close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

37. Díl

5. ledna 2010 v 18:19 | KRISTEN |  *II. Serie : Život s Mojí Star*
37.
Natáhla jsem ruku, abych zaklepala na dveře od našeho bytu. Ale dveře se samy otevřely. Zarazila jsem se a vyčkávala, kdo vykoukne. Zaslechla jsem Emino zachichotání a Donnieho šepot. Dveře se zlehka otevřely víc, zpoza nich vyskočila Ema, výraz měla lehce pobavený s trochou vítězného úsměvu. Dveře se otevřely o dalších pár centimetrů a vykoukl Donnie, jeho úsměv byl upřímný. Jako když manžel vítá svou ženu konečně z práce. Děsná představa. "Děje se něco?" zajímala jsem se, viděla jsem na obou, že mají něco za lubem. "Nic zvláštního," citovala mě Ema. Donnie se na mě šibalsky usmál. Povzdechla jsem. Ema jako jediná nevydržela moje nervózní přešlapování na chodbě a tak mě chytla za ruku, vtáhla dovnitř do bytu a sundávala mi bundu. Donnie nás mezitím pobaveně pozoroval. Z kuchyně ke mně letmý průvan dovinul sladkou vůni čokolády a ovoce. Zavřela jsem oči a vdechovala tu vůni. "Super," špitla Ema , "nech je zavřené." Prosila mě a já ji poslechla. Došly jsme do kuchyně a Donnie se potichu dovlekl za námi, pohladil mě po zádech a něčemu se zasmál. Trošku jsem pootevřela oko, ale pro mou smůlu si mě Ema všimla. "Nech je zavřené!" okřikla mě a její ruka střelila k mým očím, aby mi je zakryla. Zasmála jsem se, protože teď musela stát na špičkách a Donnie to musel nachystat. Přikrčila jsem se, abych ji to usnadnila, zaslechla jsem, jak její paty dopadly lehce na podlahu. Za ten měsíc, co byl u nás Donnie, jsme se navzájem poznávali, milovala jsem ho čím dál víc a Donnie se na mě díval, takovým odevzdaným a takovým zvláštním pohledem. Nemohla jsem ho přesně pojmenovat, nepoznávala jsem ho. Market, mi jednou řekla, že se na mě dívá tak ochranitelsky, tak oddaně. Jeho obětí, pohledy byly více propojeny láskou, víc než dřív.Teď to bylo jiné, jako by jsme se neznali měsíc, ale rok, možná i déle. Kolikrát, jsem si říkala, že si to jen namlouvám. Ale Donnie mě objal, nebo se mě prostě nějak dotkl, bylo v tom tolik lásky, že jsem až lapala po dechu, jako kdyby mi někdo vyrazil dech. A někdy jsem si tak připadala. Cítila jsem, jak Emina ruka sjela z mého obličeje a poplácala mě po líčku. "Už je můžeš otevřít, Kiki." Otevřela jsem je a dívala jsem se na Donnieho, jak jednou rukou drží Emu kolem ramen a tou druhou podepírá talíř, na kterém byl čokoládový dort. Jeho kraje zdobily krásně červené jahody a uprostřed bylo fialkové srdíčko. Z očí se mi draly slzy dojetím, tohle pro mě už dlouho nikdo neudělal. Vděčně jsem se na oba usmála. Cvak. Zamrkala jsem. Blesk z foťáku mě na malý okamžik oslepil a já mžourala po kuchyni. "Tohle už nedělej," domlouvala jsem ji a provrtávala jsem ji pohledem. Andělsky se na mě usmála a Donnie se zasmál. "Takže, jelikož jedem s mamkou na dovču," začala Ema a podávala mi do rukou dort, "tak jsem se rozhodla, Ti popřát už teď." Smutně pokrčila rameny, rychle se usmála, strčila mi dort do jedné ruky a pak mi vlepila krátkou pusu na líčko. "Takže, moje milovaná sestřičko," - zářivě se na mě usmála - "Chtěla bych Ti - sice velmi předčasně - popřát všechno nejlepší, ještě Ti pošlu sms." Objala mě kolem krku a zase mi vlepila pusu, zakřenila jsem se na ni. "Díky." Donnie nás celou dobu pozoroval se širokým úsměvem a viditelným zájmem. "Já Ti popřeji zítra," připomněl mi Donnie naši zítřejší oslavu. Zakoulela jsem očima, ale přinutila jsem se na něj usmát. Našpulil rty a mlsně se díval na dort. "To vy dva?" zeptala jsem se. Donnie pyšně kývl a mrkl na Emu, ta se zachichotala a zamračila se na mě. "Co je?" divila jsem se. Její zamračení pomalu odstupovalo a na její malé tvářičce se opět objevil spokojený úsměv. "Myslela jsem, že to ohodnotíš trochu lépe, tu snahu," řekla, naoko pobouřená. "Omlouvám se," pokusila jsem se nasadit zahanbený výraz, ale podařilo se mi jen zakroutit rty do pokrouceného úsměvu. Ema se rozesmála. "Donnie mi pomohl," mrkla na mě a rychle se usmála na Donnieho. "Donnie?" zašeptala jsem. "No," začervenala se a odvrátila pohled. "Co no?" zajímala jsem se. "Jednou jsem Vás poslouchala a Tys mu pořád říkala Donnie a já to dneska z něj vytáhla," pohled střelila po Donniem a vděčně se na něj usmála. "A navíc, mi dneska i zpíval, jak jsme pekli," dodala pyšně. Donnie sklopil pohled, jemně dloubl do Emy - za to, že ho prozradila. Ta na to reagovala ušklíbnutím a rychle na něj vyplázla jazyk. Usmáli se na sebe, pak jejich pohledy střelily na mě, zkoumaly mě očima a něco hledali. "Co je?" ptala jsem se znova. Ema pokrčila rameny, podívala se na Donnieho a ten na ni mrkl. "Donnie Ti chce něco říct," oznámila mi Ema a dloubla Donnieho do žeber. Kývl na ni a ona odešla. "Tak," začala jsem a prolomila to ticho, které panovalo, když Ema odešla. Donnie nervózně přešlápl a smutně se na mě podíval. "Co se děje?" tón v mém hlasu, odrážel zoufalství, které jsem cítila. Pokrčil rameny, udělal pár kroků ke mně, vzal mi dort z rukou a položil ho na stůl, který stál vedle nás. Chytl mě za ruku a táhl mě ke mně do pokoje, zavřel za námi dveře a zamkl. "Ale je tu Ema," namítala jsem, když si sedl vedle mě a pohladil mě po ruce. "Musím Ti něco říct," zamumlal. Zmateně jsem se na něj dívala, nevěděla jsem co čekat, ale seděla jsem klidně a snažila se odbourat stres, který na mě pomalu doléhal. Jeho smutný výraz, mě mátl. "Zítra," začal a posmutněle se usmál, "to nebude jenom oslava Tvých narozenin."

KRISTEN
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikuška Kikuška | Web | 5. ledna 2010 v 18:32 | Reagovat

jak jako že to nebude jen oslava narozenin???  O_O jsem teda zvědavá

2 KRISTEN KRISTEN | Web | 5. ledna 2010 v 19:56 | Reagovat

uvidíš.... pokr. příště...

3 Kikuška Kikuška | Web | 5. ledna 2010 v 20:38 | Reagovat

upe jsem zvědavá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama