close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2010

Beck - Cell Phone's Dead

28. února 2010 v 12:06 | Kikuška |  VIDEOKLIPY

Jamie Lidell - The City

27. února 2010 v 14:47 | Kikuška |  VIDEOKLIPY

NeW dEsIgN! 3/2010

27. února 2010 v 14:19 | kikivskiki |  Aktuálky
Tak jsme dneska s Kristen udělaly nový design...doufám, že se vám líbí, protože my si o něm myslíme, že je: PSYCHOOO!!! :b
Taky jste si určitě všimli, že se změnila trochu sestava, která většinou byla na záhlaví. TJ vystřídal Zachary Levi, který u mě teď vede. Hlavně díky seriálu Chuck, který je mimochodem úžasný, zařadil se teď mezi mé Top seriály. Donnie samozřejmě zůstal, Kristen z něho šílí pořád, takže tady to zůstává stejné ;)

Tak papa Kikuška and Kristen

43. Díl

27. února 2010 v 9:58 | KRISTEN |  *II. Serie : Život s Mojí Star*
43.
"Vážně to musí být?" zašeptala jsem zoufale. "Musí," odpověděl a konejšivě se na mě usmál. pondělí a úterý mi uběhlo jako voda, nevím čím to tak rychle uteklo. Jestli tím, že jsem se tak netěšila na středu, nebo tím, že jsem s ním, měla už jen poslední chvilky před tím, než odjede. Teď jsme stáli na letišti, za pár minut mu to letí. Přesněji asi za 45. minut. "Slíbil jsi mi, že mě neopustíš," připomněla jsem mu zoufale. Slzy se mi draly do očí, ale já je chtěla zastavit. Nešlo to, bylo to víc těžší. Hodiny odtikávaly a mi přišlo, že se blíží konec mého života. "Já vím," zamumlal sklesle. Pohladil mě po líčku, zabořila jsem mu svůj obličej do jeho dlaně. "Myslíš, že to pro mě není těžké?" naléhal. Tohle na mě zkoušel už tolikrát, vyvolat ve mně falešné pocity, že on to má těžší, ale jak jednou řekl. Ženy a muži jsou v tolika věcech rozdílní. "Ano - je," zamumlala jsem poraženě. "Musím jít," zašeptal. Hlas se mu třásl, měl nasazené sluneční brýle, abych neviděla jak ho to bolí, ruka, kterou mě hladil po zádech se mu také třásla. "Miluji Tě, nezapomeň," donutila jsem se to říct vyrovnaně s klidným hlasem, ale můj krk, ani tohle loučení tomu moc nepomáhalo. "I já Tebe lásko," zašeptal a stiskl mi ruku. "Budeš mi moc chybět!" hlas se mu zlomil, snažil se to rychle zamaskovat, tak mi vrazil náš poslední, dlouhý polibek. Chytla jsem ho křečovitě za ruku. "Nechoď," zaprosila jsem. "Musím," zašeptal. Otočil se a spěchal k letadlům. Podlomili se mi kolena, tělo se mi celé třáslo a já dopadla na zem. Všimla jsem si, jak se po mně otočil, ale už nemohl jít zpět. "Prosím," zašeptala jsem, ale nikdo mě neslyšel. Lidé mě obcházeli, vyhýbali se mi - jako čert kříži - dívali se na mě jako bych se zbláznila. Třesoucí rukou jsem vytáhla z kapsy telefon, rychle jsem vyhledala číslo, které jsem chtěla a čekala až to zvedne. "Maxi?" zamumlala jsem do telefonu. "Děje se něco?" vyptával se. Chvíli jsem koukala na místo, kde ještě před chvílí stál Donnie. "Ano…" odpověděla jsem rychle. "Kde jsi?" slyšela jsem, jak popadl klíče a zvýšil tempo chůze. "Na letišti," zašeptala jsem. "Hned jsem tam! Počkej tam na mě! Nikam nechoď!!" přikázal a položil to. Pomalu jsem se zvedla ze země, oprášila jsem z kalhot prach. Očima jsem hledala nějakou lavičku, kde bych si mohla sednout a počkat na Maxe. V tomhle stavu bych nemohla řídit. Moje auto!
Vzpomněla jsem si a rychle psala Maxovi sms, ať sebou vezme ještě někoho. Neodepsal, asi proto, že už řídil. Mezitím, co jsem na ně čekala, jsem sledovala odtikávající hodiny. Tik tak… Tik tak… zaklonila jsem hlavu dozadu a zavřela oči. Vybavila se mi poslední vzpomínka na Donnieho. Oblečen celý do černé, jako kdyby někdo umřel, brýle - aby nešlo poznat jak ho bolí odlet a kšiltovka - aby ho nikdo nepoznal. Zasnila jsem se a vzpomínala na naše společné chvilky, naše víkendy, naše večery. Ve snu se mě dotkla něčí teplá ruka, na mé studené kůži mě pálila. "Ahoj," zdravil někdo. otevřela jsem oči a všimla si, že vedle mě sedí Max a taťka se na mě ustaraně kouká. "Stalo se něco?" vyzvídal. "Já se o tom nechci bavit!" odsekla jsem se zvýšeným hlasem. "Dobře, Max Ti vezme Tvé auto a já pojedu jeho, souhlasíš?" navrhoval rychle. Věděl, že bych s ním nejela s touhle náladou, že Maxovi toho řeknu víc, nebo mě aspoň dostane z této nálady. "Fajn" souhlasila jsem a dále seděla na lavičce, neměla jsem sílu se zvedat. "Jdeme?" ptal se taťka netrpělivě. "Půjdeme," přitakala jsem a snažila jsem se zvednout, ruce i nohy se mi třásly. Postavila jsem se, ale zavrávorala jsem, kdyby tam nestál Max, asi bych spadla na zem. "Díky," zamumlala jsem, celá červená. Podrazil mi kolena a druhou rukou mě chytl, taťka se na nás podezíravě podíval, ale když viděl můj výraz, nic nenamítal a vzal Maxovi klíčky. "Tak se potkáme u Tebe," loučil se Max s taťkou a nesl mě do mého auta. Položil mě na sedadlo pro spolujezdce a zapnul můj pás. "Díky," zašeptala jsem a pokusila se o úsměv, bohužel bez úspěchu - mírně jsem pokroutila rty, takže to úsměv skoro ani nebyl. "Pro Tebe…" odpověděl a zavřel dveře, rychle oběhl auto a už byl na svém místě. Rychle nastartoval a vyjel z parkoviště. Rozhlédla jsem se, abych našla taťku s Maxovým autem, ale nikde nebyl. "Ten byl rychlý," zamručela jsem. Byla jsem celkem nervózní z toho, že jsem s ním teď úplně sama. "Co se stalo?" zeptal se, když jsme stáli na křižovatce, taťka nikde, takže jsme byli sami. "Musel odjet." Obličej se mi zkřivil bolestí. "Lá- Kristýn…" zašeptal. Chvíli jsme jeli mlčky, projížděli jsme lesem. Náhle zastavil. "Co- Co se děje?" panikařila jsem. "Půjdeme se projít," odpověděl a vylezl z auta. Dříve, než jsem stihla odepnout pás, už stál u mých dveří a pomáhal mi z auta. Když jsem byla venku chytil mě za pas a přitáhl si mě k sobě. "Co to děláš?" divila jsem se jeho drzosti. Pokrčil rameny, ale ruku měl stále na mém pasu. Povzdechla jsem si, ale nechala ji tam. Zahříval mě dotek jeho kůže, už jen to, že tu někdo byl se mnou. "Díky," poděkovala jsem znovu. Pozvedl obočí a uvažoval co za tím vězí. "Co jsem provedl?" zajímal se. Pokrčila jsem rameny. Usmál se na mě tím svým veselý úsměvem, při kterém se smály i jeho oči. Jeho oči zářily. Neubránila jsem se úsměvu. "Jsi takový smíšek, víš?" odpověděla jsem mu otázkou. "Dík," poděkoval a opět se na mě usmál. Zasmála jsem se. Srdce mi, ale tlouklo zběsileji, měla jsem pocit, jako by se mi rozpůlilo na dvě části. Jednu velkou - truchlící po Donniem a menší - šťastnější s Maxem, toho jsem vždycky měla ráda, vždycky to byl můj nejlepší kamarád. Kterého jsem dřív milovala, ale spravilo se to a my se stali přátelé. A doufám, že jimi zůstaneme.

