ujistila, že to není jen další noční můra. "Cože…?" zašeptala jsem a zmučeně jsem se na něj dívala. Když viděl bolest v mém obličeji, sklopil pohled. "Mrzí mě to," omlouval se. "Slíbil jsi, že… Že zůstaneš." Vzlykala jsem, nedokázala jsem to zastavit. "Slíbil jsi mi to!" připomněla jsem mu a hlas se mi zlomil. Byla jsem zoufalá, připadala jsem si zrazená, zbitá. Jako kdyby mi někdo vrazil nůž do zad. "Já vím a proto, mě to tak moc mrzí," bojoval sám se sebou, aby se ovládal. "Že… Že Tě tady musím nechat samotnou. A věř mi, že to moc bolí." Slzy se mi do očí draly ve větším množství, nevšimla jsem si přes ně, že vztáhl ruku a pohladil mě. Jen jsem cítila dotek jeho teplé ruky. Ucukla jsem. "Já," zamumlala jsem. "Nemůžu tomu uvěřit, musím," - zvažovala jsem možnosti - "musím jít na vzduch." Rychle jsem vstala z postele, odemkla dveře a vyrazila z pokoje do chodby. Ema vybafla z obýváku s veselý výrazem v obličeji, když si ale všimla jak se tvářím, v jejím obličeji se výrazy měnily jako na běžícím pásu. Zamávala jsem ji, popadla klíče a vyběhla z bytu. Na chodbě jsem se zhluboka nadechla. Schody jsem brala po dvou. Za chvilku už jsem byla venku a běžela ke svému autu, rychle jsem se do něj posadila a zastrčila klíč do zapalování, jedním okem jsem se podívala k naším oknům, zahlédla jsem Donnieho jak se bolestně dívá na mé auto. Ještěže mám černé skla, takže neviděl můj zmučený výraz. Nastartovala jsem a vyjela do Ostravy. Moje první zastávka byla u Lily doma, ale pak jsem si vzpomněla, že tam má Tj a jejích lásku, bych asi nesnesla, jejich zamilované pohledy, to bych nepřežila, když jsem si vzpomněla na to co mi Donnie oznámil. Pak jsem jela k Angie, tam bych taky moc nepochodila, nechtěla jsem pokazit její dobrou náladu na zítřek, musím se chovat slušně, připomněla jsem si. Pak jsem se jen tak projížděla Ostravou. Nakonec jsem zastavila u Maxe. Byl na zahradě a tlačil před sebou sekačku. V uších sluchátka a rty se mu rychle pohybovaly, asi si pozpěvoval písničku, která mu hrála. Pak vzhlédl a díval se k jednomu stromku, zpoza rohu vylezla jeho přítelkyně a zamilovaně na něj zamávala. Přestal sekat a láskyplně ji objal. Zalapala jsem po dechu. Všimla jsem si, že se ta jeho přítelkyně dívá na mé auto. Její rty se téměř dotýkaly jeho ušního lalůčku, když mu něco šeptala. On se otočil a vykročil k brance. Já rychle šlápla na plyn a odjela. Městem jsem se řítila stovkou.
Domů jsem se vrátila kolem půl desáté. U nás se pořád svítilo. Rychle jsem vypnula motor, ale zůstala jsem sedět v autě. Zaparkovala jsem na místo, aby si mě nikdo nemohl všimnout. Snažila jsem se klidně a vyrovnaně dýchat. Nevěděla jsem co mě doma čeká. Donnie určitě trne hrůzou jestli se mi něco nestalo. Měla jsem od něj snad padesát zameškaných hovorů a několik sms. Pomalu jsem pročítala smsky, které mi poslal a všechny byly téměř podobné. Jedna mě zaujala, stálo v ní: Mrzí mě to, za ten měsíc jsem Tě víc poznal a jsi důvod mého života, moje slunce, moje srdce. Do očí se mi opět draly slzy. Zamrkala jsem abych příval slz zastavila. Pomalu jsem vylezla z auta, zamkla ho a pomalu se vlekla ke vchodu. Přivolala jsem si výtah a netrpělivě sledovala čísílka, která ubíhala na displeji. Výtah dorazil, vešla jsem do něj a zmáčkla tlačítko pro druhé patro. Dveře od výtahu se pomalu otevřely, rychle jsem otevřela ty další a vylezla z výtahu ven. Šáhla jsem do kapsy, vytáhla klíče, pomalu jsem zastrčila klíč do klíčové dírky a otevřela si dveře. Dveře od obýváku byly zavřené, přes sklo - které bylo vsazené doprostřed dveří - šlo poznat, že se Ema dívala na televizi. Všimla jsem si, že světlo v kuchyni bylo rozsvícené. Zaposlouchala jsem se, potichu jsem vešla do chodby a zavřela za sebou dveře. Z kuchyně se ozvalo zavrzání židlí o podlahu a pomalé šoupání nohou po podlaze. Donnie vykoukl zpoza rohu, jeho obličej byl strhaný a zmučený bolestí. "Kristýn," vydechl úlevou. Položila jsem boty do botníku, pověsila bundu na věšák a provrtávala ho pohledem. "Promiň," zašeptala jsem. Donnie váhavě vykročil ke mně, když viděl, že jsem nehnula ani brvou, když se ke mně pomalu přibližoval, přidal na kroku. Když byl u mě, nevěděl co dělat. Vrhla jsem se na něj a objala ho kolem pasu. Jeho ruce byly - při doteku na mé studené kůži - strašně horké. Slzy mi tekly proudem po tváři a padaly na jeho triko, během chvilky, měl na triku mokrý flek. Rukama jsem ho chytla za obličej a hledala jsem jeho rty. Ty mé se pohybovaly po jeho krku, čelisti a pak našly jeho rty. Naše rty se pohybovaly v dokonalé souhře. Na tu chvíli jsem zapomněla úplně na všechno, tlačila jsem ho do pokoje, zavřela a zamkla jsem dveře. Tlačila jsem ho k posteli a shodila ho na ni. Udiveně se na mě díval, ale nebrala jsem na to ohledy. Položila jsem ho na záda a mé rty sjížděly po jeho čelisti a dolů po krku, zastavila jsem se u lemu jeho trika. Pomalu jsem ho z něj svlíkala - Donnie se konečně vzpamatoval - a pomohl mi. Doslova serval ze mě mé triko a chytil mě za pas a přitlačil mě k sobě na prsa. Políbila jsem ho a postupovala jsem po čelisti, jeho krku až k jeho hrudi. Donniemu po kůži přejela husí kůže. Zasmála jsem se a přitiskla jsem své rty na jeho. Jemně jsem ho do něj kousla, Donnie mi to úspěšně oplatil, ale s mnohem větší silou. Ze rtu mi začala valit krev, ale nebrala jsem na to ohledy. "Miluju Tě."
KRISTEN
TJ Schiller Photoshoot Skullcandy (Behind The Skull)
12. ledna 2010 v 18:24 | Kikuška | *Freestyloví lyžaři*
37. Díl
5. ledna 2010 v 18:19 | KRISTEN | *II. Serie : Život s Mojí Star*
37.
Natáhla jsem ruku, abych zaklepala na dveře od našeho bytu. Ale dveře se samy otevřely. Zarazila jsem se a vyčkávala, kdo vykoukne. Zaslechla jsem Emino zachichotání a Donnieho šepot. Dveře se zlehka otevřely víc, zpoza nich vyskočila Ema, výraz měla lehce pobavený s trochou vítězného úsměvu. Dveře se otevřely o dalších pár centimetrů a vykoukl Donnie, jeho úsměv byl upřímný. Jako když manžel vítá svou ženu konečně z práce. Děsná představa. "Děje se něco?" zajímala jsem se, viděla jsem na obou, že mají něco za lubem. "Nic zvláštního," citovala mě Ema. Donnie se na mě šibalsky usmál. Povzdechla jsem. Ema jako jediná nevydržela moje nervózní přešlapování na chodbě a tak mě chytla za ruku, vtáhla dovnitř do bytu a sundávala mi bundu. Donnie nás mezitím pobaveně pozoroval. Z kuchyně ke mně letmý průvan dovinul sladkou vůni čokolády a ovoce. Zavřela jsem oči a vdechovala tu vůni. "Super," špitla Ema , "nech je zavřené." Prosila mě a já ji poslechla. Došly jsme do kuchyně a Donnie se potichu dovlekl za námi, pohladil mě po zádech a něčemu se zasmál. Trošku jsem pootevřela oko, ale pro mou smůlu si mě Ema všimla. "Nech je zavřené!" okřikla mě a její ruka střelila k mým očím, aby mi je zakryla. Zasmála jsem se, protože teď musela stát na špičkách a Donnie to musel nachystat. Přikrčila jsem se, abych ji to usnadnila, zaslechla jsem, jak její paty dopadly lehce na podlahu. Za ten měsíc, co byl u nás Donnie, jsme se navzájem poznávali, milovala jsem ho čím dál víc a Donnie se na mě díval, takovým odevzdaným a takovým zvláštním pohledem. Nemohla jsem ho přesně pojmenovat, nepoznávala jsem ho. Market, mi jednou řekla, že se na mě dívá tak ochranitelsky, tak oddaně. Jeho obětí, pohledy byly více propojeny láskou, víc než dřív.Teď to bylo jiné, jako by jsme se neznali měsíc, ale rok, možná i déle. Kolikrát, jsem si říkala, že si to jen namlouvám. Ale Donnie mě objal, nebo se mě prostě nějak dotkl, bylo v tom tolik lásky, že jsem až lapala po dechu, jako kdyby mi někdo vyrazil dech. A někdy jsem si tak připadala. Cítila jsem, jak Emina ruka sjela z mého obličeje a poplácala mě po líčku. "Už je můžeš otevřít, Kiki." Otevřela jsem je a dívala jsem se na Donnieho, jak jednou rukou drží Emu kolem ramen a tou druhou podepírá talíř, na kterém byl čokoládový dort. Jeho kraje zdobily krásně červené jahody a uprostřed bylo fialkové srdíčko. Z očí se mi draly slzy dojetím, tohle pro mě už dlouho nikdo neudělal. Vděčně jsem se na oba usmála. Cvak. Zamrkala jsem. Blesk z foťáku mě na malý okamžik oslepil a já mžourala po kuchyni. "Tohle už nedělej," domlouvala jsem ji a provrtávala jsem ji pohledem. Andělsky se na mě usmála a Donnie se zasmál. "Takže, jelikož jedem s mamkou na dovču," začala Ema a podávala mi do rukou dort, "tak jsem se rozhodla, Ti popřát už teď." Smutně pokrčila rameny, rychle se usmála, strčila mi dort do jedné ruky a pak mi vlepila krátkou pusu na líčko. "Takže, moje milovaná sestřičko," - zářivě se na mě usmála - "Chtěla bych Ti - sice velmi předčasně - popřát všechno nejlepší, ještě Ti pošlu sms." Objala mě kolem krku a zase mi vlepila pusu, zakřenila jsem se na ni. "Díky." Donnie nás celou dobu pozoroval se širokým úsměvem a viditelným zájmem. "Já Ti popřeji zítra," připomněl mi Donnie naši zítřejší oslavu. Zakoulela jsem očima, ale přinutila jsem se na něj usmát. Našpulil rty a mlsně se díval na dort. "To vy dva?" zeptala jsem se. Donnie pyšně kývl a mrkl na Emu, ta se zachichotala a zamračila se na mě. "Co je?" divila jsem se. Její zamračení pomalu odstupovalo a na její malé tvářičce se opět objevil spokojený úsměv. "Myslela jsem, že to ohodnotíš trochu lépe, tu snahu," řekla, naoko pobouřená. "Omlouvám se," pokusila jsem se nasadit zahanbený výraz, ale podařilo se mi jen zakroutit rty do pokrouceného úsměvu. Ema se rozesmála. "Donnie mi pomohl," mrkla na mě a rychle se usmála na Donnieho. "Donnie?" zašeptala jsem. "No," začervenala se a odvrátila pohled. "Co no?" zajímala jsem se. "Jednou jsem Vás poslouchala a Tys mu pořád říkala Donnie a já to dneska z něj vytáhla," pohled střelila po Donniem a vděčně se na něj usmála. "A navíc, mi dneska i zpíval, jak jsme pekli," dodala pyšně. Donnie sklopil pohled, jemně dloubl do Emy - za to, že ho prozradila. Ta na to reagovala ušklíbnutím a rychle na něj vyplázla jazyk. Usmáli se na sebe, pak jejich pohledy střelily na mě, zkoumaly mě očima a něco hledali. "Co je?" ptala jsem se znova. Ema pokrčila rameny, podívala se na Donnieho a ten na ni mrkl. "Donnie Ti chce něco říct," oznámila mi Ema a dloubla Donnieho do žeber. Kývl na ni a ona odešla. "Tak," začala jsem a prolomila to ticho, které panovalo, když Ema odešla. Donnie nervózně přešlápl a smutně se na mě podíval. "Co se děje?" tón v mém hlasu, odrážel zoufalství, které jsem cítila. Pokrčil rameny, udělal pár kroků ke mně, vzal mi dort z rukou a položil ho na stůl, který stál vedle nás. Chytl mě za ruku a táhl mě ke mně do pokoje, zavřel za námi dveře a zamkl. "Ale je tu Ema," namítala jsem, když si sedl vedle mě a pohladil mě po ruce. "Musím Ti něco říct," zamumlal. Zmateně jsem se na něj dívala, nevěděla jsem co čekat, ale seděla jsem klidně a snažila se odbourat stres, který na mě pomalu doléhal. Jeho smutný výraz, mě mátl. "Zítra," začal a posmutněle se usmál, "to nebude jenom oslava Tvých narozenin."
KRISTEN
Jednodílná...
2. ledna 2010 v 21:42 | Kikuška | *Kikuška DIARY*
Dívala jsem se z okna ven a sledovala krajinu ubíhající kolem mě. Bylo zatažené odpoledne a s holkami jsme jely ze školy. Autobus zastavil na zastávce a já jsem vzhlédla od okna. Dneska nastoupil. Rychle jsem sklonila hlavu, aby si nevšiml, že se na něj dívám. Autobus se rozjel a já opět upřela pohled do krajiny. Věděla jsem, že za pár zastávek budu vystupovat, a že bych se na něj měla aspoň ještě jednou podívat, ale nešlo to. Hlavu jsem měla jako přilepenou ke sklu. "Hele, Lyn, není to náhodou ten kluk, co se ti líbí?" zeptala se mě Kristen. "Asi jo." Odpověděla jsem bez toho, abych odtrhla oči od okna. Kristen jen pokrčila rameny a dál se věnovala hovoru s ostatními. Až příliš dobře mně znala. Věděla,že
i kdyby se sebe víc snažila, tak se na něj nepodívám.
i kdyby se sebe víc snažila, tak se na něj nepodívám.
Stejně mně hryzalo svědomí. Proč? Kvůli mně. Tušila jsem, že se budu zase trápit. Dneska byl pátek. Poslední možnost ho vidět. Pak nastával víkend a celý týden prázdnin. Už jen o víkendech jsem měla problém na něj nemyslet. Přes den se to dalo unést, vždycky bylo co dělat, ale večer, kdy jsem jen ležela v posteli. Sama v prázdném pokoji. Bylo to k nesnesení. Vždycky jsem usínala se slzami v očích a přitulená ke svému plyšáčkovi. Já vím, jak dětinské, ale nebylo to jen kvůli němu. Když slyšíte kolem sebe ostatní, jak básní o svých "miláčcích" a vy jen tupě přikyvujete, jako byste chápali, o čem ta dotyčná osoba mluví. Nejhorší na tom je, že oni si to vůbec neuvědomují, ale vy jim nechcete prostě jen kazit tu veselou náladu tím, že jim řeknete: Mně, to ale nezajímá! A nevím, o čem mluvíš! No, dobře, zase tak bych to nejspíš neřekla, ale přesto to tak občas cítím. No a právě večer je doba, kdy tohle všechno na vás dolehne a vám prostě nic jiného nezbude. Jen snít. Snít o jeho úsměvu, o jeho očích a o tom jaké by to bylo, kdybyste ho znaly.
Najednou jsem cítila něčí pohled. Věděla jsem že on to nebude a tak jsem se podívala na Kristen, protože jsem si myslela, že na mně hází ten svůj obvyklý lítostivý pohled. Ona, to ale nebyla. Stále se bavila s holkami a tak jsem se ještě podívala na druhou stranu, kde sedělo ještě pár našich spolužaček. Když jsem pohledem jela po autobuse, zasekla jsem se. Krásné modré oči mně hypnotizovaly a já se od nich nemohla odtrhnout. Chtěla jsem se zase podívat dolů, na zem, ale nešlo to. "Lyn," ždrcla do mě Kristen. "Pojď, vystupujeme." Konečně se mi podařilo vzhlédnout a viděla jsem Kristen, jak už na mně od dveří ukazuje, ať jdu za ní. Rychle jsem vstala, přehodila si batoh přes záda a vyskočila z autobusu. "Lyn, počkej!" zavolala na mě Lucka. Rozloučila jsem se s Kristen a otočila jsem se, že půjdu za Luckou. Rázně jsem vykročila, ale když jsem zvedla hlavu. Nohy se mi zastavily a já zůstala stát jako přimrazená. S Luckou stál on. Viktor. Jak krásné jméno. Nohy se mi rozklepaly a já se při pohledu na něj zachvěla. To snad nemyslí vážně, říkala jsem si, když jsem se konečně znovu pokusila o plynulý krok. Výslovně jsem jí zakázala, aby mi tohle udělala. Věděla jsem, že Viktora zná, ale tohle jsem prostě nechtěla. "Co se děje?" zeptala jsem se a snažila se o vyrovnaný hlas. Nepodařilo se. Hlas se mi třásl. Než začala Lucka mluvit, hodila jsem na ni rozzlobený pohled. "Ehm, no, chtěla jsem tě s někým seznámit." Řekla a ukázala na Viktora. "Tohle je Viktor," no jako bych to nevěděla. " A tohle je Evelyn." "Ahoj." Řekla jsem a zámavala rukou. Viktor je šibalsky pozvedl obočí a vzal mi ruku do jeho. "Takhle to dělají slušní lidé." Řekl, potřásl mi rukou a mrkl na mě. Tohle neměl dělat. Zčervenala jsem se a rychle se podívala na zem. Srdce mi tlouklo a já myslela, že mi vyskočí z hrudi. No tak, uklidni se, říkala jsem si a pustila jeho ruku. "No, tak já už půjdu." Řekla najednou Lucka a zamávala na pozdrav. Viktor pořád stál u mě a jen Lucce zamával na pozdrav. To mně vyvedlo z míry. "Ty dneska nejedeš vlakem?" zeptala jsem se ho a podívala se na něj. Jeho pohled směřoval přímo do mých očí. "Ne, dneska jedu do centra." Sakra. Otočila jsem hlavu, abych mu mohla aspoň něco říct. "Aha." No, to jsem se teda na moc nezmohla. On, se ale snažil očividně víc. "Lucka říkala, že tam někde bydlíš. Tak to asi pojedeme spolu, ne?" Pořád jsem se dívala pryč. "Asi ano." Odpověděla jsem stručně a vyšla. Doběhl mně a rychlým krokem jsme společně vyšli schody až na zastávku. Z hluboka jsem se nadechla. Šla jsem až skoro na konec zastávky. To bylo moje pravidlo. V zadním voze je prostě méně lidí. Opět se postavil vedle mě. Sledovala jsem, jak přijíždějí na protější zastávku tramvaje a po očku se koukala na Viktora. Byl vyšší než já, měl tmavší vlasy a sportovní postavu. Tohle už jsem měla odpozorované z autobusu. Když jsem ho viděla poprvé, bylo brzo ráno a on stál na zastávce. I když jsem ho pořádně neviděla, stejně jsem si byla jistá, že je pěkný. A pak, když jsem ho viděla za pár dnů ve škole, se to potvrdilo. Vždycky jsem se pak na něj dívala. A ty oči, ty krásné modré oči. Bohužel jsem taky věděla, že se na mně nikdy nepodívají. Až dneska.
