close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

42. Díl.

19. února 2010 v 19:57 | KRISTEN |  *II. Serie : Život s Mojí Star*
42.
"Donnie," zamumlala jsem. Když jsme se pohádali, seděli jsme každý v jiném rohu pokoje. Pak přišlo to, co mělo. Já jsem ho taky chtěla. Nechala jsem ho sedět na křesle a pomalu jsem vykročila k němu. Sedla jsem si na jeho klín a políbila ho. Chvíli se na mě zaraženě díval - překvapen mou reakcí. "Myslel jsem, že se na mě zlobíš," zamumlal a políbil mě na temeno hlavy. "Zlobila jsem se," přiznala jsem. "Musíš se ovládat," přikázala jsem mu. "Myslím, že mužské touhy, jsou větší než ty Vaše," zachechtal se vlastnímu vtipu a upřel na mě své hnědé oči. "Hm," zamručela jsem, někde uvnitř jsem bojovala se sebou, abych mu nedala za pravdu. Pohladil mě po nahých zádech a prsty jemně kreslil různé obrázky. Chytla jsem lem jeho trika a stahovala ho z něj, rukou mě držel za pas a tou druhou mě stále hladil. Postavil mě a jednou rukou mi podrazil kolena a tou druhou mě zachytil. Tentokrát jeho polibky byly jemné, váhavé a zdrženlivé. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. "Miluju Tě," zašeptal a pohladil mě po vlasech. "Já vím," odpověděla jsem rychle, nenapadlo mě nic jiného. Leželi jsme v objetí v hotelovém pokoji. Bylo už něco kolem půl třetí odpoledne, tak rychle ten den uběhl. Válení se v posteli, násilné nucení. Na mém krku už nebylo žádné místo s mou normální barvou pleti, byl už plně ozdoben fialovými fleky. "Mrzí mě to," zašeptal a prsty jemně přejel po mém krku. Zakoulela jsem očima a myšlenkami jsem byla někde jinde. Asi bych u něj být neměla, ale vzpomněla jsem si na Maxe a na jeho přítelkyni. Jestli byla také tak hrubá, když měl odjet do Prahy studovat. "Přežila jsem to," zamumlala jsem a rychle jsem se na něj podívala. Zasmála jsem se své průpovídce, ale on se na mě zamračil. "Co je?" divila jsem se. "Není to vtipné, že jsem Ti ublížil," zamručel rozzlobeně. Pohladila jsem ho po tváři, abych zlehčila situaci, ale nepovedlo se mi to, byl moc rozrušený. Na chvíli jsem zavřela oči, abych mohla v klidu přemýšlet. Ani jsem nestačila začít, a jeho horké ruce pátraly po mém těle, cítila jsem, jak jeho rty pomalu a ostýchavě postupují po mém namoženém krku, přes mou čelist a pak až našly to co hledaly. Mé rty. Oči jsem nechala zavřené a nechala ho dělat co chce, věděla jsem, že je to chyba, nechat ho, aby si myslel, že mě má v moci, ale proti jeho síle bych neměla sebemenší šanci. Ztuhla jsem, když mi rozepnul podprsenku. Přestal. "Už zase," zamumlala jsem šokovaně. Provinile přikývl. Udělal další chybu. "Můžeš mi říct, co se to s Tebou děje?" každé slovo jsem zdůrazňovala, aby mě poslouchal. Jeho obličej byl bolestivý, sám věděl, že chyboval. "Už jsem Ti to vysvětloval," zašeptal. "Moje touha je větší než Tvá, Kristen, lásko." Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. "Miluji Tě," připomněla jsem mu rychle. "Já víc," odporoval. Zakoulela jsem očima a nic neříkala. "Promiň mi to," zašeptal a jeho hlas se zlomil. Podívala jsem se na něj a v jeho výrazu jsem viděla bolest a zoufalství. "Miluji Tě," opakovala jsem. Pomalu jsem si sedla a rukou jsem ho něžně tlačila na matraci. Lehl si, chytl mě za mou ruku a stáhl mě na sebe. Pousmála jsem se a políbila ho. Ruce mu sjížděly po mých zádech, v očích a v obličeji měl toužebný výraz. On si nedá pokoj pomyslela jsem si. Rezignovaně jsem vydechla a nechala ho, aby se překulil a byl tak nade mnou. Opřel se o lokty a on zabořil svou bradu na mé rameno. Bolestně jsem se zasmála. "Co je k smíchu?" zašeptal a zvedl hlavu, aby mi viděl do očí. "Tvrdil jsi mi, že mám špičaté kosti," připomněla jsem mu. Zasmál se a políbil mě na klíční kost. "Budeš mi chybět," zašeptal s bolestí v hlase. "Miluju Tě tak, že si to ani nedokážeš představit."
"Tak jak sis užila oslavu?" zvolala Lily, když jsem dojela na zastávku. V mžiku seděla na místě spolujezdce a už ze mě tahala informace. "Přežila jsem to," zamumlala jsem. Můj krk mě bolel víc, než jsem očekávala. Myslela jsem, že to pomine, ale ono nic, stěží jsem mluvila. Je to jako, kdyby se mi tam usadil velký knedlík a já se snažila polykat, dýchat a mluvit úplně nadarmo. Pohledem mě sjela až do půl pasu. "Stalo se něco?" vyzvídala. Pokrčila jsem rameny a jednou rukou stáhla šátek, který schovával můj krk. Raději jsem se na ni ani neotočila, ale slyšela jsem, jak hlasitě zalapala po dechu. "Kriste! Kdo Ti to udělal?" vypadlo z ní nakonec, když se vzpamatovala. "Kdo asi?" zamručela jsem a zakoulela očima, jako kdybych těch chlapů měla víc. "Donnie," vydechla jeho jméno s dávkou respektu. "Kdo jiný." Na chvíli jsem zmlkla a podívala se do zpětného zrcátka. Market už přijela. "A krk není jediné místo," - odmlčela jsem se a zvažovala jak to říct - "které mám ozdobené." Při těch slovech jsem zakoulela očima. "Hm, ten byl asi hodně nažhavený," zasmála se a vystoupila z auta. Hm, no to jo pomyslela jsem si. Vyskočila jsem z auta a zamkla ho. Market na nás už mávala, vytáhla si z kufru tašku a pozdravila nás. "Ahoj ho- " nedořekla to, jakmile si všimla mého krásného krku. "Co se Ti stalo?" zeptala se s mírným zděšením v hlase. Protočila jsem očima a uvažovala co ji říct, přece jen to je kamarádka, ale s mou důvěrou k lidi? Možná, že kdybych se tak nespletla, tak bych byla jiný, více otevřený, člověk. "Donnie si hrál," odpověděla za mě Lily. Market se na mě soucitně usmála. Chvilku bylo ticho. Z mé strany stačilo jen pár slov na povzbuzení, aby se holky daly do řeči samy. Zabralo to. Holky kecaly celou cestu do školy. I škola mi tak rychleji utekla a já aspoň nemusela myslet na to, že mi Donnie už za dva dny odjede zpátky do Ameriky a mě nechá tady… Tady v České Republice.

KRISTEN
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kajusqa19 kajusqa19 | Web | 20. února 2010 v 9:23 | Reagovat

dalsi kolo SONB

2 Kikuška Kikuška | Web | 21. února 2010 v 12:14 | Reagovat

wow...to bych od Donnieho nečekala!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama