
38.
Upřeně se mi zadíval do očí a sledoval hru emocí v mém obličeji. Vystřídal se tam strach, zmatek a nakonec se můj obličej zkřivil bolestí. "Bude, to takové rozloučení," - bolestně se na mě podíval - "musím…" Zasekl se a jeho hlas byl tišší jak pokračoval. "Musím odjet zpátky do Ameriky a nevím, kdy se vrátím." Do očí se mi draly slzy, zavrtěla jsem hlavou, abych si vyčistila myšlenky, rychle jsem se štípla, abych se ujistila, že to není jen další noční můra. "Cože…?" zašeptala jsem a zmučeně jsem se na něj dívala. Když viděl bolest v mém obličeji, sklopil pohled. "Mrzí mě to," omlouval se. "Slíbil jsi, že… Že zůstaneš." Vzlykala jsem, nedokázala jsem to zastavit. "Slíbil jsi mi to!" připomněla jsem mu a hlas se mi zlomil. Byla jsem zoufalá, připadala jsem si zrazená, zbitá. Jako kdyby mi někdo vrazil nůž do zad. "Já vím a proto, mě to tak moc mrzí," bojoval sám se sebou, aby se ovládal. "Že… Že Tě tady musím nechat samotnou. A věř mi, že to moc bolí." Slzy se mi do očí draly ve větším množství, nevšimla jsem si přes ně, že vztáhl ruku a pohladil mě. Jen jsem cítila dotek jeho teplé ruky. Ucukla jsem. "Já," zamumlala jsem. "Nemůžu tomu uvěřit, musím," - zvažovala jsem možnosti - "musím jít na vzduch." Rychle jsem vstala z postele, odemkla dveře a vyrazila z pokoje do chodby. Ema vybafla z obýváku s veselý výrazem v obličeji, když si ale všimla jak se tvářím, v jejím obličeji se výrazy měnily jako na běžícím pásu. Zamávala jsem ji, popadla klíče a vyběhla z bytu. Na chodbě jsem se zhluboka nadechla. Schody jsem brala po dvou. Za chvilku už jsem byla venku a běžela ke svému autu, rychle jsem se do něj posadila a zastrčila klíč do zapalování, jedním okem jsem se podívala k naším oknům, zahlédla jsem Donnieho jak se bolestně dívá na mé auto. Ještěže mám černé skla, takže neviděl můj zmučený výraz. Nastartovala jsem a vyjela do Ostravy. Moje první zastávka byla u Lily doma, ale pak jsem si vzpomněla, že tam má Tj a jejích lásku, bych asi nesnesla, jejich zamilované pohledy, to bych nepřežila, když jsem si vzpomněla na to co mi Donnie oznámil. Pak jsem jela k Angie, tam bych taky moc nepochodila, nechtěla jsem pokazit její dobrou náladu na zítřek, musím se chovat slušně, připomněla jsem si. Pak jsem se jen tak projížděla Ostravou. Nakonec jsem zastavila u Maxe. Byl na zahradě a tlačil před sebou sekačku. V uších sluchátka a rty se mu rychle pohybovaly, asi si pozpěvoval písničku, která mu hrála. Pak vzhlédl a díval se k jednomu stromku, zpoza rohu vylezla jeho přítelkyně a zamilovaně na něj zamávala. Přestal sekat a láskyplně ji objal. Zalapala jsem po dechu. Všimla jsem si, že se ta jeho přítelkyně dívá na mé auto. Její rty se téměř dotýkaly jeho ušního lalůčku, když mu něco šeptala. On se otočil a vykročil k brance. Já rychle šlápla na plyn a odjela. Městem jsem se řítila stovkou.
Domů jsem se vrátila kolem půl desáté. U nás se pořád svítilo. Rychle jsem vypnula motor, ale zůstala jsem sedět v autě. Zaparkovala jsem na místo, aby si mě nikdo nemohl všimnout. Snažila jsem se klidně a vyrovnaně dýchat. Nevěděla jsem co mě doma čeká. Donnie určitě trne hrůzou jestli se mi něco nestalo. Měla jsem od něj snad padesát zameškaných hovorů a několik sms. Pomalu jsem pročítala smsky, které mi poslal a všechny byly téměř podobné. Jedna mě zaujala, stálo v ní: Mrzí mě to, za ten měsíc jsem Tě víc poznal a jsi důvod mého života, moje slunce, moje srdce. Do očí se mi opět draly slzy. Zamrkala jsem abych příval slz zastavila. Pomalu jsem vylezla z auta, zamkla ho a pomalu se vlekla ke vchodu. Přivolala jsem si výtah a netrpělivě sledovala čísílka, která ubíhala na displeji. Výtah dorazil, vešla jsem do něj a zmáčkla tlačítko pro druhé patro. Dveře od výtahu se pomalu otevřely, rychle jsem otevřela ty další a vylezla z výtahu ven. Šáhla jsem do kapsy, vytáhla klíče, pomalu jsem zastrčila klíč do klíčové dírky a otevřela si dveře. Dveře od obýváku byly zavřené, přes sklo - které bylo vsazené doprostřed dveří - šlo poznat, že se Ema dívala na televizi. Všimla jsem si, že světlo v kuchyni bylo rozsvícené. Zaposlouchala jsem se, potichu jsem vešla do chodby a zavřela za sebou dveře. Z kuchyně se ozvalo zavrzání židlí o podlahu a pomalé šoupání nohou po podlaze. Donnie vykoukl zpoza rohu, jeho obličej byl strhaný a zmučený bolestí. "Kristýn," vydechl úlevou. Položila jsem boty do botníku, pověsila bundu na věšák a provrtávala ho pohledem. "Promiň," zašeptala jsem. Donnie váhavě vykročil ke mně, když viděl, že jsem nehnula ani brvou, když se ke mně pomalu přibližoval, přidal na kroku. Když byl u mě, nevěděl co dělat. Vrhla jsem se na něj a objala ho kolem pasu. Jeho ruce byly - při doteku na mé studené kůži - strašně horké. Slzy mi tekly proudem po tváři a padaly na jeho triko, během chvilky, měl na triku mokrý flek. Rukama jsem ho chytla za obličej a hledala jsem jeho rty. Ty mé se pohybovaly po jeho krku, čelisti a pak našly jeho rty. Naše rty se pohybovaly v dokonalé souhře. Na tu chvíli jsem zapomněla úplně na všechno, tlačila jsem ho do pokoje, zavřela a zamkla jsem dveře. Tlačila jsem ho k posteli a shodila ho na ni. Udiveně se na mě díval, ale nebrala jsem na to ohledy. Položila jsem ho na záda a mé rty sjížděly po jeho čelisti a dolů po krku, zastavila jsem se u lemu jeho trika. Pomalu jsem ho z něj svlíkala - Donnie se konečně vzpamatoval - a pomohl mi. Doslova serval ze mě mé triko a chytil mě za pas a přitlačil mě k sobě na prsa. Políbila jsem ho a postupovala jsem po čelisti, jeho krku až k jeho hrudi. Donniemu po kůži přejela husí kůže. Zasmála jsem se a přitiskla jsem své rty na jeho. Jemně jsem ho do něj kousla, Donnie mi to úspěšně oplatil, ale s mnohem větší silou. Ze rtu mi začala valit krev, ale nebrala jsem na to ohledy. "Miluju Tě."
KRISTEN
téda to jsou ale divoší