"Už nám to jede." Vytrhl mě ze snění. Tramvaj přijela a my se postavili k zadním dveřím. Když se otevřely, poodstoupil a pustil mně, abych vešla první. "Ty jsi ale gentleman." Řekla jsem žertovně a po očku se na něj podíval. Usmál se na mně a pak nastoupil taky. No, konečně jsi ze sebe něco vyklopila, řekla jsem si a rozhlédla se po tramvaji po volném místě. Měla jsem štěstí a sedadel bylo volných víc než dost. Už, už jsem se chystala si sednout na sedadlo pro jednoho, když se za mnou najednou ozvalo: "Kam jdeš?" otočila jsem se a viděla, jak Viktor sedí na dvousedadle. Ztrápeně jsem se na něj podívala a neochotně jsem si šla vedle něj sednout. "Vadí ti to snad?" zeptal se a tázavě se na mně podíval. "Ne, já jen…" to už jsem raději nedopověděla a jen jsem zase sklopila pohled. "Lucka mi říkala, že se ti líbím." No, tak to je špatné, hodně špatné. "Hele, nemyslíš si o sobě trošku?" řekla jsem a drze se na něj ušklíbla. Udiveně se na mně podíval. Snad jsem si nedovolila moc, říkala jsem si. Pak mě ale přesvědčil o opaku, když se na mě opět usmál. "Tak promiň, jen říkám, co jsem slyšel." Pak se podíval ven a dodal: "A jak to teda je?" Chtěla jsem mu to všechno říct, všechno co k němu cítím, ale nešlo to. "No, po pravdě? Ano líbíš se mi. Jenže se taky trochu bojím." Řekla jsem sklesle a podívala se na něj, jak bude reagovat. Překvapeně se na mně podíval. "Čeho?" "Že nejsi takový…jakého jsem si tě představovala."
Dodala jsem úzkostně a podívala se bokem. "Aha. No, byl bych nerad, kdybych tě zklamal. Možná to tak ze začátku nevypadalo, ale taky se mi líbíš." Když to dořekl, něžně mně chytl za bradu a otočil si mně tak, aby se mi díval do očí a pak jen dodal. "Víš." "Teď už ano." Měla jsem nutkání ho políbit. Měl tak krásné oči. Vpíjely se do mě a já nevěděla jak se z jejich dosahu dostat. Položil si ruku zpátky na batoh a obdivně se na mě usmál. "Já se ti asi opravdu líbím, viď?" Přikývla jsem a potupně sklonila hlavu.
Dodala jsem úzkostně a podívala se bokem. "Aha. No, byl bych nerad, kdybych tě zklamal. Možná to tak ze začátku nevypadalo, ale taky se mi líbíš." Když to dořekl, něžně mně chytl za bradu a otočil si mně tak, aby se mi díval do očí a pak jen dodal. "Víš." "Teď už ano." Měla jsem nutkání ho políbit. Měl tak krásné oči. Vpíjely se do mě a já nevěděla jak se z jejich dosahu dostat. Položil si ruku zpátky na batoh a obdivně se na mě usmál. "Já se ti asi opravdu líbím, viď?" Přikývla jsem a potupně sklonila hlavu.
"Budu vystupovat." Řekla jsem a rychle se zvedla, když jsem zjistila, že už jsme na místě. Vyklouzla jsem z tramvaje a doufala, že se dveře rychle zavřou a já ho uvidím už jen odjíždět, ale on v poslední chvíli vyskočil ze dveří a chytl mně kolem ramen tak, aby se mi mohl podívat do očí. "Počkej. Nechoď ještě." Řekl. Tramvaj odjela a my jsme na zastávce zůstali sami. "Ale já…" Chtěla jsem říct, že musím jít domů, ale jeho očím se nedalo odolat. Svěsila jsem ruce, které se ještě před chvílí snažili odtlačit ho ode mě, podél těla. Zvedl ruku a jemně mi prohrábl vlasy. "Evelyn, hezké jméno." Řekl a odhrnul mi pramen vlasů, který vítr sfoukl do tváře. V tom okamžiku mi po těle přejel mráz a já se zachvěla. "Je ti zima? Promiň, zdržuju tě a ty určitě mrzneš." Pustil mě ze svého sevření a odsunul se. "Ne! Nezdržuješ. Nechoď ještě." Řekla jsem a přisunula se pomalu zpátky k němu. "Dobře." Řekl potichu a položil mi ruce zpátky kolem ramen. Naklonil se ke mně a zeptal se: "Můžu?" V té chvíli mi bylo jasné, co chce udělat a tak jsem jen přikývla. Když jsem cítila, jak se ke mně blíží, pomalu jsem zavřela oči. Potom už jsem jen cítila jeho rty na mých.