KRISTEN


Včera: Kryštof a Xindl X

27. února 2010 v 9:26 | Kikuška |  *Kikuška DIARY*
Nazdárek všichni! Tak jak jste si mohli všimnout v nadpisu včera se něco dělo :b Byla jsem na koncertě Kryštof, které předskakoval Xindl X. Obě "vystoupení" byly úžasné. Lidí bylo hafo a s mamkou jsem si to superně užila! Mamča mi koupila tričko a já jsem si koupila CD Jeviště. Zdarma jsme dostali nálepky, takže se chystám si jednu nalepit na notebook.
Konec byl, ale stejně nejlepší. Ríša seskočil z pódia a šel si stoupnout na pult od zvukařů. Takže v podstatě uprostřed diváků. Fanynky šílely a my ostatní jsme s Ríšou zpívali písničku Rubikon. Fakt, lepší den jsem si ani přát nemohla.
Nejlepší hlášky:
Xindl si začal sundávat mikinu, protože mu bylo horko a z publika se začalo ozývat povzbudivé pískání a křičení holek (i kluků :b ). A on jen dodal: "No, a tomu se říká mnoho povyku pro nic." :D
Pak od Ríši slova "jak cyp" a nebo "kura" :D :D
Jo, potom u písničky OstravSKA balada kdy probíhá rozhovor mezi Ferem a Nohavicou:
zvoní telefon a ozve se: Dovolali jste se do zákaznické linky T-mobile, jste 18-tý v pořadí....pak bylo ještě pár super hlášek, které si už moc nevybavuju :D a pak, když už jsme se teda dovolali tomu Jarynovi, tak Fero říká něco jako jestli mluví s Jarynem s tím naším bardem ostravským a Nohavica mu na to říká s jakým bardem, jako s Bartm Simpsonem??? A všichni upe výbuch smíchu :D :D
Fakt tenhle koncert stál prostě za to!!!!!! Nejraději bych se vrátila v čase a dala si ten koncert ještě jednou :D

No tak to je asi tak vše, co vám k tomu napíšu...tak se zatím mějte a kdo byl taky na Kryštofem buď v Ostravě, Brně nebo v Praze tak napište své zážitky do komentáře. Budu moc ráda.

Tak papa Kikuška :)










Drew Barrymore

22. února 2010 v 19:12 | Kikuška |  *Ostatní Star*

Celé jméno: Drew Blyth Barrymore
Datum narození: 22. 2. 1975
Místo narození: Culver City, California, USA
Výška: 1, 63 m

Drew Barrymore je dcera herce Johna Drew Barrymore Jr. a Ildiko Jaid. Drew má herectví v krvi, neboť její prarodiče byli také herci a pokud je váš kmotr Steven Spielberg, pak je herectví spíše podmínkou. Drew se už jako devítiměsíční objevila před kamerami v reklamě na psí jídlo Puppy Choice. Ve dvou letech se poprvé objevila v televizním filmu "Suddenly Love" a svůj filmový debut si odbyla v "Altered States" (1980). V sedmi letech se z Drew stala opravdová dětská celebrita a to díky veleúspěšnému filmu Stevena Spielberga E.T. - Mimozemšťan "E.T. the Extra-Terrestrial" (1982). Obrovský úspěch filmu jí získal miliony fanoušků a také další významné role v "Irreconcilable Differences" (1984) a "Firestarter" (1984).

Mladá herečka bohužel nedokázala zvládnout tak velkou popularitu a velmi často chodila na různé patry, kde pila alkohol (to jí bylo devět let) a zanedlouho poté vyzkoušela drogy. Nakonec skončila v rehabilitačním centru a později o svých zkušenostech napsala autobiografii Little Girl Lost.

Díky její pověsti divokého dítěte s velkými problémy se jí velmi těžko dařilo získat nějakou roli, většinou dostávala nevýznamné roličky, například v "Firestarter" (1984), "Irreconcilable Differences" (1984) a "Cat's Eye" (1985). Přesto se jí postupem času podařilo získat role ve filmech, které opravili její špatnou image, jako "Poison Ivy" (1992), "Guncrazy" (1992) a úspěšném televizním seriálu "Malibu Road" (1992-2000). Také se jí podařilo získat hlavní roli v televizním drama Příběh Amy Fisherové "The Amy Fisher Story". Pravdivý příběh o dívce z Long Islandu, která postřelila ženu svého milence Joeye Buttafuoce. Děj filmu se vrací do období před dvěma lety, kdy 16-letá Amy Fischerová dostává od svých solventních rodičů k narozeninám auto a seznamuje se s automechanikem Joeyem.

Drew Barrymore se v devatenácti letech na velmi krátkou dobu vdala za herce Jeremyho Thomase, vztah vydržel od března do května roku 1994. Svou kariéru opět okořenila, tentokráte několika tetováními, nahým pózováním a rozhovorem pro Playboy. Také ukázala své odhalené poprsí v televizní show Davida Lettermana.

Její filmové štěstí se začalo opět probouzet, když předvedla skvělý výkon v psychologickém drama Dámská jízda "Boys on the Side" (1995), kde si zahrála s Whoopi Goldberg a Mary-Louise Parker. Následujícím rokem její špatnou pověst úplně zhasla a vytvářila se nová, tentokráte velmi pozitivní díky několika dobrým rolím. Nejprve v horroru Vřískot "Scream" a posléze v hudební komedii Woodyho Allena Všichni říkají: Miluji tě "Everyone Says I Love You". Její kariéra nabrala na nových obrátkách a Drew maximálně pracovala na nové image dívky, která se vydala tou správnou cestou. Což potvrdila hlavní rolí v úspěšné novodobé verzi popelky Věčný příběh "Ever After" (1998), za kterou dle neoficiálních zdrojů získala 3 miliony dolarů. Její další hlavní role byla v romantické komedii Píseň pro nevěstu "The Wedding Singer" (1998), která ji ustanovila novým miláčkem Amerického publika.

V romantické komedii Nepolíbená "Never Been Kissed" (1999), si zahrála mladou novinářka, která se kvůli článku vrátila na střední školu. V tomto úspěšném filmu, který nejen nezvratně potvrdil její novou image, ale usadil Drew mezi významné herecké osobnosti si zahrála spolu s Leelee Sobieskovou. Úspěch si zasloužila nejen za herecký výkon, ale za svou první práci hlavní producentky. Drew pokračovala v obou oborech v akční komedii Charlieho andílci "Charlie's Angels" (2000), kde si spolu s ní v roli sexy agentek zahráli Cameron Diaz a Lucy Liu.

V létě 2000 se zasnoubila s Kanaďanem Tomem Greenem, kterého si v roce 2001 vzala. Jejich vztah bohužel dlouho nevydržel a v říjnu 2002 se rozvedli.

V roce 2007 byla zvolena časopisem PEOPLE za nejkrásnější ženu světa a porazila i slavnou herečku Angelinu Jolie a stala se novou tváří kosmetické značky COVERGIRL.

Drew Barrymore je i vzorem herečky Mary-Kate Olsen která řekla: "mým vzojem je Drew Barrymore,protože jsme stejné! Také se narodila do herecké rodina a kvůli tomu byla také obviňována stejně jako já!"

Nyní chodí již rok s hercem a kolegou Justinem Longem. Sice se jednou rozešli, ale jsou zase spolu. Její přátelé říkají, že je to její nejlepší partner za celý život, bohužel se o ní také bojí, protože Drew by se jako vyléčený alkoholik neměla dotýkat alkoholu a její přítel Justin Long paří každý večer.
A aby Drew neseděla každý den sama doma, chodí na párty s ním. Snad si znovu nesáhne na dno.


Dnešní oslavenci

21. února 2010 v 17:05 | KRISTEN |  *Ostatní Star*
Alan Rickman

Povolání: Herec, režisér, scenárista
Věk: 64
Datum narození:
21. 02. 1946

Místo narození: Hammersmith, Londýn, Anglie
Znamení: Ryby
Výška: 185 cm
Alan, celým jménem Alan Sidney Patrick Rickman, je po rodičích irsko-velšského původu. Vystudoval design na Chelsea School of Art a tři roky pracoval s návrhářskou skupinou, než se rozhodl stát se hercem. Jako šestadvacetiletý začal studovat herectví na Royal Academy of Dramatic Art (RADA) v Londýně a poté se připojil k souboru Birmingham Repertory Theatre Company. Krátce pak působil v londýnském divadle National Theatre, než se stal členem Royal Shakespeare Company (1985-87), v jejíž inscenaci hry Christophera Hamptona podle Laclosova románu v dopisech Nebezpečné známosti zaujal rolí záletného vikomta Valmonta.

V téže úloze amorálního svůdce a manipulátora lidských citů hostoval také na Broadwayi, kde byl za svůj výkon nominován na cenu Tony 1987. Hrál i v dalších divadelních inscenacích, např. v Čechovově Rackovi a Shakespearových hrách Troilus a Cressida a Hamlet. Do širšího diváckého povědomí vstoupil jako odporný i komický lotr Obadiah Slope v TV seriálu Barchesterská kronika.

Před film. kamerou se prosadil hned svou první rolí Hanse Grubera, sebejistého šéfa teroristického komanda, které je při svém přepadení přepychového mrakodrapu zneškodněno jediným neohroženým policistou (
Bruce Willis), v akčním thrilleru Smrtonosná past ( r. J. McTiernan ). Podobnými rysy přitažlivého ničemy se vyznačuje také šerif z Nottinghamu, za jehož ztvárnění v historické legendě Král zbojníků Robin Hood (r. K. Reynolds) získal cenu BAFTA 1991. Již dříve získal za své role ve snímcích Rozum a cit a Michael Collins
nominace na cenu BAFTA. Za skvěle zvládnuté role ve filmech Opravdově, šíleně, hluboce, Zavři mé oči a Robin Hood: Král zlodějů byl jmenován Evening Standard Film hercem roku. Za roli ve filmu Mesmer byl na festivalu v Montrealu jmenován nejlepším hercem.

Ve zcela odlišné poloze se předvedl v psychologickém dramatu Zavři mé oči (r. S. Poliakoff), v němž ztělesnil finančníka Sinclaira Bryanta, který pomůže své manželce (Saskia Reevesová) vymanit se z incestního sourozeneckého vztahu. Účinkoval také v TV, např. jako host v epizodě Murder, Obliquely (Láska si nevybírá - ČTV; r.
Alfonso Charón
z kriminálního seriálu
Fallen Angels (Padlí andělé)
a v seriálech Revolutionary Witness (Revoluční svědek) a Spirit of Man (Lidský duch).

Za titulní roli ruského šarlatána a samozvaného mnicha Grigorije Rasputina v životopisném TV snímku z produkce HBO
Rasputin obdržel Zlatý glóbus 1996, cenu Emmy 1996 a SAG Awards v kategorii Nejlepší herec v hlavní roli. V Londýně inscenoval 1995 divadelní hru
Zimní host, jejíž filmovou verzí s Emmou Thompsonovou debutoval i jako filmový režisér. Na filmovém festivalu v Benátkách se tento film dostal do oficiálního výběru a získal na něm tři ceny, o něco později byl oceněn na Chicago Film Festival jako nejlepší film. V roce 1991 se A. R. opět připomněl na divadle v Londýně a Edinburghu, kde účinkoval ve hře Toma Stopparda Tango.

V říjnu 1998 se představil po boku
Helen Mirrenové jako Antonius na jevišti londýnského Royal National Theatre v Shakespearově tragédii Antonius a Kleopatra. Od 1977 je jeho životní partnerkou politička Rima Hortonová.

Rickman nedávno hrál na prknech West Endu v oceňované produkci s názvem Private Lives, který vzešel z pera Noela Cowarda. Poté Rickman za výkon v těchto hrách získal ceny od Variety Club a Theatre Goers Awards v kategorii Nejlepší herec a byl nominován na ceny Olivier a Evening Standard Awards. Než se hra přestěhovala z Albery Theatre na Broadway, byla stále vyprodaná a Rickman byl nominován na cenu Tony Award v kategorii Nejlepší herec. Poté se vrátil do Londýna, aby pod vedením režiséra Richarda Curtise natočil Lásku nebeskou a pro televizní kanál HBO film Something the Lord Made.

Alan Rickman se do podvědomí mnoha diváků dostal především díky roli profesora Severuse Snapea, kterého ztvárnil ve všech dílech o Harrym Potterovi. Nejprve v roce 2001 ve snímku Harry Potter a Kámen mudrců (r. Chris Columbus), následující rok v
Harrym Potterovi a tajemné komnatě (r. Chris Columbus), roku 2004 v Harrym Potterovi a vězni z Azkabanu (r. Alfonso Cuarón) a následně v Harrym Potterovi a ohnivém poháru (r. Mike Newell, 2005). Severuse Snapea si zahrál i v zatím posledním zfilmovaném dílu Harry Potter a Fénixův řád.

Teď natáčí Harry Potter and the Half-blood prince, jehož premiéra by měla být koncem roku 2008. V roce 2007 se objevil v hororovém muzikálu Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street v roli soudce Turpina. Film reříroval uznávaný
Tim Burton a po Alanově boku se objevili Johnny Depp či Helena Bonham Carter. Film získal ocenění Zlatý Globus (Johnny Depp, nejlepší herec v hlavní roli), nominaci na Oscara (Johnny Depp) a mnoho dalších cen.

Ashley Greene

Povolání: Herečka, modelka
Věk: 23
Datum narození: 21. 02. 1987
Místo narození: Jacksonville, Florida, USA
Znamení: Ryby
Výška: 165 cm

Životopis

Ashley Michele Greene je americká filmová herečka a modelka. Nejvíce ji proslavila role Alice Cullen ve filmu Stmívání.

Ashley se narodila v Jacksonville na Floridě Joe a Michele Greenovým.
Vyrůstala v Middleburgu a Jacksonvillu, pak odešla na Univerzitní křesťanskou školu, poté ještě na Wolfson High School, dyž byla v 10. třídě. V sedmnácti se odstěhovala do Los Angeles v Kalifornii zabývat se herectvím.

Má maldšího bratra jménem Joe, který bydlí stále se svými rodiči v Jacksonville.
Greeneová je dobrá kamarádka s herci z filmu Stmívání, s Kellanem Lutzem a Jacksonem Rathbonem.

Původně chtěla být Greeneová modelkou, ale bylo jí řečeno, že není dostatečně vysoká, a tak se měla prý spíše zaměřit na reklamy.
Po zahrání si v pár reklamách zjistila, že miluje herectví.

Přestože se její kariéra stále vyvíjí, hostovala již v mnoha populárních pořadech, jako například v Punk'd a Crossing Jordan, stejně jako v komerčních iPodeh. Greeneová si po velké přestávce zahrála ve filmu Stmívání, který byl natočen podle stejnojmenného bestselleru Sephenie Meyerové, jako upírka Alice Cullenová společně s Kellanem Lutzem, se kterým si zahraje i ve filmu Warrior.


42. Díl.

19. února 2010 v 19:57 | KRISTEN |  *II. Serie : Život s Mojí Star*
42.
"Donnie," zamumlala jsem. Když jsme se pohádali, seděli jsme každý v jiném rohu pokoje. Pak přišlo to, co mělo. Já jsem ho taky chtěla. Nechala jsem ho sedět na křesle a pomalu jsem vykročila k němu. Sedla jsem si na jeho klín a políbila ho. Chvíli se na mě zaraženě díval - překvapen mou reakcí. "Myslel jsem, že se na mě zlobíš," zamumlal a políbil mě na temeno hlavy. "Zlobila jsem se," přiznala jsem. "Musíš se ovládat," přikázala jsem mu. "Myslím, že mužské touhy, jsou větší než ty Vaše," zachechtal se vlastnímu vtipu a upřel na mě své hnědé oči. "Hm," zamručela jsem, někde uvnitř jsem bojovala se sebou, abych mu nedala za pravdu. Pohladil mě po nahých zádech a prsty jemně kreslil různé obrázky. Chytla jsem lem jeho trika a stahovala ho z něj, rukou mě držel za pas a tou druhou mě stále hladil. Postavil mě a jednou rukou mi podrazil kolena a tou druhou mě zachytil. Tentokrát jeho polibky byly jemné, váhavé a zdrženlivé. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. "Miluju Tě," zašeptal a pohladil mě po vlasech. "Já vím," odpověděla jsem rychle, nenapadlo mě nic jiného. Leželi jsme v objetí v hotelovém pokoji. Bylo už něco kolem půl třetí odpoledne, tak rychle ten den uběhl. Válení se v posteli, násilné nucení. Na mém krku už nebylo žádné místo s mou normální barvou pleti, byl už plně ozdoben fialovými fleky. "Mrzí mě to," zašeptal a prsty jemně přejel po mém krku. Zakoulela jsem očima a myšlenkami jsem byla někde jinde. Asi bych u něj být neměla, ale vzpomněla jsem si na Maxe a na jeho přítelkyni. Jestli byla také tak hrubá, když měl odjet do Prahy studovat. "Přežila jsem to," zamumlala jsem a rychle jsem se na něj podívala. Zasmála jsem se své průpovídce, ale on se na mě zamračil. "Co je?" divila jsem se. "Není to vtipné, že jsem Ti ublížil," zamručel rozzlobeně. Pohladila jsem ho po tváři, abych zlehčila situaci, ale nepovedlo se mi to, byl moc rozrušený. Na chvíli jsem zavřela oči, abych mohla v klidu přemýšlet. Ani jsem nestačila začít, a jeho horké ruce pátraly po mém těle, cítila jsem, jak jeho rty pomalu a ostýchavě postupují po mém namoženém krku, přes mou čelist a pak až našly to co hledaly. Mé rty. Oči jsem nechala zavřené a nechala ho dělat co chce, věděla jsem, že je to chyba, nechat ho, aby si myslel, že mě má v moci, ale proti jeho síle bych neměla sebemenší šanci. Ztuhla jsem, když mi rozepnul podprsenku. Přestal. "Už zase," zamumlala jsem šokovaně. Provinile přikývl. Udělal další chybu. "Můžeš mi říct, co se to s Tebou děje?" každé slovo jsem zdůrazňovala, aby mě poslouchal. Jeho obličej byl bolestivý, sám věděl, že chyboval. "Už jsem Ti to vysvětloval," zašeptal. "Moje touha je větší než Tvá, Kristen, lásko." Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. "Miluji Tě," připomněla jsem mu rychle. "Já víc," odporoval. Zakoulela jsem očima a nic neříkala. "Promiň mi to," zašeptal a jeho hlas se zlomil. Podívala jsem se na něj a v jeho výrazu jsem viděla bolest a zoufalství. "Miluji Tě," opakovala jsem. Pomalu jsem si sedla a rukou jsem ho něžně tlačila na matraci. Lehl si, chytl mě za mou ruku a stáhl mě na sebe. Pousmála jsem se a políbila ho. Ruce mu sjížděly po mých zádech, v očích a v obličeji měl toužebný výraz. On si nedá pokoj pomyslela jsem si. Rezignovaně jsem vydechla a nechala ho, aby se překulil a byl tak nade mnou. Opřel se o lokty a on zabořil svou bradu na mé rameno. Bolestně jsem se zasmála. "Co je k smíchu?" zašeptal a zvedl hlavu, aby mi viděl do očí. "Tvrdil jsi mi, že mám špičaté kosti," připomněla jsem mu. Zasmál se a políbil mě na klíční kost. "Budeš mi chybět," zašeptal s bolestí v hlase. "Miluju Tě tak, že si to ani nedokážeš představit."
"Tak jak sis užila oslavu?" zvolala Lily, když jsem dojela na zastávku. V mžiku seděla na místě spolujezdce a už ze mě tahala informace. "Přežila jsem to," zamumlala jsem. Můj krk mě bolel víc, než jsem očekávala. Myslela jsem, že to pomine, ale ono nic, stěží jsem mluvila. Je to jako, kdyby se mi tam usadil velký knedlík a já se snažila polykat, dýchat a mluvit úplně nadarmo. Pohledem mě sjela až do půl pasu. "Stalo se něco?" vyzvídala. Pokrčila jsem rameny a jednou rukou stáhla šátek, který schovával můj krk. Raději jsem se na ni ani neotočila, ale slyšela jsem, jak hlasitě zalapala po dechu. "Kriste! Kdo Ti to udělal?" vypadlo z ní nakonec, když se vzpamatovala. "Kdo asi?" zamručela jsem a zakoulela očima, jako kdybych těch chlapů měla víc. "Donnie," vydechla jeho jméno s dávkou respektu. "Kdo jiný." Na chvíli jsem zmlkla a podívala se do zpětného zrcátka. Market už přijela. "A krk není jediné místo," - odmlčela jsem se a zvažovala jak to říct - "které mám ozdobené." Při těch slovech jsem zakoulela očima. "Hm, ten byl asi hodně nažhavený," zasmála se a vystoupila z auta. Hm, no to jo pomyslela jsem si. Vyskočila jsem z auta a zamkla ho. Market na nás už mávala, vytáhla si z kufru tašku a pozdravila nás. "Ahoj ho- " nedořekla to, jakmile si všimla mého krásného krku. "Co se Ti stalo?" zeptala se s mírným zděšením v hlase. Protočila jsem očima a uvažovala co ji říct, přece jen to je kamarádka, ale s mou důvěrou k lidi? Možná, že kdybych se tak nespletla, tak bych byla jiný, více otevřený, člověk. "Donnie si hrál," odpověděla za mě Lily. Market se na mě soucitně usmála. Chvilku bylo ticho. Z mé strany stačilo jen pár slov na povzbuzení, aby se holky daly do řeči samy. Zabralo to. Holky kecaly celou cestu do školy. I škola mi tak rychleji utekla a já aspoň nemusela myslet na to, že mi Donnie už za dva dny odjede zpátky do Ameriky a mě nechá tady… Tady v České Republice.