36. Díl
2. ledna 2010 v 20:07 | KRISTEN | *II. Serie : Život s Mojí Star*
36.
"Děje se něco?" zeptala se, položila mi ruku na rameno a poplácala mě po něm. "Ne, jsem v pořádku," odpověděla jsem rychle. Nechtěla jsem vzbudit příliš velké podezření. "No jasně," nedala se. Podívala jsem se na ni a všimla si, že má nasazený svůj psí výraz. Povzdechla jsem si. "Měla jsem noční můru, strašně živou. Stačí Ti to?" Zakoulela jsem očima a vrátila jsem se zpátky k učení. "A co se Ti zdálo?" vyzvídala dál. Už se mi nechtělo zvedat hlavu, tak jsem ji s pohledem sklopeným pověděla to, čeho jsem se nejvíc bála. "Fíha, tak to nevím, jak bych se zachovala já, kdyby mě opustil Tj," uvažovala nahlas, "asi bych se z toho sesypala. Ale Ty už sis s Donniem, před konzem psala i e-meily ne?". Vzhlédla jsem, pokrčila rameny a pozdravila holky, které zrovna přišly do třídy. "Jo, ale on o tom ještě neví," nejistě jsem se na ni usmála. "Jak Neví? Ty jsi mu to neřekla?" divila se. Zavrtěla jsem hlavou. "Jsem na to nějak zapomněla, ale neboj chystám se na to." Mrkla jsem na ni a věnovala se učení. Lily už neměla žádnou otázku, tak se učila se mnou.
Školní den uběhl jako voda. Dneska byla celkem sranda. S učitelem Davinem jsme se smáli učitelskému sboru, učitelské příručce a dělali jsme si srandu i z něj. Byl mladý, takže se smál. Pochopil to, na rozdíl od těch starších, kteří by nám okamžitě dali písemku. Jako třeba naše třídní, ta by nám vynadala, pak by nám rozdala papíry, nadiktovala otázky a trapte se děcka.
Stála jsem před svou skříňkou, prohrabávala se věcmi v ní a snažila se poslouchat šťastné vykládání Lily. Povídala mi, jak se Tj učí česky, jak strašně se u toho nasmějí. Ještě, že Donnie česky trochu umí. Když si někdy nemůže vzpomenout - a stává se to často - vybalí na mě něco anglicky. Já na něj nejdřív tupě zírám, pak ho přiměji, aby to napsal a potom to vyhledám v slovníku. Učit ho česky mě taky baví. Je s ním strašná legrace, když se soustředí na to, aby to řekl správě. Za tu dobu, co jsme spolu se toho hodně naučil. Když tak hledám Ty správné slovíčka v slovníku, pár se jich přiučím a někdy se mi podaří odpovědět anglicky na jeho otázku. Když si to tak vezmu, učíme se navzájem. Když jsem konečně našla, to co jsem tak pracně hledala, zavřela jsem skříňku a počkala na Lili, až si konečně obuje boty. Vyšly jsme ze školy a Lily ještě nezavřela pusu. Tam, kde se to hodilo jsem souhlasně pokývala hlavou, řekla pár klasický odpovědí, jako aha, jasně, jasně, Týýý jo, fajn. Lily se to sice nelíbilo, ale pokračovala vesele dál. "Holky," zavolala na nás Market. Obě jsme se otočily. "Musím Vám něco ukázat. Dneska jsem dostala opožděný dárek k narozeninám," chlubila se. Pozvedla jsem obočí a čekala, co z ní vypadne. Chytla nás kolem ramen a táhla nás k mojí audi. "Ale to je moje auto," připomněla jsem ji. Zakoulela očima. "Já vím," zamručela. Obešla audi a ukázala na stříbrný wolksvagen passat. "To je ten dárek," řekla pyšně. Obdivně jsem zapískala. "Woow," vypadlo z Lily. "Je moc pěkné," chválila jsem. Usmála se na mě. "Někdy pro Tebe přijedu a svezu Tě, jo?" zeptala se mě nadšeně. "Jasně, jasně," souhlasila jsem, sice ne tak nadšeně jako ona, ale snažila jsem se, aby to znělo vesele. Usmála se na nás a nastoupila do svého auta, mezi tím, jsem odemkla své a Lily do něj už nastoupila. Když Market odjížděla, ještě jsem se dívala za jejím autem. Trhla jsem sebou, když Lily nedočkavě zatroubila, prudce jsem se otočila a spěchala do auta. "Promiň," omlouvala jsem se a zapínala si pás. Lily, hrála naoko uraženou, ale jako obvykle se ji to nepovedlo a já ji prokoukla. Zakřenila se na mě a spustila. Mluvila o Tj, sobě, jak se těší na prázdniny a co budou dělat. Dokonce se mezitím ptala i mě na nějaké informace. Když jsem ji odpověděla, zakřenila se a povídala dál. Snažila jsem se ji poslouchat, ale marně. Slyšela jsem jen letmé mumlání. Myšlenkami jsem byla u Donnieho slibu, nevypadalo to, že by byl schopen ho dodržet. Co když odjede? Otřásla jsem se. Nechá mě tu? Moje ruce, kterými jsem držela volant zbělely, jak jsem je zaťala v pěst. Divila jsem se, že jsem volant nezlomila, když jsem do toho dala tolik síly. "Děje se něco?" starala se Lily, když si všimla, jak křečovitě svírám volant. "Ne," zalhala jsem. Spokojila se s mou odpovědí a pokračovala. Vysadila jsem ji u bytu jejich rodičů, kde na ni už před vchodem čekal Tj, mávla jsem rukou na pozdrav a podívala se na Lily. Její pohled se do mě zavrtával, jako kdyby ve mně chtěla číst. Ale to se ji nepodaří, jsem špatně čitelná. "No, tak zítra," loučila se semnou, ačkoliv viděla, že semnou něco je, vystoupila z auta. Poznala jsem na ni, že by nejraději zůstala a vyzvídala, ale měla tam Tj a já to chápala. Když nad tím tak uvažuji, budu ráda, za každou chvilku s Donniem. Cestou domů, jsem uvažovala nad nadcházejícím dnu. Zítra. Pátek. Většinou, jsem se na tento den těšila, ale teď z něho mám hrůzu. Pozornost obrácená na mě, opravdu nevěstí nic dobrého. Co asi rozbiju? Pomyslela jsem si sarkasticky. Na své 18. narozeniny jsem si pozvala pár lidí, a pak mě vezli na pohotovost se zlomenou rukou. S Angi, jsme tak řádily, že se pod námi podlomila houpačka a já nešikovně spadla - nečekané - a dopadla jsem na pravou ruku. Nevím, jestli jsem byla potom ráda, nebo ne. Plus byl, že jsem nepsala písemky. Mínus? Byla jsem zkoušena ústně. Zaparkovala jsem na prvním místě, které jsem uviděla a rychle jsem ze zadních sedaček sbírala věci, které se mi tam cestou volně poházely. Sešity a knihy jsem naházela zpět do rozepnutého batohu a přehodila ho přes rameno, zamkla jsem auto a vydala se k našemu vchodu. Už jen tak ze zvyku, jsem vzhlédla a podívala se do našich oken. Všimla jsem si, že tam stojí Donnie s Emou a nadšeně mi mávají. Přidala jsem na kroku.
KRISTEN
Joey McIntyre
1. ledna 2010 v 11:21 | KRISTEN | *NKOTB*
Uplně jsem na toho chudáčka zapomněla =D
Povolání: zpěvák, herec
Věk: 37
Datum narození: 31. 12. 1972
Místo narození: Needham, Massachusetts, USA
Znamení: Kozoroh
Věk: 37
Datum narození: 31. 12. 1972
Místo narození: Needham, Massachusetts, USA
Znamení: Kozoroh
Opožděně =) všechno nejlepšíííí Joey =) =*