KRISTEN

John Travolta

18. února 2010 v 14:23 | Kikuška |  *Ostatní Star*
Celé jméno: John Joseph Travolta
Datum narození: 18. 2. 1954
Místo narození: Englewood, New Jersey, USA
Výška: 1, 88 m

Angels And Airwaves: Love

15. února 2010 v 17:11 | Kikuška |  Angels & Airwaves
Včera vyšlo nové CD od skupina AVA...tady máte tracklist:

1."Et Ducit Mundum Per Luce"2:34
2."The Flight of Apollo"6:15
3."Young London"5:04
4."Shove"6:35
5."Epic Holiday"4:38
6."Hallucinations"4:39
7."The Moon-Atomic (...Fragments and Fictions)"6:17
8."Clever Love"4:27
9."Soul Survivor (...2012)"4:04
10."Letters to God, Part II"4:06
11."Some Origins of Fire"5:20
53:57
Bonus track



12."Hallucinations" (Mark Hoppus Octopus Remix)4:39

41. Díl

12. února 2010 v 17:13 | KRISTEN |  *II. Serie : Život s Mojí Star*
41.
Konečně mi rozvázal oči a já stála v - patrně hotelovém - pokoji. Všude kolem nás byly rozprostřené svíčky různých barev, polštářky do tvarů srdíček, lampičky se zamilovanými motivy. Typické, ale ne pro mě. Nesnáším přeslazené věci, ale tohle, mě rozladilo. "C-Co to?" zakoktala jsem se a ukázala kolem sebe. "Překvapení lásko," zamumlal Donnie a už stál u mě. "No to vidím." Zadýchala jsem se, když jsem cítila jeho rty na své kůži. "Tichoučko," zašeptal, rty měl tak blízko, že se mého ucha téměř dotýkal. Zachvěla jsem se. "Tak je to správně," zamumlal. Cítila jsem, jak mě něžně tlačí k posteli. Postel byla převlečená do červeného ložního prádla, bílými srdíčky byl polštář doslova posetý. "Co to-" nenechal mě to doříct, jemně mě shodil na postel a lehl si za mnou. Jeho polibky byly zoufalé, vášnivé a strašně naléhavé. Jeho rty se surově tlačily na ty mé. "Chci Tě!" zavrčel vztekle. Vyjeveně jsem na něj zírala, by rozrušený, vzteklý a hlavně vzrušený. Vzrušení jím kolovalo, třásl se a jeho ruce ze mě rvaly moje šaty. Chtěla jsem ho chytit a přimět ho, aby se uklidnil, ale jedna jeho ruka držela mé ruce u sebe a tou druhou mi rval šaty z těla. "Po-" zase mě to nenechal dopovědět, chtěla jsem mu říct, aby počkal, protože mě to bolelo. "Donnie," vydechla jsem z posledních sil, ty mě totiž rychle opouštěly jak jsem se snažila ho od sebe dostat a uklidnit ho. "Přestaň!" zašeptala jsem, ale on mě neslyšel.
Ráno jsem se probudila, celá ztuhlá. Zatím to bylo dobré - necítila jsem žádnou bolest. Zatím. Pomalu jsem se posadila a všimla jsem si, že Donnie sedí na opačné straně pokoje, prsty si třel spánky. Vypadal rozrušeně. "Donnie," zašeptala jsem. Čelistí mi projela bolest, takže jsem se zmohla jen na jeho jméno. Vzhlédl a jeho pohled byl bolestný. Po tváři mu kolovaly tři narůžovělé šrámy, ale jinak nic. "Omlouvám se," zamumlal a hlas se mu zlomil bolestí. Dívala jsem se na něj, nechtěla jsem uvěřit tomu co se zde včera večer odehrálo. Ale byla to pravda. Byl tak rozčílený. Z čeho? Z toho, že odjíždí? Že mě tu nechává? Bylo mu to líto? V mé hlavě se otázky střídaly jako na běžícím pásu. "Co se to včera s Tebou dělo?" zeptala jsem se a hned jsem uvažovala, jestli to opravdu chci vědět. Když jsem si vzpomněla jak mě vší silou držel za ruce, jak na mě jeho teplé tělo leželo a pálilo mě, na mé studené kůži, otřásla jsem se. Nadechl se, aby mi odpověděl a mnou projel záchvěv pochybností. Vynutil si to. "Vzpomněl jsem si na to, že za pár dní, Tě nebudu mít hodně dlouho," zamumlal a poklepal na místo vedle sebe. Nehnula jsem ani brvou, ani když mi naznačoval, abych si k němu šla přisednout. Měla jsem strach. Ano, měla jsem strach z něj. Pomalu se zvedl a váhavými kroky šel ke mně. Trošku jsem se odsunula, aby u mě nebyl tak blízko. Posadil se na okraj postele a pokusil se o úsměv. Jeho rty se sice skroutily do úsměvu, ale jeho oči nezářily, byly smutné a zklamané. "Jsem zklamaný," zašeptal. Hm, jako kdybych to nedokázala vyčíst z jeho očí, je tak čitelný. "Co jsem udělala špatně?" zeptala jsem se rychle. Uvažovala jsem, proč je zklamaný, co jsem udělala. "Nic, nejsem zklamaný z Tebe, ale ze sebe. Chtěl jsem udělat, nějakou romantickou chvilku na rozloučení. A místo toho-" odmlčel se a zvažoval jak bude pokračovat. Bleskově se na mě podíval a pousmál se. "Místo toho jsem Ti ublížil." Vyjeveně jsem se na něj podívala a nevěděla o čem mluví. "Cože?" zašeptala jsem. Postavil se a natáhl ruku, pokynul abych se ho chytla. Opatrně jsem vložila svou dlaň do jeho, až se má ruka v jeho velké dlani ztrácela. Zvedla jsem se z postele a nechala se vést k velkému zrcadlu. Postavil mě před něj a já se viděla, jak stojím před ním, jen ve spodním prádle. Vlasy jsem měla rozcuchané, oči vytřeštěné. Prohlédla jsem se pozorně a všimla si, že můj bok zdobí jedna velká modřina, u zápěstí jsem měla z každé strany taky modřiny, na břichu jsem měla tři narůžovělé pruhy, na levé noze na mě křičela modřina snad přes celou půlku stehna. "A nemyslím bolest jen fyzickou," poznamenal tiše, mezi tím, co jsem se vyděšeně prohlížela v zrcadle. Provinile si mě prohlížel, cítila jsem na sobě jeho pohled, ale také jsem ho viděla v zrcadle. Pomalu jsem se otočila a vzala ho za bradu. "Miluju Tě," zamumlala jsem. A vrazila mu krátký polibek. Na to reagoval rychle. Jako když ho zase nakopnou. Jeho ústa surově narážela na mé rty. Ruce měl položené na mém pase a držel si mě na těle. Pomalu mě táhl k posteli, zakopávala jsem o své a jeho nohy, když jsme šli - oprava, když mě táhl. "Donnie," vydechla jsem poraženě. Opět nade mnou získal moc. Tentokrát, jsem se raději nebránila, ale snažila jsem se to procítit. Jeho zuřivosti jsem se s bolestí oddala.
Probrala jsem se a opět jsem ho našla, jak seděl na druhém konci pokoje, tentokrát se na mě upřeně díval. "Mohla jsi mě zastavit," zamumlal. Dívala jsem se na něj, neschopna slova, když jsem zvažovala své možnosti. Moje rozhodnutí udělat mu radost romantickou chvilkou, mě na moment ovládla. Vztekle jsem se na něj podívala. "Mohl by jsi mě, alespoň jednou nechat udělat to tak, jak chci já?!" procedila jsem skrz zaťaté zuby. Provinile se na mě díval, nechala jsem ho, aby ho můj pohled bolel. "Mrzí mě to," omlouval se. Bylo značné, že to myslí upřímně. "Přesto jsi to udělal," zavrčela jsem. Jeho pohled se zkřivil bolestí. "Opravdu mě to mrzí," opakoval. Kdyby to šlo, můj pohled by ho pálil na kůži. Probodávala jsem ho takovou silou. "Tak proč jsi to udělal?" vztekala jsem se. "Neovládl jsem se," přiznal.

KRISTEN

Zápasy: Jičín a Zubří

12. února 2010 v 15:10 | Kikuška |  *HáZeNá
7. 2. 2010

Frýdek-Místek - Jičín 24:25 (10:17)
Jičínští házenkáři dokázali zvítězit na severu Moravy a udrželi si tak dostatečný bodový náskok před dalšími týmy aspirujícími do osmičky pro play-off. Od počátku zápasu byli svěřenci trenéra Babáka ve vedení, které po několika tříbrankových sériích narostlo až na poločasových 17:10. Domácí se snažili o zvrat, ale nedokázali dobře hrající Jičín dostat pod tlak. Ten si výraznější vedení udržoval až do 53.minuty, kdy vedl 25:20. Do konce utkání se již hostům nepodařilo skórovat, ale stíhací jízda Frýdku-Místku začala pozdě. Ani čtyři branky v řadě nestačily na bodový zisk a Jičín tak uhájil jednobrankovou výhru 25:24.

Nejlepší střelci Frýdku-Místku: Hojník 6/3, Meca 5, Vacula 3
Nejlepší střelci Jičína: Masák 5/3, Brykner 4, Kraus 4, Král 4
Sedmimetrové hody: 3/3 - 4/3, vyloučení: 4 - 6, rozhodčí: Horáček, Novotný, diváků: 406

10. 2. 2010

Hranice - Zubří 30:22 (14:10)
Napěchovaná hala v Hranicích viděla porážku dalšího finalisty posledního ročníku ZUBR Extraligy. Obě cenná vítězství si na své konto připsaly Hranice a dostihly tak bodově svého dnešního soupeře. Začátek zápasu jim přitom nevyšel podle jejich představ a Zubří v něm vedlo 4:2. Během osmi minut ale Hranice získaly vedení, které do konce prvního poločasu narostlo na čtyřbrankový rozdíl 14:10. Zubří se v začátku druhé půle podařilo snížit na rozdíl jediné branky 15:16. Úsek mezi 38. a 48.minutou ale domácí vyhráli poměrem 8:1 a definitivně tak získali v zápase převahu. Tu korunovali vítězstvím 30:22.

Nejlepší střelci Hranic: Tůma 9, Galus 6/2, Zbránek 4
Nejlepší střelci Zubří: Stržínek 5, Hrstka J. 4, Jurka 4, Mika 4
Sedmimetrové hody: 4/3 - 1/1, vyloučení: 7 - 9 (ČK Říha), rozhodčí: Bubeníček, Smékal, diváků: 600

Jičín - Karviná 25:36 (14:17)
Nečekaně vysoko dokázali házenkáři Karviné zvítězit v Jičíně. Od začátku zápasu ale vedli, v jeho samém úvodu 3:0. V dalším průběhu první půle získali dokonce vedení 12:5, které dokázali domácí do poločasu zmírnit na 14:17. Ve druhé půli si Karviná neustále udržovala dostatečný brankový náskok, který narostl dokonce již na jedenáctibrankový rozdíl 31:20. Stejným rozdílem nakonec v celém zápase i zvítězila, když deseti brankami k tomu přispěl karvinský Petrovský.

Nejlepší střelci Jičína: Chroustovský 6/2, Brykner 5, Vocásek 4
Nejlepší střelci Karviné: Petrovský 10, Ivanov 8, Faith 5
Sedmimetrové hody: 3/2 - 3/3, vyloučení: 3 - 2, rozhodčí: Skružný, Kavulič, diváků: 700



(Hranice se nějak vyšvihly, dokonce porazili i Karvinou!!)

Winter X Games 14: Výsledky muži (lyžování)

7. února 2010 v 19:03 | Kikuška |  *Freestyloví lyžaři*
Slopestyle:

1.kolo 2.kolo 3.kolo Skóre
1. Bobby Brown (USA) 86.00 93.00 94.33 94.33
2. Andreas Håtveit (NOR) 90.66 65.55 92.00 92.00
3. Sammy Carlson (USA) 88.33 40.00 89.33 89.33
4. Phil Casabon (CAN) 35.00 72.66 86.66 86.66
5. Russ Henshaw (AUS) 81.33 83.66 39.33 83.66
6. Matt Walker (USA) 24.33 83.00 31.00 83.00
7. Jossi Wells (NZL) 21.66 77.66 20.33 77.66
8. Tom Wallisch (USA) 41.66 60.00 72.33 72.33

SuperPipe

1. Kevin Rolland (FRA) 91.00 95.00 30.00 95.00
2. Jossi Wells (NZL) 90.33 54.00 92.00 92.00
3. Xavier Bertoni (FRA) 87.66 87.00 90.00 90.00
4. Simon Dumont (USA) 89.66 48.33 89.00 89.66
5. Duncan Adams (USA) 84.00 88.33 88.00 88.33
6. Tucker Perkins (USA) 23.66 85.00 82.00 85.00
7. Colby West (USA) 19.33 81.66 35.00 81.66
8. Peter Olenick (USA) 9.00 40.66 10.33 40.66

SuperPipe High Air

Výška (palce)
1. Peter Olenick (USA) 299
2. Justin Dorey (CAN) 285
3. Kevin Rolland (FRA) 280
4. Mike Riddle (CAN) 277
5. Xavier Bertoni (FRA) 276
6. Simon Dumont (USA) 271

Big Air

Dvě nejvyšší jízdy Skóre
1. Bobby Brown (USA) 50 + 50 100
2. T.J. Schiller (CAN) 50 + 45 95
3. Elias Ambuhl (SUI) 46 + 44 90
4. Russ Henshaw (AUS) 47 + 42 89
5. Jossi Wells (NZL) 45 + 44 89


TJ Schiller: 1620



Zubří - Lovosice 28:26 (6. 2. 2010)

7. února 2010 v 11:48 | Kikuška |  *HáZeNá
Zubří - Lovosice 28:26 (16:10)

Přestože to z kraje utkání na žádné drama nevypadalo, v závěru utkání jsme se museli o výsledek utkání strachovat. Vstup do zápasu vyšel lépe Zubří, které po čtyřech minutách vedlo 4:0. Ani další průběh první půle nenasvědčoval, že by zápas měl přinést napínavější podívanou, kdyžjsme po první půli vedli 16:10. Výraznější brankový náskok jsme si udržovali až do 53.minuty, kdy na ukazateli svítil stav 28:24 pro domácí. Do konce utkání jsme však už nevstřelili branku. Lovosice v závěru neproměnily 2 sedmimetrové hody.

Sestava a branky: Malina, Baránek - Mika 8/4, Hrstka M. 5, Hrstka J. 3, Krupa 3, Číp 2, Jurka 2, Stržínek 2, Mičkal 1, Říha 1, Třeštík 1, Titkov, Randýsek Nejlepší střelci Lovosic: Krahulík 6, Motl 5, Brecko 5
Sedmimetrové hody: 5/4 - 2/0, vyloučení: 3 - 9, rozhodčí: Horáček, Novotný, diváků:1100